poslal hami
Strach a úzkost - nejen u dospělých
Když se něčeho bojí naše malé dítě, vyvolává to strach v nás - v rodičích. Vzbuzuje to nepříjemné pocity - špatné svědomí. Proč se bojí právě moje dítě? Co jsem udělal špatně? Kde je chyba? Má se vůbec čeho bát? Co je to vlastně strach?
Když se něčeho bojí naše malé dítě, vyvolává to strach v nás - v rodičích. Vzbuzuje to nepříjemné pocity - špatné svědomí. Proč se bojí právě moje dítě? Co jsem udělal špatně? Kde je chyba? Má se vůbec čeho bát? Vždyť se snažím dělat všechno perfektně. Ušetřit své dítě všech příležitostí a problémových situací vyvolávajících v dítěti strach.
Co je to vlastně strach? Je to reakce na skutečnou - konkrétní - věc nebo událost. Určité (opět zdůrazním konkrétní) nebezpečí, kterému může dítě být vystaveno (nebo může mít pocit, že je mu vystaveno - pro dítě to vyjde na stejno).
Strach je spojen s určitými pocity a tělesnými projevy. Rozšířené zorničky, husí kůže, bušící srdce, zažívací potíže (už jste se hrůzou někdy počurali?) Tyto projevy nám mohou naznačit, že se něco děje, ale také samy mohou být zdrojem dalšího strachu. (Určitě zčervenám, když mě učitelka vyvolá.)
Strach můžeme překonat poměrně jednoduše (alespoň ve srovnání s úzkostí) a pokud nepřeroste v úzkost, může být pro nás (nebo pro dítě) přínosem.
Naopak úzkost je věc obecná. Strach máme z jednoho určitého objektu. Úzkost je vázána na určitý typ objektů nebo situací. Úzkost může být bohužel trvalá. Bývá spojena s bezmocností. S úzkostí se vyrovnáváme podstatně hůře. Člověk není často schopen se se svojí úzkostí vypořádat. Dospělý člověk. Co teprve malé dítě. Úzkost, které dítě podlehne a se kterou se nedokáže vyrovnat, může mít negativní vliv na celé části vyvíjející se osobnosti.
V prvních letech svého života prožívají různé děti různé strachy a úzkosti. Každé dítě je schopno se se svým strachem vyrovnat jinak. Závisí to nejen na tom, jak své dítě vychováváme, na prostředí ve kterém žije a které na něj každý den působí, ale také na jeho povahových vlastnostech - na jeho temperamentu.
Už od mala je každé dítě individualitou a má svou vlastní osobnost. S každým dítětem je proto třeba jednat jinak a každé dítě potřebuje k překonání toho svého strachu něco jiného.
Jsou strachy, které neodmyslitelně patří k vývoji dítěte. Bez nich by se psychika dítěte vyvíjela jinak. Čas od času musíme mít nějaký strach, který nás udržuje v hranicích normálního chování. Strach, který nás chrání a posiluje.
Strach je pro další přežití nezbytný. Kdybychom neměli strach před rozpálenou plotýnkou vařiče nebo syčící konvicí plnou vařící vody, mohli bychom skončit v nemocnici. Je potřeba ale rozlišovat dva druhy strachu.
Jeden, který se vám - nebo vašemu dítěti nakonec podaří překonat, který přinese nějakou novou zkušenost a zvedne vám sebevědomí (dokázali jsme se přece přes svůj strach přenést). Je to strach, který s sebou přináší pocit síly.
Opakem pozitivního - konstruktivního - strachu je strach chorobný. Strach, který vede ke slabosti, k pocitu bezmocnosti. Strach, který nás sváže do svých kleští a neumožní nám najít východisko. Strach díky kterému se vám zatmí před očima a pod nohama se otevře propast.
Zamrazilo vás při čtení těchto slov? Vzpomněli jste si na svůj strach, který omezuje váš život? A teď si představte, že něco podobného může prožívat i vaše dítě. Pokud jeho strach (a nemusí mít vůbec reálný, pro vás pochopitelný podklad) omezuje jeho život příliš, ohrožuje totiž proces zrání dítěte. Cokoliv, co má dítě udělat, se stává problémem.
Jak se tedy se strachem vyrovnat? Jak pomoci vašemu dítěti, aby se se strachem lépe vyrovnalo? To co může pomoci nám, dítěti často nepomůže. Snaha o rozumové vysvětlení (Nemusíš mít vůbec strach - nic takového se přece nestane) se míjí účinkem (strach je založen na pocitech a ne na rozumu). Ignorování strachu nebo jeho dramatizování (To přece není tak hrozné Ty můj malý chudáčku, ten velký pes tě vystrašil) může vést i k opačným účinkům - dítě si bude věřit ještě míň. Strach a pocity s ním spojené musíme u dítěte brát jako u dospělého. To je to, co děti chtějí a co potřebují. Tím, že jim dáme dostatek zázemí a tím, že jejich strach přijmeme uděláme mnohem víc.
Bohužel strachů a jejich projevů je mnoho. Proč ale vznikají, jak se s nim vyrovnat a jak na ně reagovat u dítěte, to už je námět na další článek.
Mgr. Lenka Hanzlová
