poslal novykrestan
Uvaha o zpusobu prenosu Pisma v historii aneb co dnes mame v rukou?
Drtiva vetsina krestanskych cirkvi a denominaci uznava plnou inspirovanost Pisma Duchem Svatym. Tato inspirovanost je v Pismu nekolikrat zretelne vyjadrena. Jde o proces, kdy je v dane konkretni knize t.j ve zpusobu vyjadreni a stylistice jasne vyjadrena osoba pisatele, ale presto je vse do posledni carky inspirovano Duchem Svatym.
V urcitych vyjadrenich viry se urcite sbory/ cirkve ci lide vyjadruji nekdy i konkretneji v tom smyslu, ze byly inspirovany puvodni Pisma a to co dnes drzime v rukou nemusi byt plne (t.j. do posledni carky inspirovano a to v prenosu manuskriptu v puvodnich jazycich ci ranych ci pozdejsich prekladech).
Otazky prenosu SZ a NZ jsou v necem rozdilne. SZ vzdy prenasela cast zidovskeho naroda a prepisovani bylo velice kontrolovano velmi prisnou metodikou. Svitky byly po pouziti ritualne uchovavany ci niceny. Proto objevy Kumranskych svitku (cca 100 pr. n.l.) pri porovnani s masoretskymi texty (asi 900 n.l.) ukazaly velmi silnou kvalitu prenosu, ale ne 100%, existuji samozrejme variantni zneni.
U NZ je situace to o neco slozitejsi. Zakladatele textove kritiky Westcott and Hort (konec 19 stoleti a zacatek 20 stoleti) rikali, ze ze zachovanych reckych manuskriptu/ zlomku svitku u NZ plyne, ze zhruba 98,5 % textu je stejna. V tech rozdilech je i zohledneno prehozeni slov ci drobne chyby. Zadny z techto rozdilu nemuze zmenit zadnou zakladni krestanskou doktrinu. Potud vse v poradku. Textova kritika se dale rozvijela (nalezanim dalsich manuskriptu ci jejich zlomku) a v prubehu 20 stoleti vznikala dalsi vydani tzv. kritickeho reckeho textu – nejdrive Westcott and Hort, posleze Alandovi texty a posleze texty u UBS (Mezinarodni biblicka spolecnost) a existuji tedy tzv. nejpravdepodobnejsi zneni puvodniho reckeho textu ziskana metodou textove kritiky s ruznymi variantnimi znenimi. Vetsina modernich vydani Pisma v anglictine jsou zalozena na techto kritickych textech. V cestine napr. ekumenicky preklad. Preklady evropske refomace jsou zalozeny na tzv. prijatem reckem textu od Erasma Rotterdamskeho. Nejedna se o jeden text, ale od prvniho vydani Erasmova textu (mel k dispozici 6 manuskriptu z nichz pouzival hlavne 4) v roce 1516 dochazelo k ruznym vydanim u ruznych vydavatelu a jsou tam urcite varianty, kdy se nachazeli dalsi manuskripty a delali se variantni zneni. Dulezite je to, ze jako podklad byla vzdy pouzivana tzv. byzantska rodina manuskriptu a zlomku a tyto manuskripty tvori zhruba 80 az 90 % vsech dnes dochovanych reckych manuskriptu.
Dnes existuje zhruba tento material: pres 5,000 reckych manuskriptu, mnoho zlomku, dale 30 000 ruznych prekladu v manuskiptech (do starolatiny, latiny, kopstiny, syrstiny, etiopstiny, armenstiny atd) a pres milion citatu od cirkevnich otcu.
Kdo by se chtel vice dozvedet o rozdilech mezi ruznymi verzemi (kriticke texty, prijate texty a majoritni texty)mohu poskytnou ruzne webove adresy, kde je to rozebirano. Velke mnozstvi racionalnich analyz je na strance: www.dtl.org/books/preview/dbbv.htm
Ted bych se rad dostal k jadru veci. Predpokladame-li a verime plne inspirovanosti Pisma (do posledni carky v originalni vyjadreni/ Pismu) a tedy tomu co je v Pismu jasne vyjadreno tak nam zbyva jedna velmi podstatna otazka. Vyjadril se nekde Buh jasne, ze zachova prenos svych Pisem neporuseny? Zda se, ze v Pismu nic takoveho neni nikde jasne vyjadreno. Ve Zjeveni 22:18,19 se rika (asi pouze o knize Zjeveni):
“18 Já dosvědčuji každému, kdo slyší slova proroctví této knihy: kdo by něco přidal k těmto věcem, tomu Bůh přidá ran zapsaných v této knize.
19 A kdyby někdo ubral ze slov knihy tohoto proroctví, Bůh odejme jeho díl z knihy života a ze svatého města a z těch věcí, které jsou zapsány v této knize.”
