Grano Salis - Modlitba jako lék?

Je možné, že modlitby zlepšují zdravotní stav? Odpověď na tuto otázku se snaží najít profesor Stanislav Reiniš z univerzity v kanadském Waterloo. Jeho přednáška, která proběhla tento týden v Akademii věd ČR, vzbudila bouřlivou diskusi.

Výsledky některých pokusů vypadají neuvěřitelně. Přesto bychom je možná neměli jen tak smést ze stolu. Modlitby pomáhají při léčbě neplodnosti. K tomuto poměrně neuvěřitelnému závěru dospěl tým vědců z Kolumbijské univerzity v USA. Výzkumu se zúčastnilo 199 žen, kterým se nedařilo otěhotnět. O jejím průběhu informoval časopis Journal of Reproductive Medicine.

Ženy se na klinice v jihokorejském Soulu podrobily léčbě pomocí "oplození ve zkumavce". Věřící z Austrálie, Kanady a USA měli za úkol podporovat svými modlitbami zhruba polovinu (100) zúčastněných žen. Za zbylé dobrovolnice (99) se nikdo nemodlil. Pacientky netušily, do které skupiny patří.

Ukázalo se, že ženy, jejichž touhu po dítěti podporovaly modlitby věřících, se potomka v porovnání s kontrolní skupinou dočkaly častěji. Dítě se narodilo polovině z nich. Dobrovolnice zařazené do kontrolní skupiny se těšily z mateřství jen zhruba ve čtvrtině případů.

Jak se tedy s uvedenými výsledky vypořádat? "Studii bychom mohli ignorovat, to by však nikomu neprospělo. Své závěry jsme zveřejnili a doufáme, že vyprovokujeme diskusi," podotýká vedoucí výzkumného týmu Rogerio Lobo.

Lze překvapivé výsledky racionálně vysvětlit? Je například možné, že výzkumníci při svých úvahách opomněli zohlednit faktor, který může úspěšnost zákroku výrazně ovlivňovat. Za taková pochybení byla v minulosti právem kritizována celá řada studií. (Podrobněji viz text Neslavný konec badatelky.) Nic podobného se však v případě práce Rogeria Loba zatím neprokázalo. Když popustíme uzdu své fantazii, můžeme se třeba domnívat, že vědcům k záhadnému výsledku dopomohl důmyslný podvod či zásah nadpřirozených sil. Modlitba jako doping

Nad překvapivými výsledky jednoho výjimečného experimentu bychom možná nakonec mávli rukou. Jenže k podobným závěrům jako Rogerio Lobo dospěli i další odborníci.

William Harris například zjistil, že modlitba může zlepšit zdravotní stav lidí trpících vážným onemocněním srdce. O výsledcích experimentu informoval v roce 1999 časopis Archives of Internal Medicine.

Pokusu se zúčastnilo téměř tisíc pacientů vyšetřených v nemocnici svatého Lukáše v americkém Kansasu. Za uzdravení poloviny nemocných se modlili lidé, kteří znali jen jejich křestní jména a nikdy se s nimi nesetkali osobně. Druhé polovině účastníků experimentu badatelé žádný "doping" prostřednictvím modliteb nenaordinovali. Vědci pak v průběhu dvanácti měsíců pečlivě zaznamenávali změny zdravotního stavu všech sledovaných pacientů.

Ukázalo se, že léčba je u lidí podporovaných modlitbou v průměru o jedenáct procent úspěšnější než u nemocných bez "dopingu". Výsledky jsou sice na hranici významnosti, přesto však tak rozsáhlou studii nelze jen tak smést ze stolu.

K podobným závěrům dospěl v roce 1969 například také Platon J. Collipp. Přednosta dětského oddělení v newyorské nemocnici East Meadow sledoval vliv modliteb na děti, které trpěly leukemií. Badatel utvořil dvojice pacientů, jejichž onemocnění bylo přibližně stejně závažné. Za jedno z dětí se denně někdo modlil, za druhé nikoliv. Collipp své svěřence pravidelně kontroloval a zjišťoval, zda se jejich zdravotní stav zlepšuje, nebo zhoršuje. Po patnácti měsících bylo sedm z deseti dětí, za které se někdo modlil, stále ještě naživu, zatímco jen dvě děti, za které se nikdo nemodlil, přežily. Ostrůvek vzbudil naději

