Grano Salis - Láska světská a láska Boží

poslal unshaken

„Neboť Bůh tak miloval svět, že dal svého jediného Syna...“ dozvídáme se od svědka Kristova vzkříšení, když nám popisuje promluvu Ježíše k Nikodémovi. Takže Bůh miloval svět. Pro mě je to nepochopitelné a pro mnoho jiných také. Milovat tento svět, který je plný lidské zrůdnosti, falše, nenávisti, válek, vraždění, lži, přetvářky? A v živočišné říši naplněný vzájemným požíráním, boji na život a na smrt? Jak může tento svět vůbec někdo milovat! Jak se trefně vyjádřil známý farář Wilhelm Busch: „Kdyby to šlo, tak tento svět bych rozmlátil kolejnicí.“

Evangelista Jan, z něhož je uvedený citát o Boží lásce, používá pro slovo „svět“ ještě zdánlivě jiný význam. Svět je oblast, od níž se má Boží lid odpoutat. Neboť svět je ovládán Božími nepřáteli a ztotožnění se s ním znamená postavit se na stranu Božích nepřátel. Jenže, když čteme dobře, tak Bůh tento veskrze zkažený a hříchem prolezlý svět miloval. A to tak velice, že každému ze světa umožnil záchranu. Přestože citát „Bůh nenávidí hřích, ale hříšníka miluje“ nemá podle některých oporu v Písmu, tak z této jednoduché úvahy musíme přijmout, že je pravdivý. Jinak řečeno: Bůh opravdu miloval hříšníka tak, že mu dokonce připravil spásu.

Světská láska

To tento svět nemá s láskou žádný problém. Je láskou prosycený. Jako třeba včera, když jsem v televizním programu veřejnoprávní televize hledal, zda se satan přece jen nezmýlil a něco pro Boží lid tam omylem nevešlo. Nevešlo, zase nevešlo, satánek se nezmýlil. Nejprve na jedničce bylo erotické polechtání tancem v nákladných róbách a přepychové choreografii, pořízené z peněz pracujících a důchodců. A aby láska kvetla všem, následoval na dvojce film o homosexuálním partnerství. Láska, kam se člověk podívá. Hlavním projevem světského milování jsou však postelové scény. Nechybí v žádném světském díle a někteří autoři, hlavně však autorky, jsou v tom experti. Věta „miluji tě“ je sice četnější v továrně snů za oceánem. Zato u nás se rozšířila a aplikuje jako „přes kopírák“. Takže ve scéně, kde muž ležící v posteli telefonuje se svou manželkou a zakončí slovy „miluji tě“, se otočí vedle muže polospící milenka a toužebně doplní: „Já tebe taky.“ Zkrátka a dobře, miluje se každý s každým.

Dobře světskou lásku popsal psycholog a psychoanalytik Erich Fromm. Nelze nepřipomenout, že se sám nazýval „apoštolem ateistů“. Přesto jeho dílo stojí za přečtení. Dobře si pamatuji, že když rozebíral světskou lásku, tak jejím nejvyšším vrcholem byl vztah, který i my dobře známe: „Něco za něco.“ Což je typická láska konzumní společnosti. Tou nejsladší variantou je: „Já tě miluji proto, že ty mně miluješ.“ Jak to napsal jeden Rus (omlouvám se za případné gramatické nedostatky): „Kukuška ljubit petrušku, patamušto petruška ljubit kukušku.“ A to je vrchol láskyplných vztahů. Daleko rozšířenější je láska „miluji tě proto, že z toho mám prospěch“. Kolem nás to vidíme neustále. Vztahy mezi osamělými egocentristy, z nichž každý čeká, až něco dostane a pak vrací jen co považuje za ekvivalentní. Nemluvě o těch, jejichž založení je řízeno pouze snahou uchvátit co se dá a to ještě dříve, než mu jeho sobeckost odhalí.

Světská láska je tedy založená na obchodu (něco za něco) a na sexu. K tomu poslednímu ještě jednu vzpomínku na Ericha Fromma, který citoval známý poznatek pocházející již z antické klasiky: „Zvířata jsou po koitu smutná.“ Nuž, u lidí pocházejících z opice se není čemu divit. Nicméně my dobře víme, že sex je Boží dar lidem, ovšem bez naplnění skutečnou Boží láskou láskou jde jen o chvilkové uspokojení v tělesném prožitku.

Boží láska

Je pro nás opravdu nepochopitelná. Proč Bůh miloval tak hrozný svět, proč ho raději nezničil? Hospodinův výrok „Jákoba jsem miloval, Ezaua však nenávidím...“ (Malachiáš 1:2,3) nemohl pochopit jeden vtipálek, když z toho před pastorem dělal nespravedlivého Boha. „Že Bůh nenáviděl Ezaua“, odpověděl pastor, tomu dobře rozumím. Ale proč miloval Jákoba, to také nemohu pochopit.“ Opravdu, proč miloval úskočného Jákoba, který vychytralostí obelstil nejen svého bratra, otce, ale i budoucího tchána?

Nemusíme chodit k praotcům, stačí se podívat na sebe: „Jak mě může Bůh milovat?“ Vždyť můj život byl samá hrůza, než jsem Boha poznal. A i poté to není nic světoborného. A přesto mě miloval a miluje. Bez důvodu. Proč to dělá? Můžeme vyčíst, že pro svou slávu. Ale není to úplně tak. Bůh nás stvořil ke svému obrazu, stvořil nás jako nádoby, které naplňuje svým milosrdenstvím (Římanům 9:23). Tedy sám sebou. Jsme Boží nádoby, určené k naplňování Bohem. Když se jako nádoby necháme naplnit balastem tohoto světa, nejsme k ničemu, neboť naším posláním je být naplněni Bohem. Láhev od limonády je určena k tomu, aby byla naplněná limonádou. Když láhev od limonády naplníme třeba olejem, a láhev by mohla mluvit, tak by mohla pouze říci: „Nejsem k ničemu, mám být naplněná limonádou.“ S člověkem je to právě tak. Když není naplněn Bohem, je k ničemu. Je pouhá náhražka bez smysluplného použití. Kytaru lze jako strunný nástroj použít k doprovodu nádherných písní. Pokud nemá struny, lze s ní sice zatlouci hřebík, nicméně k hraní hudby je nepoužitelná.

Teprve člověk naplněný Bohem může vykonat co vykonat má: Milovat Boží láskou. Jen člověk naplněný Bohem může milovat bez důvodu.

K napsání článku jsem čerpal od Wilhelma Busche, hlavně však od Watchmana Nee.

Audio knihy Wilhelma Busche „Ježíš náš úděl“ lze v současné době stáhnout z archivu TWR v několika posledních dílech z cyklu pořadů „Večery pod lampou“. O předchozí díly si lze tamtéž napsat. Výňatky z Watchmana Nee (rovněž jako audio) lze získat tamtéž, pořad se však již nevysílá. Byl to cyklus „Slova života a pravdy“. Hloubavým vřele doporučuji.

	Hledej
	Je a svátek má Vojtěch. Vytvoření registrace