poslal Majka2 Je březen 2003. V televizi sleduji, jak se dav lidí dožaduje vydání seznamů tajných spolupracovníků STB. Lidé křičí, tlačí se na sebe, nadávají si, předbíhají… Ale seznamů je málo. A protože i moje rodina byla v 50. a 60. letech pod dohledem STB, sedám k internetu a začínám pročítat seznamy lidí z mého okolí, kteří nemají čisté svědomí.
Vtom se zarazím. Mezi tou spoustou jmen je i jméno mého učitele hudby z dětství. To přece není možné! To není možné!
Moje housle už dávno pokryl prach a já si začínám vybavovat vzpomínky dávno zapomenuté. Pan učitel mě učil hrát na housle 8 let. Měla jsem ho ráda. Starší, klidný pán, který byl asi nejšťastnější s houslemi pod bradou. Byl přísný, náročný, ale také spravedlivý. Nedělal mezi dětmi rozdíly. Naučil nás milovat hudbu i hrát. Nikdy nezapomněl pochválit, když se mi něco povedlo. Hodiny zpestřoval jemným humorem a já jsem se na ně vždy těšila. Ačkoli mě učil po celá 60.léta, říkala jsem mu ”pane učiteli ”. Bral to. Přál mi, když jsem mu donesla ukázat pěkné vysvědčení ze školy, měl radost, když jsem byla přijata na střední školu…
O politice jsme spolu nemluvili. Nevyzvídal. Spíš na příkladech ukazoval, jak se má žít. Byl skromný a hodný. Vzpomínám, jak se mi několikrát stalo, že jsem před hodinou slyšela z učebny mužské hlasy. Zdálo se mi, že na pana učitele někdo křičí. Pak vyšli dva muži a já vstoupila do třídy. Ačkoliv jindy mi pan učitel nic neodpustil, v těchto případech jsem vždy přehrála pár taktů a pak mi řekl: Stačí. Běž domů ” A já rychle vyklouzla ze zakouřené místnosti. Cítila jsem, že tyto pánské návštěvy mu ubližují.
Časy se mění a s nimi člověk chápe to, čeho si dříve nevšímal. Teprve teď si kladu otázku: Proč musel jeho syn – také výborný muzikant- nastoupit jako dělník do dolů ? Proč mi pan učitel řekl: “ Tohle neříkej ” vždycky, když mi v mé naivní dětské upovídanosti vyklouzla z úst slova, která mohla ublížit mně i celé rodině ? Za těch osm let, kdy mě trpělivě učil hrát na housle, měl desítky možností žalovat na mě, na moje názory i na moje rodiče. Nikdy jsem však nepocítila, že by něco takového udělal. Za mou upřímnou dětskou upovídanost jsem nikdy netrpěla. Pokud vím, ani z hudební školy v té době nemusel nikdo odejít.
Ne. Jsem přesvědčena, že on nikoho neudal. Neznám důvody, proč podepsal spolupráci s STB. Zda z neznalosti, lehkovážnosti nebo z donucení. Měl tři děti. Nemohl příliš riskovat. Jsem přesvědčena, že byl vystaven obrovskému psychickému tlaku, opakovaným výslechům a vydírání, aby zradil lidi, s nimiž se stýkal. Vydržet v této dlouhodobé zkoušce bylo nesmírně těžké. Pan učitel již pár let nežije. Ale jeho jméno na seznamu zůstává. Zda a komu opravdu úmyslně ublížil, to ví jen Bůh. Já však věřím, že je nevinný.
Vidím rozvášněný dav, domáhající se vydání zmíněných seznamů. Kdo je v nich zapsán, je odsouzen. Alespoň těmito “charakterními lidmi dnešní svobodné doby ". Já si však beru k srdci slova Pána Ježíše z podobenství o plevelu a pšenici:” Přišli sluhové toho hospodáře a řekli mu ” Pane, cožpak jsi nezasel na svém poli dobré semeno? Kde se vzal plevel ?” On jim odpověděl:” To udělal nepřítel.” Sluhové mu řeknou: Máme jít a plevel vytrhat? “ On však odpoví ” Ne, protože při trhání plevele byste vyrvali z kořenů i pšenici…” (Mt 13/27-29)
Ne, není možné odsuzovat bez znalosti detailů, které důvěrně zná jen Bůh. Asi právě proto nás Bible vyzývá: “ Nechtějte sami odplácet, milovaní, ale nechte místo pro Boží soud, neboť je psáno: “ Mně patří pomsta, já odplatím, praví Pán ” “( Ř 12,19)
Kdo ví, jak byste se vy, kdo se v dnešní svobodné době domáháte spravedlnosti, zachovali v těch krutých 50. a 60. letech, kdybyste stáli na místě mého pana učitele….
Majka 2 ( H.M.)