Zdá se tedy, že modlitba za nemocného může zlepšit jeho zdravotní stav. Jak lze takové výsledky experimentů vysvětlit? Odborníci připouštějí existenci určité souvislosti mezi zdravotním stavem člověka a jeho vírou ve vyléčení či případně v Boha.
"Léčba bývá zpravidla úspěšnější u lidí, kteří věří ve své uzdravení. Tento fakt dokazuje řada příkladů z klinické praxe," podotýká profesor Stanislav Reiniš z univerzity v kanadském Waterloo a ze 3. lékařské fakulty UK v Praze. O podobných zkušenostech hovoří i další lékaři. Smrtelně nemocný člověk, který věří ve své uzdravení, žije zpravidla déle než pacient, jenž svůj boj brzy vzdá.

"Víra v Boha, ale třeba i důvěra k ošetřujícímu lékaři mohou do určité míry zlepšit zdravotní stav pacienta," podotýká profesor Richard Rokyta ze 3. lékařské fakulty UK v Praze. V žádném případě to však neznamená, že by nemocní měli pomýšlet na vysazení klasické léčby.

Víra představuje pro nemocného určitou naději. Její význam výmluvným způsobem dokazuje následující experiment: Vědci hodili krysu do nádoby naplněné vodou. Velká vzdálenost hladiny od okraje nádoby neumožňovala, aby se zvíře z pasti vyprostilo. Krysa zpočátku plavala, zhruba po dvou hodinách však svůj boj o život většinou vzdala.

Ve druhé části pokusu vytvořili badatelé zvířeti na vodní hladině ostrůvek, na němž bylo možné chvíli odpočívat. Po krátké přestávce na miniaturní souši plavala krysa dalších 24 hodin. Patrně totiž uvěřila, že její situace není tak beznadějná, jak se původně zdálo.

Víra člověku někdy pomáhá v boji proti mnohým chorobám. Jak ale může k uzdravení nemocného přispět modlitba, případně určitá duševní podpora cizího člověka? Na tuto otázku během výzkumné práce narazil profesor Reiniš. Odborník, který se zabývá především podstatou lidského vědomí, své zatím předběžné závěry zveřejnil tento týden na tiskové konferenci pořádané Akademií věd ČR. Kvantové pole v mozku

"Popsané jevy lze s využitím stávajících poznatků vysvětlit jen obtížně," podotýká profesor Reiniš. Snad by bylo možné postupovat takto: Lidský mozek je složen nejméně z deseti miliard nervových buněk. Každá mozková buňka je pokryta elektricky drážditelnými membránami. Ty produkují místní elektrické proudy a umožňují prostup elektricky nabitých částic. Nervové buňky si spolu mohou vyměňovat informace prostřednictvím míst dotyku zvaných synapse.

Synaptické spojení mezi dvěma buňkami trvá o něco méně než jednu milise*****u, tedy tisícinu vteřiny. Pokud však mozek potřebuje koordinovat složitější činnost, na které se podílejí miliony nervových buněk, není synaptická komunikace dostatečně rychlá. To platí například pro lidskou řeč. Pokud by se nervové buňky dorozumívaly pouze synapticky, trval by výběr slov v paměti dlouho a komunikace mezi lidmi by byla téměř nemožná. Je tedy nutné hledat rychlejší spojení. Profesor Reiniš se proto domnívá, že neurony komunikují také jinak. A to nesynapticky.
Nepřenášejí se při tom však informace. Nesynaptické spojení působí jen jako spouštěč neuronální činnosti.

"Elektrické potenciály v mozku vytvářejí komplikované kvantové pole," vysvětluje profesor Reiniš. Toto pole umožňuje superrychlá spojení mezi neurony uvnitř mozku a může se uplatnit i při vzniku lidského vědomí. Otázkou však je, zda mohou kvantová spojení zprostředkovat také kontakt se zevním světem.

Na rozdíl od klasické fyziky v kvantové mechanice hraje pozorovatel aktivní roli. Výsledek pokusů se mění v závislosti na tom, zda je, či není pozorovatel přítomen.

Tento poznatek již v roce 1932 přesně formuloval John von Neumann. Podle von Neumanna může člověk svým pozorováním změnit pravděpodobnost dějů ve fyzickém okolním světě. "Právě kvantová mechanika tak v současnosti představuje jedinou vědní disciplínu, která může do určité míry vysvětlit zarážející výsledky, k nimž dospěli výzkumníci ve výše zmiňovaných experimentech. Jinak bychom byli nuceni věřit na jiné, možná nadpřirozené síly," podotýká profesor Reiniš.

