Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marek.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16654, komentáře < 7 dní: 160, komentářů celkem: 429686, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 543 návštěvník(ů)
a 2 uživatel(ů) online:

Frantisek100
oko

Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116573754
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Miloš Rejchrt: Ukončeme to trápení a požehnejme jim!
Vloženo Neděle, 26. květen 2013 @ 18:25:19 CEST Vložil: Olda

Z našich církví poslal Nepřihlášený

„Škola se vzdálila od evangelické církve a jako celek není svým srdcem s církví spojena“ – tak dva členové školské rady (Noemi Batlová a Jiří Květon) popsali vztah Konzervatoře Evangelické akademie (KEA) a Českobratrské církve evangelické (ČCE) ve zprávě pro 1. zasedání 33. synodu v roce 2011.

Jejich hodnocení mi připadá výstižné a mám za to, že v roce 2013 platí ještě víc než před dvěma roky.
Vzdálenost mezi KEA a ČCE už je nepřekonatelná. Plyne částečně

1) z cílů, které si zakladatelé školy na počátku devadesátých let minulého století vytyčili a které jejich pokračovatelé dnes neumějí/nemohou naplnit,

2) z neschopnosti zřizovatele najít ke škole vlídný a porozumivý vztah,

3) nejvíce za tento stav ovšem mohou srdce těch, kteří k ČCE nepřilnuli, ať už jsou to studenti či pedagogové.

Ad 1)

Sepětí této školy s církví (založena v Kroměříži v roce 1991 pod názvem Akademie pro církevní hudbu a zpěv) bylo zprvu těsné a organické, a to díky charismatům zakladatelů, faráře Jana Horkého jeho ženy Magdalény, předsedkyně hymnologického odboru ČCE.

Několik let byla provázanost obou institucí zajištěna tím, že školu řídili evangeličtí faráři (Jan Jun a Ivan Ryšavý) a zdálo se, že původní představa, totiž výchova církevních pracovníků hudebně vzdělaných a vnitřně motivovaných též ke katechetické službě (do r. 1997 je v Evangelickém kalendáři škola uvedena jako „Evangelická akademie Kroměříž, obor církevní hudba a katecheze“) by sice obtížně, ale přece mohla být naplňována. Modelovým studentem-absolventem školy v tomto období byl Ladislav Moravetz, nynější celocírkevní kantor.

V roce 1998 však už je škola uvedena v Evangelickém kalendáři pouze jako „církevní konzervatoř“ bez další specifikace. Tato změna je příznačná: jednak se ukázalo, že přes velké osobnostní vklady zakladatelů i pokračovatelů zájem o studium na této škole, jak byla původně koncipována, není, jednak ČCE již vyčerpala zásoby kompetentních osobností, které by školu chtěly a uměly řídit.

ČCE uvítala, že se řízení školy ujal ekumenicky vstřícný aktivní katolík Jurik Hájek. V roce 2002 jej vystřídal ekumenicky vstřícný aktivní katolík František Fiala.

Tomu se podařilo v roce 2008 po letech vyčerpávajících jednání a příprav dosáhnout přesídlení konzervatoře do vskutku reprezentativních prostor v krajském městě Olomouci. Historický komplex budov, patřící Metropolitní kapitule Olomouc, byl pro potřeby školy účelně zrekonstruován nákladem cca 60 milionů Kč (finančně se ČCE v na této přestavbě téměř nijak nepodílela). Díky úsilí hlavně Františka Fialy získala KEA celý areál do pronájmu za symbolické nájemné.

Počet studentů překročil stovku, do učitelského sboru přišli noví, vysoce kvalifikovaní hudební pedagogové. Tyto okolnosti přispěly k tomu, že nejen na škole byl František Fiala vnímán jako otec-zakladatel zcela nové konzervatoře a škola začala pulzovat svým životem.

