Sen v životě a v psychoterapii

Spánkem trávíme třetinu života. Podle některých výzkumů lze hovořit o snění ve třech čtvrtinách spánku. Osmdesátiletý člověk může mít takto za sebou dvacet let ve snu. Přesto mnoho lidí nevěnuje snům příliš pozornosti.

Koncepce tematického článku svádí k tomu začít definicí: Sen je… Jenže sen je právě něco, co se pevnému vymezení vymyká, co před definicí ucukává. Americký psychoterapeut Robert Bosnak vzpomíná, jak byla jeho znepokojující fascinace snovým světem v mládí zklidňována přesvědčením, že přece existují odborníci, kteří snům rozumějí. Šel vstříc svému zájmu, absolvoval analytický výcvik, stal se analytikem a později supervizorem. Přiznává se, že jeho klid začal brát za své, když si již v pozici člověka, kterému lidé platí jako renomovanému odborníkovi na sny a jiní u něj supervidují své vlastní terapeutické zacházení ze sny, uvědomil, že mu i nadále podstata snů zůstává utajená, že věta „sen je…“ stále nespěje k formulaci konejšící rozum. Nad kolébkou 20. století se vznášel jako sudička Freudův Výklad snů, jehož první vydání bylo datováno rokem 1900. A bylo to 20. století, které snění obšírně zkoumalo jak neurologicky, tak z hlediska hledání jeho smyslu. Psychologické školy a psychoterapeutické směry zacházely se sny často velmi odlišným způsobem. Ač přistupovaly ke shodnému fenoménu, zpravidla nacházely pro svoje stanovisko a svoje pojetí uspokojující potvrzení. Je známou skutečností, že pacientům freudiánských psychoanalytiků se zdají sny sycené freudiánskými motivy, a kdo se dostane k odborníkovi lpícímu na Jungových základech, tomu se zase významně často objevuje ve snech archetypová symbolika; freudiánští pacienti sní freudiánsky, jungiánští jungovsky. Taškářství, trickster, to je vlastní povaha snění. Sen v neurologických vědách Neurologické zkoumání snů popsalo detailně průběh snění během spánku. Identifikovalo REM fáze (rapid eyes movements – rychlé pohyby očí) a non-REM fáze. V první z nich jsme po probuzení většinou schopni referovat o právě proběhlém snovém ději, obdobná situace při fázi druhé vede zpravidla nanejvýše k vzpomínce na přemýšlení o nějakém tématu podobně jako za bdění, častěji k žádné vzpomínce na předešlé chvíle. Fáze mají odlišný EEG záznam, REM fáze se podobá bdělému životu, v non-REM fázi je mozek v daleko větším klidu. Zatímco motorika spícího těla takřka nereaguje na snový děj (jinak bychom se snadno potloukli o stěny místnosti, ve které spíme), oči na něj reagují, stejně jako pohlavní orgány a identifikovaná mozková centra aktivovaná specifickými činnostmi. Průběh spánku potom vypadá následovně: opakují se přibližně devadesátiminutová období, každé začíná non-REM fází a přechází v REM fázi, přičemž první devadesátiminutovka probíhá ve znamení převahy non-REM fáze – sníme minimálně. Každé další období se REM fáze posiluje, aby zaplnila většinu času posledního devadesátiminutového období při obvyklé délce spánku. Na konci spánku tedy sníme nejvíce, jsme schopni si zapamatovat nejdelší snové úseky, nejvíce podrobností. Tolik jasné závěry technické stránky snění. Pro úplnost dodejme, že ze všech údajů z předchozího odstavce existují výjimky, nevyjasněné hranice mezi projevy patologickými a zdravými a tu menší, tu větší odchylky v publikovaných počitatelných údajích. Sen jako skutečnost Deskripce však neznamená pochopení podstaty. A tak se zásadně odlišuje úroveň, ke které dojdeme kritériem vědecké opakovatelnosti, od té, kterou umožňuje psychoterapie coby „umělecké řemeslo“. Vzhledem k tomu, že ve snovém ději jsme zcela sami (tedy od probuzení) a že s sebou těžko ze snu propašujeme hmotný předmět, jsme odkázáni na ošidnou paměť a věrohodnost