poslal lightys
Psychické problémy mohou mít lidé i rok po povodni
...a co my křesťané? Jak pomůžeme?
Rok po záplavách mají stále ještě mnozí lidé děsivé sny, propadají bezmoci a trápí je úzkost. Podle odborníků mohou trpět posttraumatickým stresovým syndromem, což už není běžná reakce na prožitý strach, ale psychická porucha, která může trvat léta.
Lidé by v takovém případě neměli váhat vyhledat odbornou pomoc, protože tohle sami nevyřeší, řekl psycholog Jiří Šípek.
Posttraumatický syndrom se může projevit až za šest měsíců po nějaké otřesné události. Do té doby to člověk zvládá zdánlivě jako by se nic nedělo a teprve později se objeví první příznaky evokující prodělaný zážitek.
"Tato porucha většinou potřebuje nějaký vnější zásah, někoho, kdo to tomu klientovi pomůže zvládnout, jaksi zpracovat to trauma, které bylo uloženo nezpracované," potvrdila také psychiatrička Gabriela Šivicová. Podle ní však skutečně vyhledala pomoc ani ne polovina z těch, kteří by ji opravdu potřebují. Češi se totiž stále psychologů, psychiatrů a terapeutů bojí, stydí se a návštěvu u odborníka berou jako vlastní selhání.
Trauma ze zažité povodně se může na psychice objevit i rok poté.
Úzkost se může objevit po dlouhé době od traumatu
Úzkostná reakce se také může objevit po dlouhé době od události například při teplotních změnách či po informacích meteorologů, že se čekají přívalové deště a lokální záplavy. Lidé, kteří mají ty zážitky, začnou být najednou nervózní, špatně spí, jsou nejistí a mohou se propadnout až do nějakého lehčího depresivního stavu, vysvětlila Šivicová. Většinou však podle ní tento stav přejde do několika dnů, maximálně dvou týdnů. Teprve pokud trvá déle, může se jednat o takzvanou poruchu přizpůsobení, která vyžaduje odbornou pomoc.
Podle Šípka je rok po povodních také ještě dost lidí, kteří se cítí podvedeni řečmi o pomoci, které se jim třeba nedostalo. "Těžko odhadnout, jestli rok stačí nebo ne, protože tu křivdu si s sebou nesou hodně dlouho," podotkl psycholog. V tomto případě jsou ale pocity vyplavených "v normě", není to psychická patologie.
Každý se s traumatem vyrovnává jinak
Jak se člověk postižený traumatem z povodní vyrovná se svým duševním stavem, závisí také hodně na přístupu jeho rodiny a přátel. "Jde o to, dát tomu člověku prostor, aby o tom mohl mluvit, aby mohl sdílet ty své starosti, problémy, smutek, obavy," upozornila Šivicová.
I slabší jedinec s menší schopností přizpůsobit se krizovým situacím může pak trauma překonat lépe než ten, kdo je sice psychicky odolný, ale jeho okolí ho sráží na kolena. Není nejlepší nápad 'uklidnit' člověka potřebujícího podporu slovy: "Jiní jsou na tom hůř, tak co chceš," dodala.
