poslal hos
Jmelí: Cizopasník obestřený kouzly a tajemstvím
Vánoce jsou svátky plné tajemné mystiky a kouzla znovu obnovovaných tradic. Jednou z těch, které ale nezůstaly zapomenuty ani v dobách odmítání všeho duchovního, je symbolika větviček jmelí. Možná ale mnozí z vás nevědí, jak k této úloze cizopasný stále zelený keřík vlastně přišel. Úcta a symbolika jsou svázány se jmelím již od dob nejstarších bájí.
Posvátnou rostlinou a dokonce i lékem bylo jmelí i pro keltské kněze, kteří odřezávání větviček jmelí zlatými noži pojímali jako určitý druh přesně stanoveného rituálu.
Ke starým názvům jmelí mezi křesťany patří i dávno zapomenutý výraz "dřevo svatého kříže", který jim tvar větévek a listů připomínal. Ve Francii a v Německu pak kdysi jmelím ovazovali ovocné stromky na ochranu nejen proti škodlivým housenkám, ale také proti krupobití a bleskům. Snítka jmelí visící nad prahem chlévů měla rovněž za úkol chránit dobytek proti škůdcům. V souvislosti se jmelím na lískách se hovořilo dokonce i o pokladech pod nimi uloženými a střeženými hadem. Jmelí se hodně objevuje i ve starých pověstech a bájích - podle nich dokázal zažehnávač větvičkou jmelí "přimrazit" zloděje k zemi, osoby povolané se pak dokázaly díky jmelí učinit neviditelnými či jím rozrazit zámek.
A nakonec nejen u nás je znám onen krásný zvyk líbání pod větvičkou jmelí zavěšenou u stropu nebo nade dveřmi. Tento vánoční obyčej k nám přišel ale teprve koncem předminulého století a nepochybně přicestoval z Anglie, kde je hojně rozšířen. Tam se v minulosti praktikoval tak, že za každý polibek, který muž pod jmelím inkasoval, utrhl jednu z bobulek na větvičce. A když je otrhal všechny, měl smůlu - už žádné líbání.
Jaké vlastnosti má ale tento několik desítek centimetrů vysoký keřík z čeledi ochmetovitých, rostoucí v korunách stromů v kulovitých trsech, zakořeněných přímo v kůře větví? Jmelí roste nejen na stromech ovocných, ale i na jedlích a borovicích. Má na různých rostlinách samčí a samičí květy, které jsou drobounké, světle zelené, a vyrůstají v úžlabině větviček. Matově bílé bobule, které větvičky jmelí krášlí, jsou vlastně plody. A ty jsou jedovaté. O ostatních částech rostliny - listech a slabších větvičkách ─ se hovoří jako o léčivých.
S léčivými účinky jmelí byli obeznámeni lidé již ve starověku. Dochované a respektované prameny tvrdí, že léčebný efekt mají rostliny jmelí pouze od října zhruba do poloviny prosince a pak v březnu a dubnu. Nejsilnější účinek má údajně jmelí, které vyrostlo na dubech a topolech, ale ani ostatní nejsou bez užitku.
Jmelí ovlivňuje funkci všech žláz, léčí zvápenatění cév a zastavuje prý i krvácení při mrtvicích. Podporuje krevní oběh a činnost srdce a dokáže regulovat i krevní tlak. Snad právě tyto schopnosti předurčily jmelí k oné spojitosti s tajemnými účinky a kouzly.
HANKA HOSNEDLOVÁ