Ukázalo se ale, že „naprostá většina studentů nevnímá školu jako církevní“ (tak to stojí v již citované zprávě pro synod). Příčinou tohoto stavu však není nějaké zanedbání ze strany ČCE či vedení KEA, nýbrž vyplývá ze samé podstaty školského zařízení tohoto typu. Stejně jako na jiných konzervatořích je provoz KEA hrazen ze státního rozpočtu podle pravidel, na něž zřizovatel nemá žádný vliv. Učitelé na takto specializované škole nemohou být vybírání jinak než na základě své odbornosti a pedagogických zdatností a mladí lidé (hlavním kritériem pro přijetí je talent) na škole studují především proto, aby získali kvalitní hudební vzdělání; pokud hledají nějaký kontakt se společenstvím křesťanů, hledají a nacházejí ho mimo školu.

Vedení školy pod praktikujícím křesťanem a zkušeným církevním muzikantem Františkem Fialou bylo velmi vstřícné k pokusům nabídnout studentům vstup a doprovod do duchovního života. Hned po přestěhování, od října 2008, se ve školní kapli konaly pravidelné pobožnosti, které vedli evangelický farář Jan Jun a katolický duchovní František Gorazd Krušina. Zájem o ně ale byl minimální, nejednou nulový.

Zkrátka konzervatoř v Olomouci je od roku 2008 docela jinou školou, než jakou zakládali manželé Horkých v Kroměříži v roce 1991.

Ad 2)

Za šest let, co jsem v synodní radě působil (a také nikdy před tím) synodní rada neodvolala ředitele žádné školy, kterou kdy ČCE zřídila. Vůbec se držela zásady, že má nechat školy žít, jak umějí a že každý zásah do jejich chodu (včetně urovnávání osobních neshod mezi pedagogy či studenty a pedagogy) odkudsi z pražského ústředního církevního výboru problémy neřeší, nýbrž spíše vyvolává nové. Ještě ve zprávě pro synod v r. 2011 (sestavené ředitelem EA Martinem Čechem) synodní rada píše:

„Konzervatoř EA působí již 3. školní rok v Olomouci. Od tohoto školního roku má obměněné vedení (dva noví zástupci ředitele). Změna se neobešla bez napětí a nedorozumění. Personální práce, včetně změn, je plně v kompetenci ředitele školy.“

Zásadu nevměšovat se do chodu škol, jichž je ČCE zřizovatelem (vyjma případů, kdy povinnost zasáhnout plyne ze zákona), synodní rada porušila o rok později tím, že ze dne na den, týden před zahájením maturit, odvolala z funkce ředitele Františka Fialu. Tento krok synodní rada hájila a stále hájí velmi rozhodně, ale jeho nutnost zdůvodnila a nadále zdůvodňuje velmi neurčitě: důvodem okamžitého odvolání měla být „špatná atmosféra“ ve škole.

Ukázalo se však, že několik pedagogů, kteří se cítili tím kterým personálním rozhodnutím ředitele ublíženi a u členů synodní rady si důvěrně stěžovali, představují menšinu. Výmluvným znamením toho byly veřejné a kreativní demonstrace studentů v červnu na podporu odvolaného ředitele, přičemž Františka Fialu jednoznačně podpořily všechny samosprávné orgány školy. 32 z 35 přítomných pedagogů na mimořádné pedagogické radě dne 2. 5. 2012 podpořilo též myšlenku na změnu zřizovatele školy.

Synodní rada však namísto trpělivého naslouchání a respektu vůči těm, kdo věc vidí jinak než ona, vysvětlila sobě i jiným, že studentské vzbouření je výsledkem manipulativních dovedností bývalého vedení a rozhodla se pro neústupnost. Příkop mezi synodní radou ČCE a zastánci Františka Fialy (naprostá většina studentů i pedagogů KEA) byl vykopán. První výkop provedla synodní rada ČCE dne 18. 4. 2012 odvoláním Františka Fialy z funkce.

