Počkej, počkej, Saul slyšel Boží slovo z úst proroka. Prorok mu jen vyřídil vzkaz od Boha. Já se nechci s Tebou handrkovat, jen Ti odpovím, na co se ptáš, pak už nemám potřebu se v tom pitvat. Ani nemám potřebu se jaksi leoneta zastávat nebo tak něco. Nepotřebuje to.

Popíšu to nejlépe na vlastních zkušenostech. Kdysi jsem byla přesvědčená, že všechno, co se píše v NZ je pro mne závazné a já jsem povinná tohle všechno plnit. Brzy jsem na sobě shledala, že nejsem schopna to plnit, zkrátka jedno selhání za druhým. Ptala jsem se, proč to jiní zvládají hravě, zatímco já... no comment. Ani jsem netušila, že člověk může mít během četby Písma nějaké to osobní zjevení - myslím to, jako když někdo řekne "Bůh mi ukázal to a to". Jakmile jsem tohle prožila na vlastní kůži, tak mi začalo být vše jasné. Především fakt, že Bůh ze mne nechce mít misionáře a ani mě neposílá kázat evangelium do ulic. Ono se to píše v Bibli "jděte a kažte", ale já jsem nikdy nebyla schopna tohle provést tak, jak to vyžaduje Písmo. A proč jsem nebyla schopná? No protože bez Něho nemůžeme nic činit! Bůh jako by nám chtěl někdy naznačit "posečkej chvíli, kam se pořád hrneš, copak mi nevěříš, že to mám pod kontrolou? Sama vidíš, že to beze mne nedokážeš, tak proč na mne nečekáš? Kdo ti řekl, že to musíš dělat?" atd. Kdo mi to řekl? No přece Bible... litera. Byly taky situace, kdy jsem naopak vnímala, že mám něco dělat, ale zase jsem dala přednost liteře, která mi vytvořila jakési alibi, abych nedělala tohle, ale něco jiného a "důležitějšího". Ono spíš šlo o to, že jsem byla líná dělat tamto a tak jsem si to Biblí jen omluvila. Příklad: úlohou vdané ženy je vychovávat děti a starat se o domácnost. Je to v Písmu? Je. Navzdory tomu, že jsem cítila v sobě potřebu přesně tohle dělat, tak jsem to rozumem zavrhla s tím, že přece nebudu jako ta Marta, že si raději budu číst Bibli a psát články na GS a vykašlu se na nádobí... Stejnou chybu dělají i v církvích, kdy po člověku neustále vyžadují zapojování se do nějaké té služby, prostě hlavně, abys něco dělal pro Boha... Ženy si pak vyčítají, že kvůli dětem na církev nemají čas, že nemohou podat adekvátní výkon, jaký se od nich očekává. Třeba. Ale to je blbost. To je takový trend dneska - hlavně vyvíjet nějakou činnost, aktivitu, sloužit Bohu. Ale co když Bůh tohle vůbec nechce? A chce po nás něco zcela jiného? Co se třeba nám může zdát malicherné, může být v Jeho očích velice důležité. My se nemůžeme srovnávat s apoštoly ani nikým jiným. Každému Bůh připravil jeho skutky, každého obdaroval hřivnami podle svého uvážení - jeden dostal jednu hřivnu, zatímco druhý deset, takže je nemožné, aby ten, co má tu jednu se musel snažit makat, jako by jich měl deset. Tohle je přece neplodné. Tělesné... Ti, kdo jsou v těle, se Bohu líbit nemohou... byť by dělali "skutky ze zlata"... které ovšem budou ve finále v Božích očích dřevěné... Taky bych Ti chtěla říct ještě jednu zkušenost. Pamatuješ si Mikaela, co tady chodil a všechny zlobil?:-) Ačkoliv se to nezdá, tak tento "ošklivý" Mikael dovedl přesně popsat můj problém. Můj rozum se tomu vzpíral, ale v duchu jsem věděla, že mluví pravdu a že by sám na to nikdy nemohl přijít, že mu to prostě musel zjevit Bůh. Takže asi tak. Snad se mi povedlo to vystihnout tak, abys byl s touto odpovědí spokojen.