Byly to požehnané časy. Možná by neškodilo kdybychom si pro lepší pochopení uvědomili že ten učitel nebyl kněz ani zvlášť učený intelektuál. Pravděpodobně to byl vysloužilý voják který strávil svá mladá tím že chránil svého pomazaného císaře, víru  a vlast  a který dostal místo učitele jako zaopatření ve stáří. Uměl číst, psát, počítat, mluvil česky i německy a během své služby v armádě navštěvoval pravidelně mši a kázání. To bylo všechno. Děti těžce pracovaly na poli po boku svých rodičů a do školy chodily tak 3 měsíce v zimě. Dvanáctiletý chlapec se uživil jako oráč u cizích lidí a dívky si pěstovaly len a vyráběly výbavu od 5 let. Takoví učitelé dokázali vychovat z takových dětí lidi slavné do dneška. Lékaře a vědce, řemeslníky a techniky, zakladatele oborů o kterých se dodneška píše v učebnicích. A také světce, biskupy a kněze i umělce a všechny dobré lidi kteří vytvořili zlatou českou zemi a krajinu a celý barokní svět. Boží dílo zvelebené zbožnou a poctivou rukou.

Těžko říct jestli by kněz mluvil jinak a hned se také zmínil o lásce a vděčnosti k Bohu a k nepřátelům. Nebo by po vzoru svatého Pavla v danou chvíli servíroval jen dětskou stravu, jako ten voják.