Tvorba: Když je člověk dítě
Vloženo Středa, 21. květen 2003 @ 12:54:02 CEST Vložil: Stepan |
Když je člověk dítě
Když je člověk dítě,
zdá se všechno snadnější.
Svět -
to je velikánský kolotoč,
plný barevných střípků
radosti a překvapení.
Vyhoupneš se na koně
a je z tebe
rytíř z pohádky,
usedneš do kočáru
a jsi princeznou
se zlatými vlásky.
Lidé kolem se jen usmívají...
Jsou tu pro tebe a mají tě rádi.
- jsi přece dítě.
A pak,
jen co trochu povyrosteš,
jen co odhodíš své dětství
někam do kouta
jako nepotřebný krám.
kolotoč se zastaví,
hudba zmlkne
a všechno se rázem změní.
jako v pohádce,
kterou ti četli na dobrou noc.
Smutný kůň
tě už nepohoupá
a v kočáru není dost místa
pro všechny...
Ani lidé kolem se už neusmívají.
nemají proč
- jsi přece dospělý.
Žiješ si pro sebe
a všechno je
strašně moc těžké.
Svět -
to je velikánské smetiště
plné ostrých střepů
nelásky a bolesti.
Máš se čeho bát.
A otec?
Ten je tak nesmírně daleko.
Kdesi, až na pomezí jiného světa...
Kolem něho jsou jen samé děti,
velké, malé i docela staré děti.
bere je do náručí
a žehná jim.
Oni jsou rádi dětmi,
poslouchají ho,
a když jim
Pohádka na zemi skončí
dostanou Prince
a celé Království.
13.05.1992
|