Dalšímu překotnému vývoji v detailech sám nerozumím, (např. pokusu o založení Konzervatoře Olomouc o.p.s.). Jsem si ale jist, že k ničemu takovému nemuselo dojít, kdyby synodní rada byla postupovala rozvážně a nesilácky: byla-li nespokojena s ředitelem Fialou, měla nejprve vyhlásit s dostatečným předstihem výběrové řízení a teprve na jeho základě jmenovat ředitele jiného a lepšího, pokud by takový z výběrového řízení vzešel. Jmenování „dočasné ředitelky“ Simeony Zikmundové 11. 6. 2012, půldruhého měsíce po odvolání Františka Fialy, je důkazem, že Synodní rada byla sama zaskočena důsledky svého razantního kroku a nacházela toliko řešení nouzová.

Po velkých zmatcích a turbulencích byl na základě výběrového řízení dne 30. 10. 2012 konečně jmenován ředitelem Pavel Zatloukal, jehož odborná kvalifikace pro funkci ředitele konzervatoře je mimo vší pochybnost (přičemž předpokládám, že opět jde o ekumenicky vstřícného aktivního katolíka, neboť evangelíci takříkajíc nemají lidi).

Jeho působení však je předem obtíženo vzpomínkou pedagogů i studentů na Františka Fialu a na křivdu, které se Synodní rada ČCE vůči němu dopustila. Navíc si nový ředitel nemůže být jist, jestli i vůči němu se zřizovatel po nějakém čase nezachová podobně jako k jeho předchůdci.

Synodní rada nikdy nepřiznala ani špetku zavinění na spoustě vzniklých škod, které jejími činy i jejími řečmi vznikly (např. těžké profesní poškození Františka Fialy, s nímž se nyní táhne podezření, že nejspíš provedl něco odporného na hranici trestného činu, když musel být na hodinu vyhozen) a své kroky sveřepě hájí. Nejen to, ona kritiky svého počínání sveřepě haní! V otevřeném dopise „všem milým a váženým členům církve“ z 30. 10. 2012 sděluje mj. toto: „text pana Mimry, podpořený panem Glogarem a paní Červenkovou, je manipulativní a mohl by některé členy církve uvést v omyl… věříme, že přijmete toto naše vyjádření a budete jeho zorným úhlem poměřovat dopisy“, které i v budoucnu mohou přijít a které mohou působit velice věrohodně.“

Varování od vedoucích církevních činitelů před jedinci, kteří jsou nadáni zvláštní schopností uvádět lid Páně v omyl, má sice paralelu v apoštolském varování před samozvaným zlovolným Diotrefem z 3. listu Janova, v dějinách ČCE je ale bezprecedentní: ještě se nestalo, aby Synodní rada ČCE jmenovitě označila tři naše spoluobčany jako jedince, na které si mají členové církve dávat pozor, aby jimi nebyli pomýleni a svedeni a nevěřili ničemu, co tito tři třeba v budoucnu napíší, neboť vše, co napíší, je nevěrohodné prostě proto, že to napsali oni.

Takto jedná synodní rada ČCE s představiteli řádně zvolených samosprávných orgánů školy a přitom trvá na tom, že školu ze svého zřizovatelského objetí nepustí! Co z toho může vzejít dobrého?

Ad 3)

Ještě v r. 2009 jsem byl váhavě, ale přece přesvědčen že “má smysl usilovat o setrvání všech dosavadních škol EA ve svazku s ČCE, ač morální a duchovní podporu našich škol ze strany celé církve vnímá Synodní rada jako dosti slabou“ (zpráva synodní rady pro synod).

Dnes už jsem přesvědčen, že usilovat o setrvání KEA ve svazku s ČCE žádný smysl nemá. Pro naši malou, stále se umenšující, vnitřně dosti rozhašenou církev je umělecká škola rozměrů a náplně konzervatoře v Olomouci soustem nad velikost jejích úst. Znamením toho je, že předmět „základy křesťanské nauky“ tam nyní vyučuje ekumenicky vstřícná aktivní katolička. Synod sice v roce 2011 povolal do funkce spirituála – studentského faráře Jiřího Klimeše, ten ale sám před rokem z funkce odstoupil a znechucen jednáním církevního vedení, opustil církevní službu vůbec. Evangelická škola nyní tedy evangelického spirituála nemá: nejsou lidi.

