Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Jsou věci, které jsou svou podstatou kontroverzní. A jsou lidé, kteří kontroverzi přímo přitahují. Jestli něco chce být programaticky nekontroverzní, pak jsou to kurzy Alfa. Ukázalo se, že jsou přijatelné pro širokou škálu křesťanů, od římských katolíků po křesťanské sbory. A ukázalo se, že mohou fungovat v různých kulturách – začaly v Británii, ale jsou úspěšně provozovány ve všech světadílech. Proto jsem byl překvapen, že kurzy Alfa mají i své odpůrce a kritiky. Pravda, čekal jsem kritiku od různých „radikálních“ křesťanů, kterým bude vadit, že se na Alfě neprobírá vodní křest nebo křest v Duchu, nebo že se lidem nezvěstuje, že uzdravení je součástí spasení. Nečekal jsem kritiku od konzervativních křesťanů. Taková kritika se objevila v říjnovém čísle časopisu „Zápas od duši“ (č. 78) z pera, či, asi přesněji, z počítače známého objevovatele sekt a heretiků Aleše France. Vydavatelé časopisu v úvodu článku prosí o poctivé prostudování celé věci, zdrženlivost a věcnou diskuzi. Nevím, zda se mi to podaří, ale mám několik kritických poznámek k Francově kritice.

Co na článku asi vadí nejvíce, je, že obraz, který by si čtenář, jenž na Alfě nikdy nebyl, o Alfě udělal, by byl zcela zkreslený. Článek působí dojmem, že na Alfě se chrochtá jako prase nebo štěká jako pes. Nabízím Alešovi Francovi stokorunu za jakéhokoli chrochtajícího či štěkajícího člověka na kterékoli Alfě, která v České republice v současnosti probíhá. Článek pojednává o propojení kurzů Alfa s tzv. „Torontským požehnáním“. Pravdivé je na tom pouze to, že sbor Holy Trinity Brompton, v němž kurzy Alfa vznikly, torontské požehnání neodsoudil, ale akceptoval. Kurzy Alfa ovšem byly v podstatě hotové několik let před torontským požehnáním, a pokud prošly později nějakými úpravami, pak na obsah toho, co se přednáší, torontské požehnání nemělo vliv buď žádný, nebo naprosto marginální. Franc cituje Nicky Gumbela, který řekl o explozi kurzů Alfa a o příchodu torontského požehnání, že „obojí jde spolu“, a dělá z toho závěr: „Zdá se, že kurzy Alfa, resp. jejich důraz na zkušenost s Duchem svatým, vznikly na stejném základě, jako Torontské požehnání.“ Co je na tom pravdy? Nuže, já si myslím, že jak za kurzy Alfa, tak za Torontským požehnáním je Duch svatý. V tomto slova smyslu skutečně „vznikly na stejném základě“. Ale jinak mají pramálo společného. Kurzy Alfa jsou účinný evangelizační nástroj; účelem Torontského požehnání nikdy nebyla evangelizace. Účelem Torontského požehnání byla dle mého názoru obnova „vyhořelých“ pastorů, potažmo jiných vedoucích (i řadových křesťanů) především z Kanady a USA. To zase nemohlo být účelem Alfy: tam šlo o prezentaci křesťanství nevěřícím. Franc píše, že na kurzech Alfa k samotné konverzi „zřídkakdy dochází racionálním rozhodnutím“. V tom má jistě pravdu. Obecně totiž platí, že samotná konverze je málokdy čistě racionální rozhodnutí. Shodou okolností právě autor těchto řádků může o sobě říci, že jeho konverze taková byla. Nicméně člověk je složitá bytost, a při konverzi je zasažen jak rozum, tak cit, tak vůle. Já jsem při své konverzi ani neplakal nad svými hříchy, ani neposkakoval radostí nad jejich odpuštěním; moje konverze byla převážně racionální. Svým způsobem jsem záviděl lidem, kteří byli při své konverzi citovější, ale na druhé straně vím, že slzy a smích nic nedokazují. Když se někdo obrátí na „klasické“ evangelizaci, kde je kázání a pak výzva, pak se dá, máme-li dostatečně veliký vzorek lidí, snadno statisticky dokázat, že obrácení lidé (mám na mysli lidi, kteří reagovali na výzvu) zpravidla nejsou ti, kteří na takovou evangelizaci náhodně zašli. Spíše se tam obracejí lidé, kteří už absolvovali řadu rozhovorů s přáteli, kteří je na takovou evangelizaci pozvali. Evangelizace sama a následná výzva slouží jako určitý katalyzátor rozhodnutí – podobně jako „Víkend s Duchem svatým“ na Alfě. O „kvalitě“ konverze tyto vnější věci vypovídají opravdu málo. Aleš Franc píše o Torontském požehnání, o Alfě a o Johnu Wimberovi. Píše o Torontském požehnání, že při shromážděních v Torontu docházelo „k masovému smíchu a jevům, jako je štěkání“, a že John