poslal legulda
Jsme podobni Abrahamovi nebo Lotovi?
Dříve, nežli se setkal Abraham po svém vítězství nad Chedorlaomerem s Bérou, králem sodomským, setkal se s Melchisedechem, králem sálemským. Bůh to tak zařídil, aby Melchisedech posilnil Abrahama pro pokušení, které mu připravil král sodomský.
Po velikých vítězstvích přicházejí obyčejně veliká pokušení. O tom ví také náš Nejvyšší kněz; proto přichází hned z rána k nám, aby nás posilnil „chlebem a vínem“.
Posloucháme Ho hned na úsvitě, dříve, nežli k nám začne mluvit svět a než nám začne nabízet „svá zboží“?
Slyšíme našeho Nejvyššího kněze, že i nám praví, že jsme požehnaní Boží, jak to řekl Melchisedech Abrahamovi?
Může náš Nejvyšší kněz děkovati za naše vítězství, jako za Abrahamovo vítězství děkoval Melchisedech Bohu?
Co charakterizuje náš život – vítězství nebo porážky? Jsme jako Abraham vítězi nad světem, odděleni od něho, anebo jako Lot přitahování ke světu?
Lot se jistě nedopustil oněch ohavných sodomských hříchů, ale poněvadž se neoddělil od světa, světu podléhal a v Sodomě „trápil spravedlivou duši svou nešlechetnými skutky jejich“ (2Pt 2,8).
Na co hledíme a co slyšíme, to se zjevuje v našem životě. Lot hleděl na sodomské hříchy slyšel bezbožné řeči sodomářů; tím nejen že trápil svou duši, ale také ji i své svědomí otupoval. To je zvláště vidět na jeho jednání se sodomskými hříšníky, potom na jeho ženě a všem tom, co se dálo po zničení Sodomy (viz 1M 19,6-38).
Hleďme na Pána Ježíše, na vůdce a dokonavatele naší víry a na všechny věci nebeské; oddělme se od světa a světáctví na sto procent. Posilujme se denně „chlebem a vínem“ Slova Božího, které nám dává náš Nejvyšší kněz každého dne, abychom denně vítězili v různých pokušeních.
Zdroj: Ze slov pravdy a lásky. Měsíčník pro dítky Boží. Vydavatel F.J. Křesina, Praha. Vydáno v červnu 1937.
Příchozí – jako Abraham
Epištola k Židům nás poučuje, proč Abraham smýšlel o sobě jako o příchozím (11,9-16). „Přebývaje ve stanech s Izákem i Jákobem, spoludědici téhož zaslíbení; nebo očekával města základy majícího, jehožto řemeslník a stavitel jest Bůh...“ Také Abraham „zdaleka je viděl“, věřil Božímu svědectví o tomto městě, vítal je vyznával, že je hostem a příchozím na zemi.
Písmo praví o takových poutnících jako byl Abraham, že kteří „tak mluví, zjevně to prokazují, že vlasti hledají – té nebeské“.
Proto i dnes každý příchozí a nebeský poutník ví, že nemá zde města zůstávajícího a že má vzhlížet k onomu budoucímu (Žd 13,14). Je spokojen, i když je u světa nepatrným a chudobným, nepoznaným i opovrženým, osamělým a nepochopeným. Netouží po velkých věcech a má za škodu vše, co se nesrovnává s nebeskými věcmi. Shromažďuje poklady v nebi, kde už nyní s Kristem místo zaujal u víře. Nezajímá se o Sodomu, ale chce z ní bratra Lota vyvésti. Politické věci ho tak dalece nezajímají, pokud mu ukazují na brzké příští a království Pána Ježíše.
Jedna věc zaujímá jeho veliké pozornosti: oltář. Zná místa, kde se oslavuje Pán a rád je vyhledává. Ona vyhovují jeho vnitřním potřebám. Tam se vždycky příchozí, poutníci a vyvolaní z tohoto přítomného zlého věku shromažďují ve jménu Jeho, i kdyby byli jen dva aneb tři. On se raduje a vyznává jména Pána s nimi.
Brzy bude náš stav jako příchozích u konce. Brzy půjdeme domů. Někteří naši spolupoutníci již jsou u Pána; jak je jim blaze! Tam jsme známi, milováni a očekáváni. Tam se nám chystají příbytky a náš Pán, jenž znovu přijde, vezme si nás k sobě, abychom s Ním zůstali na věky. Těmito slovy se potěšujeme vespolek (1Tes 4,18).
Zdroj: Ze slov pravdy a lásky. Měsíčník pro dítky Boží. Vydavatel F.J. Křesina, Praha. Vydáno v říjnu 1937.