V Lukasi 16:17 Jezis rika:
“Snadněji však pomine nebe i země, než aby padla jediná čárka ze Zákona”.
Cili ve Zjeveni se zda, ze Buh nechava na svobodne vuli cloveka, jak zajistit prenos, ale zaroven hrozi trestem. Z Lukase plyne dulezitost presneho prenosu Zakona vzhledem k celemu kontextu v kterem to Pan Jezis Kristus rika.
Ja si myslim, ze Buh kdyz vydechl skrze sveho Ducha a skrze pisatele ci proroky a apostoly Pisma svata tak bude chtit zajistit jejich neporusenost pri jejich prenosu a to do urovne 100 %. Takze bychom nekde meli mit to pravdive zneni. Mne nepripada v jistem smyslu pravdepododobne, ze by Buh jako suveren nezajistil tuto vec t.j. kvalitni a neporuseny prenos svych Pisem. Takze se musim priznat, ze mi variantni zneni delaji urcite starosti a nejde mi to s Bohem moc dohromady. Nemuzeme vzdy rici, ze ta mista, kde existuji ta variantni zneni jsou mista mene dulezita a ze v tech mistech nepotrebujeme jistotu, ze je to Bozi slovo. Už jenom kvuli versi 2 Timoteovi 3:16:
“ Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k vyučování, k usvědčování, k napravování a k výchově ve spravedlnosti.”
Abych se na vec podival i z druhe strany je nutne rici nasledujici. Vetsina citatu, kterou delaji pisatele NZ vzhledem k SZ jsou brany z recke Septuaginty, coz je preklad SZ (vcetne urcitych apokryfu) z hebrejstiny do rectiny porizeny ve 2 st. pr.n.l. Nekdy se zneni v Septuaginte lisi od toho co je uchovano v Mazoretske rodine textu (vseobecne povazovano jako pravdivy prenos Pisem SZ) a tedy i citaty, ktere mame v NZ se mohou lisit od toho co mame presne v SZ a presto Duch Svaty pouzival pro citaty Septuagintu, nebot novozakonni knihy byly psany tez pro Zidy v diaspore, kteri vseobecne pouzivali Septuagintu. Takze zde mame jisty pripad urcite pruznosti Ducha svateho. Nekdy dokonce dochazelo i k nepresne citaci onoho mista v Septuaginte, ale se zamerem vyjadrit pravou podstatu puvodniho zneni. Myslim, ze existoval implicitni predpoklad, ze ctenari Pisem budou moci vyhledat to doslovne zneni ve SZ.
Dalsi vec je vubec zjisteni co vubec cetli lide v prubehu veku, kdy vlastne az do vynalezu knihtisku byly knihy a tedy i Bible nakladnou zalezitosti ci nedostupnou zalezitosti. Takze asi existuje realisticky predpoklad, ze mnozi znovuzrozeni krestane v dejinach nemeli vubec pristup k celemu Pismu a uverili na zaklade slyseni evangelia a zili pote svuj svaty zivot bez podpory studia Pisem jenom na zaklade vedeni Ducham svatym. Byly tedy pouzivany manuskripty v rectine (lidova verze – koine) a dale Septuaginta. Posleze dochazelo v evropske casti k prekladum do latiny, ktere ve 4 stoleti vyvrcholily prekladem Jeronyma do latiny – Vulgatou, coz je verze pouzivana katolickou cirkvi. Latina byla jazykem ucencu, takze dlouha staleti byla Bible odriznuta od beznych vericich. Postupne dochazelo k prekladum do narodnich jazyku (vetsinou z Vulgaty), ktere vyvrcholili reformacnimi preklady v 16 a 17. stoleti (z Erasmova reckeho textu a hebrejskeho textu mazoretske tradice). Buh samozrejme vedel, ze bude dochazet k prekladum jeho Pisma do jazyku pohanu a tim samozrejme k dalsim komplikacim jak z hlediska doslovnosti tak interpetace.
Takze na zaver bych chtel rici nasledujici. I kdyz dnes mame velmi vysokou jistotu toho co cteme, tak by dana jistota mohla byt jeste vyssi. Urciti kritikove postupu moderni textove kritiky jsou nazoru, ze vysledky danych metod nejsou adekvatni pro dostatecne presne vysledky a metody pouzivane na texty nejsou neutralni pro vyjadreni nejpravdepodobnejsi verze. Tito lide tedy povazuji proto casto byzantskou tridu rukopisu za reprezentativni i proto, ze z ni a plyne presnost vyssi nez 99,5 % blizici se temer 100 %. I toto vsak neni stale idealni 100 % prenos.
Petr L.
