Prastará židovská legenda vypráví o zázraku, který se udál v jedné malé daleké zemi v dobách, kdy byla Bible ještě mladá. Ve Středomoří se tenkrát rozprostírala velká říše založená Alexandrem Makedonským a řecký jazyk a kultura se rozšířily do všech koutů tehdejšího světa. Dávno před příchodem makedonských vojsk se Židé, malý vnitrozemský národ v zemi, jíž Řekové říkali Philistia, navrátili z babylónského zajetí, obnovili zničený Chrám ve svatém městě Jeruzalémě a začali znovu žít podle přikázání Zákona, svatých pěti knih Mojžíšových psaných hebrejským jazykem jejich otců. Zcestovalí obchodníci tehdy občas vyprávěli o malém lidu filosofů, který uctívá neviditelného Boha nebes.
Po Alexandrově smrti byla říše rozdělena mezi jeho následovníky a Palestina se stala jen malou zemičkou mezi mocnými rivaly, králem syrským a egyptským. Zpupný syrský král Antiochos s přízviskem Epifanés, Zjevený Bohem, začal židovský lid utlačovat. Královské vojsko plenilo Jeruzalém a znesvěcovalo Chrám, vraždilo a odvlékalo do zajetí ženy a děti. Král dal v celé své říši vyhlásit, že všichni musí být jednolitým lidem. Zakázal praktikovat prastaré židovské tradice, všechny zápalné oběti a obětní dary a začal stavět modly, pohanské oltáře, obětovat na nich vepře a jiná nečistá zvířata a nutil Židy proviňovat se proti Božímu zákonu. Byla-li u někoho kniha Zákona nalezena, byl nemilosrdně popraven. V pravověrném židovském národu se střádal veliký hněv.
Tehdy povstal Matitjahu, kněz z Jeruzaléma, a vyzval svůj lid k odporu proti bezbožným královským nařízením. Se zástupem věrných táhl zemí a bořil pohanské oltáře a obnovoval věrnost k Zákonu. Jeho syn Juda, zvaný Makabejský, nakonec po velkých bojích rozdrtil královská vojska a vešel slavnostně do jeruzalémského Chrámu, aby jej očistil od pohanských idolů. Dvacátéhopátého dne židovského měsíce kislev, ve výroční den znesvěcení svatyně pohany, přinesl Juda a jeho věrní na chrámovém oltáři poprvé oběť podle Zákona. Všechen lid slavil s velkou radostí znovuposvěcení Hospodinova oltáře celých osm dní a na paměť této oslavy byl ustanoven svátek Posvěcení, hebrejsky Chanuka.
Vypráví se, že když Juda a jeho věrní vstoupili do chrámu, marně hledali pohany neznečištěný olej pro zapálení chrámového světla. Čistá zůstala pouze jedna lahvička, uzavřená neporušenou pečetí, olej, který vystačil pouze na jeden den. Lampa však zázrakem vydržela hořet po celých osm dní, po které trvaly slavnosti. Od té doby je prý na památku onoho zázraku zvykem zapalovat v předvečer pětadvacátého dne měsíce kislev ve všech věřících domácnostech světla. Židovský kalendář je kalendář lunární, řídící se podle měsíce. Židovský měsíc tak trvá jen v průměru 29 dní a židovské svátky putují napříč kalendářem občanským, který je založen na pozorování slunce. A tak zatímco se loni slavila Chanuka téměř před Vánoci, zapaluje se letos první chanuková svíčka podle židovského kalendáře již dnes večer.
K obřadu zapalování chanukových světel se po setmění shromáždí celá rodina. Při zapálení první svíčky se pronáší požehnání Hospodinu, který pro svůj lid činil v těžkých dobách zázraky. První den se zapálí svíčka jedna, druhý den se přidá druhá, třetí den třetí... až osmého večera hoří všech osm svíček, které tak připomínají osm zázračných dní, po něž hořel olej při slavnosti posvěcení Chrámu. Chanuka je, podobně jako Vánoce, svátkem radosti a dárků, na které se těší především děti. Rodina se sjíždí dohromady, stůl je bohatě prostřen, zpívají se veselé chanukové písně.
V dobách pronásledování Židů bývalo zapalování svíček chanuky jedním ze zakázaných náboženských úkonů a hořící svíčky v domácnosti se tak staly známkou věrnosti Bohu a jeho přikázáním. Proto židovští učenci říkají, že se chanuková světla nemají stavět na rodinný stůl, neboť jejich účelem není osvětlovat. Dávají se za okno, aby je každý venku viděl a pamatoval tak na zázraky, které učinil Bůh pro svůj vyvolený lid. Až se budete v tyto dny procházet večerními ulicemi, možná zahlédnete sem tam za oknem hořet malou svíčku. Zítra dvě a pozítří tři... každý večer o jednu víc. A možná si už teď taky vzpomenete na zázrak hořící chrámové lampy, kdysi dávno, v daleké zemi, v dobách, kdy byla Bible ještě mladá...
