poslal mertaj Misie v Ostravě
"Pojďte ke mně všichni ... " (Mt. 11:28-30), aneb,
"O del vyčinel savoren ke peste!"
Rád bych Vás informoval o tom, jak v Ostravě došlo k dalšímu skvělému průlomu,
co se týče misijní práce. V pátek a sobotu 16. a 17. listopadu jsme uspořádali
koncert Davida Kaláče se skupinou "Zliňáků", doprovázený Slovem Samuele Húště
a svědectvími. V pátek koncert probíhal v kinosálu Rehabilitačního ústavu
v Hrabyňi, kde jako Ostravská mládež celkem pravidelně dvakrát za měsíc
jezdíme. Na koncert přišlo několik desítek lidí a měli možnost uslyšet
o naději, která je v Kristu.
Daleko větší obavy jsem měl ze sobotního večera, kdy měl koncert probíhat
v nejhorší "putyce" v Kunčičkách, Ostravském ghetu, které patří mezi
nejhorší městské části, do které se umisťují většinou Rómové, neplatiči a
sociální případy.
V modlitbách jsme vyjadřovali obavy z toho, aby některý z hostů nevyvolal
šarvátku, nerozmlátil aparaturu, nebo jinak nebránil tomu, co jsme chtěli
lidem říct.
Koncert probíhal za normálního provozu hospody a mezi tyto lidi jsme přinesli
Kristovo poselství. Lidé kteří přišli na skleničku, dát si "škopek",
zaházet si šipky, nebo se jen opít a dělat "bugr" slyšeli o možnosti, jak
se dostat ven z tohoto bídného stavu. Byli však i tací, kteří přišli cíleně na
koncert, neboť předtím předcházelo osobní pozvání všech občanů Kunčiček.
Pán
Bůh tak mocně požehnal, že žádný z hostů nebyl překážkou a Bůh se i tam
oslavil. Když Vám zde sdělím, že hospoda byla silně zakouřena, že někteří už
byli i opilí a přesto mohli slyšet každé slovo. Byli i tací, kteří doslova
"natahovali" uši, aby slyšeli. Jeden z hostu, se kterým se Samuel
spřátelil, po vyzvání dokonce i sám zahrál jednu píseň a "naše" holky
s misijního Dorost klubu, zazpívali dokonce dvě a tu druhou, závěrečnou,
s doprovodem celé Zlínské skupiny. A to vše v hluku z obou
stran. "Koncertujících" na straně jedné a "štamgastů" na straně
druhé. Koncert "okořenila" i jedna skvělá Rómka z Blanska, která byla
v Ostravě na biblickém kurzu a tak jsme ji poprosili, aby řekla svůj životní
příběh.
Z toho co jsem napsal je možno vidět, že i přes dlouhodobou přípravu na
modlitbách a velmi dobré organizační zajištění jsme toužili očekávat na vedení
Božím Duchem i při samotném průběhu a pod Jeho vedením jsme pak mohli
improvizovat a na místě tvořit. Díky Bohu za takovouto školu.
A i kdyby nikdo z přítomných nepřijal Krista, jako Zachránce, tak už jenom to,
že lidé dostali šanci poznat řešení svých problémů, je velká věc. Símě bylo
zaseto, nyní je třeba podlévat a nechat Bohu, aby ze své milosti dal vzrůst.
Ježíš proměnil vodu ve víno na svatbě v Káni Galilejské, neboť se ho
nedostávalo. Zde v Kunčičkách udělal opak, proměnil víno ve vodu, "vodu
života," neboť té se zde nedostává. Bůh dělá co sám uzná za vhodné, protože je
Bůh. A kdo jsem já, abych mu radil co má dělat? Mohu mu jen děkovat, že se ten
největší "pajzl" stal místem, kde zavítal Ježíš, stal se kostelem,
chrámem. A nevadí, že, zatím, jen na krátký čas.
napsal Pavel Janák v časopise Mravenec
( byl jsem osobně účasten této akce - mertaj)
