Než jsem je potkal tak jsem se sice považoval za katolíka a občas chodil do kostela ale věřil jsem zároveň i naukám východu i jiným.  Na našem rodě se podepsal takový ten český proticírkevní panteismus 1. republiky. Který v podstatě říká že je jedno jaké božstvo člověk (dokud je hloupý, neprobuzený a na začátku své cesty) uctívá a do jakého společenství patří. Athéna nebo Manitou, vsjo rovno. Když dostane rozum tak začne uctívat skutečnou, vyšší a božskou podstatu, kterou najde v sobě……………………….Tehdy ještě ani nemohli vystoupit proti katolické církvi a celému křesťanství otevřeně. Jinak by je křesťani zařadili někam mezi dekadenty a prokleté básníky a nedali by se jimi ovlivnit. Proto naopak doporučovali aby uctívali božstvo jako Ježíše, kterého prezentovali jako takové méně významné vtělení, určené pro hloupý a hrubý západ. Někteří lidé pod vlivem tohoto učení třeba přestali uznávat mučedníky a začali uznávat jenom mystické katolické světce. Ty kterým se Pán Ježíš zjevoval a kteří konali zázraky a přičítali to jejich jogickým znalostem a tréningu. S pomocí adventistů jsem si uvědomil že volba je nutná. Že nemůže platit jsem jediná Cesta, Pravda a Život a vsjo rovno zároveň. Pomohlo mi i to že moc neuznávali katolickou církev. I když měli slušné a věcné námitky. Nebyli to zkrátkla satanisti.  Což mne postavilo před nutnost volby podruhé. Můj kamarád se kterým jsem byl ve styku se mi jednou svěřil s tím že se jeho dcera provdala za katolíka se kterým čekala dítě a co si o tom myslím. Měl strach jestli se k tomu jako otec postavil správně. Řekl jsem mu že jednal přesně podle Bible a poukázal na jeden z předpisů. Kdo svede pannu a leží s ní nechať si jí vezme. Ještě tam bylo cosi o věnu, které je u nás obvykle nula. Myslím že měl chuť mne poškrtit ale zároveň se mu moc ulevilo a příslušnou pasáž si našel.

Díky adventistům jsem také kreacionista který bere Bibli doslova a obnovu a nové stvoření světa čekám s radostnou nadějí.  Než jsem je poznal tak jsem si říkal že to se nesmí stát, aby svět sjak ho známe skončil. Na adventisty jsem nezanevřel a nejsou mi protivní, stejně jako lidé kteří vyznávají východní kulty. Považuji to za důležitou část své cesty do katolické církve a životní zkoušku.  S tím co vymysleli prvorepublikoví proticírkevníci stejně nemají nic společného. Ty kulty byly upraveny dle srdce vlažného katolíky a často zcela změněny. Můj vztah k nim vyjadřuje dokonale papežská deklarace Nostra aetate.

Ostatním doporučuji totéž a to i Vám. Mějte ty adventisty ráda a upřímně se za ně modlete. Tak jako za sebe.