V roce 1991 synodní rada zřídila (bez valného zájmu celé církve) školu, která dnes jako celek není svým srdcem s církví spojena. Citovaná zpráva pro synod z r. 2011 poukázala na bolavé místo, které léčit neumíme: ČCE pro studenty KEA není přitažlivá. Po zkušenostech, které studenti KEA se zástupci ČCE učinili v roce 2112, počet těch, kterým už není tato církev lhostejná, nýbrž protivná, určitě neklesl.

Máme takovou školu dále držet (lépe řečeno nenechat přetrhnout tenoučké vlákno naprosto zbytkového sepětí církve a školy, jímž je statut zřizovatele)?

Kompetentnější než všechny orgány církve jsou k odpovědi na tuto otázku ti, kdo se na té škole učí a v té škole učí. Stojí oni o nás? Mám tušení, hraničící s jistotou, že o další sepětí s ČCE nestojí. Potvrzuje to výsledek průzkumu, který v dubnu tohoto roku uspořádala odborová organizace KEA, v němž se pro změnu zřizovatele vyslovily dvě třetiny všech studentů a pedagogů školy a proti změně méně než desetina.
Co s tím? Když ČCE v nedávné minulosti nahlédla, že dvě školy založené počátkem devadesátých let (Jazyková škola EA v Praze a Biblická škola EA v Hradci Králové) už neplní svůj účel či že se očekávání církve změnilo, prostě je zrušila.

Za současného stavu věcí jeví se mi jako nejlepší řešení KEA v Olomouci nerušit, nýbrž zahájit proces předávání této školy jinému zřizovateli,pokud se takový najde a chystat rozloučení s těmi, kdo hezky hrají, krásně zpívají, ale o sepětí s námi srdečně nestojí. Nechme je jít, kam je jejich srdce táhne a na tu cestu jim vyprosme Boží ochranu a požehnání. Však mají ještě život před sebou a jednou se třeba potkáme.

Miloš Rejchrt

Zdroj: www.svobodne.estranky.cz/clanky/pomery-v-cirkvi/milos-rejchrt--ukonceme-to-trapeni-a-pozehnejme-jim-.html

Na Svobodných protestanských stránkách naleznete pod článkem ještě diskusi k tématu


"Miloš Rejchrt: Ukončeme to trápení a požehnejme jim!" | Přihlásit/Vytvořit účet | 2 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Miloš Rejchrt: Ukončeme to trápení a požehnejme jim! (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Pondělí, 27. květen 2013 @ 09:06:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Nedovedu pochopit jednu základní věc. Proč nejdou ti učitelé a žáci někam jinam, když se jim nelíbí to že je evangelická konzervatoř evangelická ?  Proč trápí zbytečně sebe i druhé ? Pan Fiala to pokud vím nedělá a nezdá se mi že by těm ostatním kantorům i studentům na něm nějak zvlášť záleželo. Jinak by si z něho vzali alespoň trochu příklad. Spíš je to vhodná a dobře připravená záminka k tomu jak připravit evangelickou církev o konzervatoř a jak jí uškodit. Útoky tohoto typu vždycky směřují na vedení. Na biskupy a seniory. Které máme pokud možno zradit a opustit dobrovolně, čím absurdněji tím lépe. Ne pod tlakem nebo dokonce hrozbou smrti.




Vyjádření odvolaného ředitele Františka Fialy (Skóre: 1)
Vložil: informator v Středa, 29. květen 2013 @ 21:12:31 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Na Svobodných protestantských stránkách se dnes (29.5.2013) objevilo zřejmě první veřejné vyjádření odvolaného ředitele Františka Fialy po jeho odvolání před třinácti měsíci (18.4.2012):

noční můra synodní rady zvaná "Fiala"
(František Fiala, 29. 5. 2013 15:02)

Po více jak jednom roce mého mlčení (nechtěl jsem být “advokátem” sebe sama) cítím povinnost vyjádřit se ke stále neutěšené a špatnými rozhodnutími synodní rady dosud rozjitřené situaci kolem KEA.