vypravěče; potřeba verifikace zůstane neukojena, důkazy žádné. Navíc smysl konkrétního snu i obecné soudy o snění zůstanou poplatné světonázoru toho, kdo se snaží věc ozřejmit, anebo alespoň jeho vlastním schopnostem a možnostem, které jsou s vlastním „generátorem“ snů nesouměřitelné. Snová zkušenost může patřit mezi nejdůležitější a nejcennější prožitky snícího, je zde možné setkání s transcendencí významné pro celý život. Sen je plnohodnotným prožitkem. Bojíme se doopravdy, prožíváme naplno, se snovými postavami a situacemi nejsme konfrontováni nijak jakoby. Naopak jednáme a reagujeme s plným zaujetím. Snový prožitek je však zároveň výrazem jinakosti, odlišným od kontinuálnosti vědomého já. Prožitek a interpretace Psychoterapeutické školy, které se věnují psýché člověka jako celku, se v práci s pacientem snům nevyhýbají. Směry zakládající své působení na projevech chování a na možnostech učení jsou blízké spíše názoru, že pracovat se sny nemá cenu. Samotná práce se sny potom může více zdůrazňovat hodnotu prožitku, emoční kvalitu spjatou se zapamatovaným snovým dějem a jeho figurami, anebo může stavět na interpretaci – výkladu. Gestalt terapie nechává snícího znovuprožívat snové figury jak ve smyslu snového já a dalších lidských postav, tak dalších objektů (zvířat, ale i neživých objektů). Již zmíněný Robert Bosnak se k podobnému postoji ke snům dostává ze zcela jiných teoretických východisek. Jako by tuto ideu dovedl ještě dál. Všímá si veliké samostatnosti, kterou ve svých projevech mají snové postavy vůči snícímu subjektu. Pracuje-li s nimi gestalt jako s projekcemi kvalit snícího a jejich zpřítomněním je vrací do repertoáru a možností klienta, Bosnak hovoří o duální kvalitě snové figury: Je zároveň aspektem snícího (protože je to přece jeho, a nikoho jiného, sen), zároveň však má postava ze snu svou vlastní identitu a samostatnost. Při imaginativním znovuprožívání nejdříve zkoumá sen z pozice snícího já a všímá si jeho projekcí na ostatní postavy. Propracovanou technikou vede potom klienta k identifikaci s určitou snovou postavou. Místo termínu identifikace volí termín transfer, protože klient celou dobu ví o své osobní identitě, neprožívá tedy pravou identifikaci. Jeho kazuistiky působivě přibližují způsob, jak klient prostřednictvím transferu dojde k zcela novému náhledu snové situace, ale také svého postoje, kontextu interpersonálních neporozumění, které mu dříve zůstávaly nepřístupné. Neinterpretativní školy se brání výkladu, respektují takový tvar, jaký poskytuje sen sám o sobě. Vedle gestalt psychoterapie sem lze řadit také daseinsanalýzu nebo archetypovou školu jungovské psychologie. Tradice interpretace vychází z Freudovy psychoanalýzy. Nevědomí je prostor nepřijatelných a nepřijímaných duševních obsahů. Ty by v nezastřené podobě rušily spánek, proto je sen přetváří do symbolů, které do určité míry uspokojují zakázaná přání, aniž by nezastřenou podobou spánek rušily. Interpretace odhaluje původní obsah, vytěsněné přání. Na místo nevědomí vrhá světlo vědomí, pochopení – takto léčí. Freud rozšiřuje sféru sexuality do oblastí, které takto nemusejí být chápány. Za ústřední vývojový a neurózotvorný moment považuje sexuální zájem předškolního dítěte o rodiče opačného pohlaví v rivalitě k rodiči druhému. Freudiánské sny jsou plné symbolů mužských a ženských pohlavních orgánů (vše protáhlé, špičaté, válcovité; resp. duté předměty, cokoli se schopností něco pojmout, uzavřít). Nejrůznější činnosti založené na rytmicitě, pravidelnosti jsou výrazem pohlavního styku. Tento interpretativní systém však není prvoplánový, jedná se o od dob Freuda mnoha mysliteli propracovanou teorii, která se dokáže se