poslal pekin Jak hřešilo křesťanství
Papež Jan Pavel II. se omluvil. A to hned dvakrát. Nejprve v lednu roku 2000 všem, kterým církev během své existence ublížila, a poté v březnu při návštěvě Izraele dokonce speciálně Židům za mlčení v průběhu 2. světové války. Stačí to? Představitelé církve tvrdí, že křesťanství je nositelem vzdělanosti, kultury a milosrdenství. Skutečnost je však jiná.
V samých začátcích, v době nerozděleného křesťanství, to snad platilo. Křesťané přebrali kulturu, ze které vznikli, tj. židovskou, rozšířili a doplnili ji. Příkladem je základní kniha věřících – Bible. Její židovská část (Starý zákon) a doplnění (Nový zákon) jsou literárně opravdu velmi rozdílné a jejich spojením vznikla kniha knih. Tím však ohleduplnost vůči židovské kultuře končí. Od 5. století n.l. se u křesťanských věřících objevuje antisemitismus, který byl církví v určitých dobách více či méně podporován a nikdy nebyl zavrhován. Svého vrcholu pak antisemitismus dosáhl v době holocaustu. Katoličtí představitelé v Německu, na Slovensku a v Maďarsku nejenom že mlčeli, ale přímo podporovali likvidaci Židů. Nestačí tedy se jen omluvit za mlčení, musí dojít k daleko většímu pokání.
Také vůči jiným náboženstvím se křesťané nechovali zrovna nejlépe. Ve jménu víry svaté byly zničeny celé civilizace a vymýcena jejich kultura i vědomosti. Především Španělé byli v této věci velmi aktivní. Jejich přičiněním zanikla velmi vyspělá Mayská kultura, po Aztécích zbyly jen trosky měst zarůstajících v džungli a také Inkové jsou dnes už jen fantaskní vzpomínkou. Kde jsou jejich knihy a písemnosti plné úžasných vědomostí? Jsou nenávratně zničeny, protože byly pohanské a obsahovaly kacířské bludy. O miliónech mrtvých ani nemluvě.
Americký kontinent je dnes celý katolicky založen, s výjimkou severní části. Tam mají většinu protestanté. Ale ani jejich svědomí nemůže být čisté. Vyvraždění původního indiánského obyvatelstva, otrokářský systém trvající až do osmdesátých let 19. století a rasová diskriminace (do 60. let 20. století) určitě také zrovna nejsou věci hodné Desatera Božích přikázání. Nemluvě o důsledcích mnoha válek mezi protestanty a katolíky vedených v Evropě už od středověku a v některých formách přežívajících dodnes (příklad Severního Irska je jednoznačný). Neměly by se obě strany omluvit za tisíce nevinných mrtvých těchto bojů?
Tisíce mrtvých také provázelo období křižáckých výprav (od roku 1096). Místo aby se zabývaly „osvobozením“ Svaté země, staly se pouhým nástrojem drancování. Evropské mocnosti a katolická církev pod záminkou vytlačení islámu využily výprav k vlastnímu obohacení z válečných kořistí. Při čtvrté křižácké výpravě bylo dokonce vypleněno hlavní město pravoslavné Byzantské říše – Konstantinopol. Křesťané vraždili ve jménu víry křesťany. Nechce se katolická církev omluvit i za to? A neměli by ji rovnou zrušit?
Katolická církev jako instituce má na rukou krev. Vždy rozšiřovala víru také silou a umlčovala protivníky. To předvedla už v době Římského císařství, kdy se dokázala během jediného století stát z pronásledované pronásledující a pomohla zničit antický svět. Jako kacířská byla rozbořena Olympie. Církev prodávala odpustky a na její pokyn byl upálen Jan Hus. V důsledku vnitřních rozporů se křesťané rozdělili do mnoha církví. Hříchů je mnoho a snad právě ekumenické hnutí nebo současný, pomalu se měnící postoj katolické církve přinese větší diskusi o nich. Doufejme, že prosby papeže za odpuštění jsou jen prvním krokem. Věřící si to určitě zaslouží.
Pavel Jeřábek