Je tomu právě rok, co jsem byl přesvědčen, že snaha o uměle vyvolávané "nepokoje" a "špatné atmosféry" na KEA jsou již definitivně minulostí a my všichni zaměstnanci i studenti KEA můžeme zase dál naplno pracovat a společně budovat dobré dílo, především dobrou pověst naší školy, na kterou jsme byli všichni právem hrdi a která nás téměř všechny motivovala a podněcovala ke stále novým předsevzetím a cílům. Byla dohodnuta dlouhodobá strategie školy tak, aby splňovala i požadavky zřizovatelské církve, byly obhájeny všechny zveřejněné stížnosti z řad některých pedagogů.

A uprostřed tohoto plného pracovního nasazení nás všech, přišel ten zcela nečekaný a drtivou většinou pedagogů, studentů, ale i představitelů veřejného života města Olomouce, nepochopitelný krok – mé okamžité odvolání. Už jen to, jakým způsobem bylo toto mé odvolání provedeno, dokážu dodnes definovat pouze dvěma slovy: arogance a zbabělost.

Protože dodnes nenašla synodní rada odvahu uvést pravý důvod mého odvolání (což je z jistých důvodů pochopitelné), dovolím si jej přednést sám: jediným důvodem mého odvolání je mé rozhodnutí z května 2010, a to odvolání tehdejší zástupkyně ředitele. Za tímto personálním rozhodnutím si dodnes plně stojím. Jen připomenu, že jsem paní zástupkyni současně s odvoláním nabídl téměř plný pracovní úvazek (18 hodin z 21), místo vedoucí oddělení a další vedoucí kompetence v oblasti kontrolní činnosti. To nepřijala. V následujících téměř dvou letech však začaly chodit výše zmíněné stížnosti (či spíše nepodložené pomluvy) – pravděpodobně jediný podklad pro mé odvolání. Tak "moudré" bylo počínání synodní rady.

- Co na tom, že Fiala s Božím požehnáním nově od základu vybudoval školu (nová budova, nové vybavení, více studentů...).
- Co na tom, že ji také úspěšně etabloval díky svým manažerským schopnostem ve zcela novém, dosud pro školu neznámém prostředí universitního města.
- Co na tom, že za téměř 10 let jeho ředitelování mu žádná z inspekcí neobjevila hrubé nebo opakované porušení zákona, rozpočtovou nekázeň, nehospodárné nakládání s přidělenými financemi atp.
- Co na tom, že téměř 60 milionová investice do rekonstrukce budovy školy se obešla bez jediného pochybení, které by mělo za následek vrácení třeba jen části dotace.
- Co na tom, že získal pro školu nové, skvělé pedagogy...

Ale zejména: co na tom, že o rozhodnutí odvolat ředitele ze dne na den nemá samotný ředitel do poslední chvíle ani ponětí! Vždyť jsme faráři... Co na tom, že ho vyhodíme na dlažbu, byť k tomu nemáme žádný závažný důvod ... a že má tři malé děti? ...

Mohl (a snad i měl) bych toho ještě mnoho co říci. Vím, že nikdo není nenahraditelný a já bych se navíc pod křídla stávajícího zřizovatele již nikdy neměl odvahu uchýlit. Mnohem více je mi líto, když někdo tak necitlivě vstoupí do zdravého organismu školy a ve falešném domnění, že je již nezbytná radikální léčba, učiní takové rozhodnutí, kterým tento organismus infikuje viry vzájemné nedůvěry, atmosféry strachu, nechuti ke zřizovatelské církvi a obavy, co bude dál.

František Fiala




Stránka vygenerována za: 0.17 sekundy