Wimber v tom viděl důkaz působení Ducha svatého. Teď stojím před dilematem. John Wimber se totiž s Johnem Arnottem (pastorem sboru Vinice v Torontu) kvůli této věci rozešel, protože jevy, které má zřejmě Aleš Franc na mysli, nepovažoval za působení Ducha svatého. Ve skutečnosti po Torontském požehnání došlo k určitému rozkolu ve Vinici, právě pro kritické a konzervativní postoje Johna Wimbera. (V té době např. opustil Vinici i známý Kansaský sbor Mika Bickla). V čem je mé dilema? Aleš Franc to buď ví, a záměrně zamlčuje, aby poškodil Johna Wimbera. V tom případě je ale vědomý lhář. Nebo to opravdu neví, ale pak jeho článek nemá valnou hodnotu, protože jeho autor není dostatečně obeznámen s fakty. Wimberův odpor vůči Torontskému požehnání prostě nelze přehlédnout. Alešovi Francovi se dále nelíbí, že není dovoleno Alfu modifikovat. A to skutečně není. Celý Francův článek budí dojem, i když to nikde výslovně neříká, že je to proto, aby z Alfy nevymizelo to údajné chrochtání či jiné jevy, s nimiž Franc nesouhlasí. Skutečný důvod Franc nezmiňuje, i když by mu ho kdokoli, kdo s organizací kurzů Alfa má co do činění, rád sdělil, pokud ho Franc z materiálů Alfy nevyčetl sám. Je tomu právě proto, aby Alfa nebyla spojována s jevy či učeními, s nimiž by autoři Alfy nesouhlasili. Ano, papež Alfu podpořil, což je zřejmě pro „Zápas o duši“ i Aleše France přitěžující okolnost, ale katolíci tam nesmějí přidat dejme tomu kapitolu o Marii nebo o apoštolské posloupnosti. Kladu si otázku, co by asi Aleš Franc udělal s lidmi, kteří se na Alfě obrátili. Takové totiž znám. Uznal by jejich křest? V našich podmínkách totiž je křest zpečetěním rozhodnutí pro Krista; rozhodnutí pro křest přece jenom obsahuje určitý racionální prvek, a člověk svůj křest určitě postřehne (Aleš Franc píše, že lidé na Alfě ani nepostřehnou, kdy se stanou křesťany). Aleš Franc v závěru svého článku píše, že „církevní představitelé jsou vyčerpáni hledáním způsobů, cestováním za požehnáním a sháněním těch pravých řečníků… nepomohlo ‚zástupné vyznávání hříchů‘… ‚evangelizace službou‘, neuspěla ani série návštěv jihoamerických evangelistů“. Aby bylo jasno, já osobně jsem nikdy neučil, „že v poslední době má dojít k probuzení“; neučil jsem ovšem ani opak. Totéž, pokud vím, platí i o Tomáši Dittrichovi a Miloši Poborském, kteří mají Alfu v naší zemi na starosti. Myslím si prostě, že probuzení někde bude, a někde ne – což je ostatně to, co ve světě vidíme už teď. Rád bych, aby bylo i tady, a pokud bych se chtěl něčím nechat vyčerpat, pak je to kázáním evangelia. Pokud vím, žádnou z věcí, které Aleš Franc zmiňuje, jsme nikdy neviděli jako nějaký všelék. Za pomoc jihoamerickým evangelistům jsem vděčný; probuzení, které zakoušejí ve svých zemích, jim „svatě závidím“ – a nestydím se za to. A nestydím se za svou touhu, abychom ho zakoušeli u nás také. Na závěr: jedna věc jsou fakta, jiná věc je jejich výběr, třetí věc je jejich interpretace. Francův článek vybírá určitá fakta, která jsou mnohdy zcela okrajová, aby Alfu „shodil“. Bohužel, snad v každé zemi je pár lidí, kteří se přednostně zabývají nikoli šířením evangelia, ale shazováním ostatních, kteří se o to snaží. Většinou naznačují určitou interpretaci (např. že Benny Hinn čerpá své pomazání z častých návštěv hrobu zesnulé kazatelky… atd.) – není snad Benny Hinn nekrofil? Nemodlí se k mrtvým? Jeden proslulý fotograf mi kdysi řekl: „Fotografií můžeš i dohnat k sebevraždě.“ Ano, každý z nás může někdy vypadat hloupě. Když ho právě vyfotíš, můžeš ho znemožnit, a pak se bránit: „Vždyť je to pravda! Ona tak opravdu vypadal! Fotografie nelže!“ Ano, byli lidé, kteří v Torontu štěkali. Učili snad v Torontu, že se má štěkat? Bylo to jejich poselství? Masaryk kdysi řekl něco v tom smyslu, že máš-li protivníka, vyrovnávej se s ním „na výšinách“. Vyrovnej se s ním tam, kde je nejsilnější. Vyrovnej se především s tím, o co mu jde. To je ale něco, co je Aleši Francovi, bohužel, zcela cizí. Dá se předpokládat, že pokud ho Pán nepřivede k pokání, bude otravovat křesťanskou veřejnost podobnými články, jako je ten o Alfě. Mějme hodně milosti a trpělivosti. A kéž se na Alfě obrátí ještě hodně lidí! Dan Drápal