svojí terminologií dostat k nuancím lidského údělu jinde zcela nezachytitelným. Schopnost působivé interpretace a brilantních kazuistik na ní postavených je doménou psychoanalýzy. Analytická psychologie jako dnešní podoba jungovské tradice obohacuje přístup ke snům zejména prací se symbolem, důrazem na akauzální princip a úctou k nevědomí coby přinejmenším rovnoprávnému a původnějšímu souputníku vědomí. Symbol je mnohovrstevný, nespoutatelný určitostí výkladu. V tom je vnímán jako výrazový prostředek snu a nevědomí. Vztahuje se k minulosti, přítomnosti i budoucnosti. Nové významové roviny se mohou vždy teprve objevit. Účinnou metodou cesty ke smyslu symbolu a snu je amplifikace – rozšíření motivu. Tím může být objevená souvislost s tématem mytologickým, pohádkovým, ale též jakékoliv setkání s motivem – na billboardu, zachycení úryvku řeči neznámého člověka v tramvaji, anebo materiál vyhledaný internetovým vyhledávačem. Jediným měřítkem významnosti je vnitřní evidence smyslu u snícího. Analytická psychologie cení prostředky, které interpretační rovinu vyvažují prožitkem – sen lze dále poznávat imaginací, přínosem je výtvarné zpracování, zhodnocuje se vliv náhod a značná úcta je věnována tomu, jak jsou věci v daném čase konstelované. Místo snu v životě člověka Sen a snění jsou člověku dány do vínku jeho podstaty. Jejich smysl tak nejspíše nezačíná až ve fázi vzpomínkového znovuprožívání a interpretování, ale v samotném průběhu. Má interpretování a vědomé vztahování se ke snům vliv na snění samotné? Většina psychoterapeutů pracujících se sny odpoví, že ano. Snění reaguje na vývoj člověka, dlouhodobě se opakující sny velmi často po psychoterapeutickém zpracování ustávají nebo se proměňují. Obrovský význam mají snové série a je v nich patrný vývoj problematiky. Jako by si snění s bdělým žitím snícího povídalo. Hugo Široký nazval tento proces snovou korespondencí – vzájemným odpovídáním si. Sny pacienta a společná práce s nimi může mít pro terapeuta nedocenitelnou úlohu upozornění na významnou problematiku, která je jinými cestami nedostupná. Může mít obrovský význam v rámci terapeutické diagnostiky. Někdy se sny ukazují být seismografem hrozby psychické dezintegrace v okamžiku, kdy je ještě zdánlivě vše v pořádku. Teoretizovat o snech je podobné jako mluvit o jídle a nejíst. Ukončil bych tyto řádky podnětem k pozornosti k vlastním snům. Často jsme právě vzhledem k nim postiženi mimořádnou slepotou. Snícímu může být nápomocna amplifikační metoda, také nápady a postřehy kohokoliv druhého. Zvyšuje se i dostupnost psychoterapeutů, kteří se sny pracují. Avšak každý má svůj jedinečný snový svět, který by si neměl nechat převálcovat pohledem jednoho člověka, byť studovaného odborníka; jen obohacovat svoji citlivost na sny citlivostí dalšího člověka. Sny se zdají po celý život a subtilně korespondují s děním, které se týká právě nás. Tvůrčí návrat k snové vzpomínce je cenným zdrojem sebepoznání, cestou k rozšíření schopnosti vědomého reflektování a prožívání skutečností coby podob ryze lidského daru existence. Ervin Široký Literatura:

• Bosnak, R. (1996). Tracks in the Wilderness of Dreaming. New York: Delacorte Press.
• Freud, S. (1937). Výklad snů. Praha: Julius Albert.
• Freud, S. (1991). Vybrané spisy I. Praha: Avicenum.
• Jung, C. G. (1984). Dream Analysis. New Jersey: Princeton University Press.
• Jung, C. G. (1996). Výbor z díla I. Brno: Nakl. T. Janečka.
• LaBerge, S. (1991). Exploring the World of Lucid Dreaming. New York: Ballantine Books.
• Polsterovi, E. a M. (2000). Integrovaná gestalt terapie. Albert.
• Storr, A. (1996). Freud. Praha: Argo.
• Široký, H. (2001). Meze a obzory psychoanalýzy. Praha: Triton.