poslal zak
J. A. Komenský: Obecná porada o nápravě věcí lidských
"Poněvadž pak tato porada je míněna tak, aby na ní měly účast všechny skupiny, které jsou rozděleny a vzájemně si odcizeny různými názory na věci, beru si za úkol postupovat obezřetně, nikomu nechci vyčítat jeho vady, nikomu vyčítat jeho chyby, nikoho nechci ani přímo, ani nepřímo urážet.
Vím totiž, že nikdo nechybuje, protože chce (ostatně proč by chtěl), vím, že nemoci se mírněji léčí správnou životosprávou než silnými léky, vím, že s temnotami není třeba podstoupit žádný zvláštní zápas, přinese-li se světlo, protože ustoupí samy sebou....
Učit znamená vést od věci známé k neznámé, a vést znamená činnost mírnou, a ne násilnou, plnou lásky a ne nenávisti.
Když totiž někoho chci vést, nehoním ho, nestrkám ho, neválím s ním po zemi a necloumám jím, nýbrž vezmu ho jemně za ruku a jdu s ním nebo na volné cestě kráčím před ním a lákám ho, aby šel za mnou.
Tmu nezapuzuje tma, jedna domněnka neustoupí domněnce druhé, ani jedna sekta sektě jiné, ani nenávisti, spíše tak nabývají větší síly a upevňují se ve vzájemném odporu, poněvadž nakolik jsou věci tytéž, jsou i jejich účinky vždycky tytéž a tak i protiklady vyvolávají vždycky protikladné účinky.
Já tedy, který nehodlám vyzývat lidi k boji, nýbrž k úvaze a názorovému sblížení (aby v přesvědčení, že je vznešenější sbližovat než rozptylovat, začali nejednotné mysli všude sjednocovat), předcházím, jak se sluší, příkladem.
Snažím se v tomto svém díle (ať už přihlížíš k celému, či k jednotlivým jeho částem), abych začal odtamtud, kde nedělí nás žádný rozpor a nic nevyvolává vzájemné podezření.
Abych postupoval ustavičně po stupních a pomalu, vyhýbaje se tomu, co by se mohlo někoho dotknout.
Vy posuďte, zda toho cíle také dosahuji a pomáhejte, abych byl s to konečně snad jednou nějak ho dosáhnout. "