Kvantová fyzika je ovšem věda statistická, často bez prokazatelných příčinných souvislostí. Řídí se Heisenbergovým principem neurčitosti, a proto není možné očekávat stoprocentní výsledek těchto zajímavých pokusů. "Fyziolog, který se zabývá funkcemi lidského těla, se pak může ptát, za jakých podmínek se schopnost ovlivnit kvantové jevy uplatní," podotýká profesor Reiniš. Nahráváme na smeč šarlatánům

Přednáška profesora Reiniše vzbudila bouřlivou diskusi. "Kde to jsem? Nemohu uvěřit, že se nacházíme na půdě Akademie věd! Nahráváme na smeč šarlatánům, kteří propagují léčení na dálku," komentoval jeho vystoupení docent Čeněk Zlatník z Ústavu technické matematiky ČVUT.

Následná výměna názorů mezi odborníky však již probíhala v poněkud umírněnějším duchu. "I když pro některé jevy nemáme důkazy, můžeme o nich alespoň diskutovat," podotkl například profesor Richard Rokyta.

Určité výhrady k závěrům profesora Reiniše však mají i další čeští vědci. "Komunikace buněk v mozku je v současné době již dobře prozkoumaná. Kvantové jevy při ní však podle dosavadních poznatků nehrají žádnou úlohu," upozorňuje doktor Jan Bureš z Fyziologického ústavu AV ČR. V minulosti se samozřejmě již mnohokrát stalo, že nová vědecká práce zcela rozvrátila dosavadní představy. "Teorii profesora Reiniše však není možné experimentálně ověřit," podotýká doktor Bureš.

"Úvahy o tom, že experimentátor ovlivňuje průběh kvantového pokusu, a že při tom dokonce určitou roli sehrává lidské vědomí, se v některých odborných pracích občas objevují. Nikdy však nebyly prokázány," říká RNDr. Ladislav Andrey z Ústavu informatiky AV ČR. Většina vědců však nebere tyto úvahy vážně. "Pojem vědomí, s nímž profesor Reiniš pracuje, se zatím nepodařilo spolehlivě definovat," podotýká doktor Andrey. Kvantové jevy zase nedovedeme s využitím současných poznatků zcela obecně popsat.

Nositel Nobelovy ceny za fyziku Richard Feynmann kdysi prohlásil, že kvantové mechanice možná rozumí jeden či dva lidé a že on k nim nepatří. O správnosti teorie, kterou přednesl profesor Reiniš, můžeme pochybovat. Faktem však zůstává, že výsledky některých výzkumů zatím jiným způsobem vysvětlit nedovedeme.

Neslavný konec badatelky

Pokusy lékařky z Kalifornské univerzity vzbudily velký rozruch. Elisabeth Targová před sedmi lety zjistila, že modlitby mohou zlepšit zdravotní stav lidí, kteří trpí onemocněním AIDS. Experimentu, který trval šest měsíců, se zúčastnilo 20 osob v pokročilých stadiích nemoci. Za náhodně vybranou polovinu účastníků pokusu se na dálku modlili lidé, jež o to výzkumníci požádali. Pacienti nevěděli, zda patří mezi deset vyvolených. Během sledovaného období zemřeli čtyři lidé. Všichni patřili do kontrolní skupiny. Později se však ukázalo, že čtyři zemřelí jsou nejstaršími účastníky experimentu. Protože lidem vyššího věku hrozí největší riziko úmrtí, měli být "rovnoměrně" rozděleni do obou výzkumných skupin.

Elisabeth Targová ve své vědecké práci pokračovala. Jednoho dne ji však potkalo nemilé překvapení. Lékaři jí při vyšetření objevili nádor na mozku. Při operaci se nepodařilo odstranit celý nádor. Badatelka se musela podrobit následnému ozařování.

Pro zastánce alternativních léčebných přístupů představovala doktorka Targová světici. Na naléhání svých příznivců v léčitelských kruzích vysadila na týden ozařování. Ke standardním léčebným postupům se však již nevrátila, protože zemřela. S trochou nadsázky tak lze možná říci, že na důvěru ve výsledky provedených experimentů doplatila sama Elisabeth Targová. LN(http://lidovky.centrum.cz/zajimavosti/clanek.phtml?id=220279)

	Hledej
	Je a svátek má Vojtěch. Vytvoření registrace