poslal Nepřihlášený Jasně, co se ukradlo, má se
vrátit. Otázka je, kterak zjistit, kdo co komu kdy ukradl, o co všechno
ho tím připravil, komu to patřilo právně či jen správou a nadto, kdo to
vytvořil svýma rukama… Tohle bohužel u nás neumíme ani dnes (natož v
historii) dohledat a prokázat rozkradené miliardy, které chybějí… Prachy
skončily v knize smíchu a zapomnění stejně jako naše minulost. Chybí
nám srovnání a vyrovnání se s minulostí jak ve společnosti, tak bohužel i
v církvi.
Svou
minulost bez pojmenování našich hříchů, vyvozené lítosti a pokání s
sebou neseme jako bércový vřed - taky se pořád znovu otvírá a dává nám
znovu za vyučenou. Ve filmu Misie Robert de Niro, napravený
conquistador, který hubil Indiány, vláčí neprostupnou džunglí na sobě
těžkou zbroj na výraz pokání. Když mu ji kněz Jeremy Irons chce
odejmout, Robert de Niro si ji znovu navlékne… Ví proč…
Tohle nám
v církvi chybí. Srovnat se se svou minulostí, přestat se nadýmat a
nadřazovat se nad druhé a nejednat jako majitelé jediné pravdy. Místo
toho si v dobových tancích účelových interpretací dějin církve střádáme
další hříchy a lidi to vidí! V politice vidí, jak se ztráty socializují
(platíme to ti dole) a výnosy privatizují (ti nahoře si to rozdělí. – J.
Keller)
A v církvi? Kdo dnes ví, kam se poděl majetek nejen
popravených českých nekatolických stavů, proč emigroval Komenský, kdo
spočte duchovní ztráty z emigrace inteligence v čase násilné
pobělohorské rekatolizace? Že husiti byli lůza, která ničila památky?
Pominu-li, že se tenkrát v rovině památek neuvažovalo, nebyla větší
lůzou ta v purpuru, když dopustila trojpapežství a ze „sboru Páně“
(=Ježíše Krista) učinila „sbor pánů“ nad sasamotným Hospodinem?
Kdo
se kdy omluvil za zločiny na ženách? Ježíšův postoj k ženám byl
diametrálně odlišný než církevní, který znal buď Evy (pokušitelky těla)
nebo Marie (neposkvrněné). Přitom Marie, matka Páně, je z
nejušlechtilejších postav evangelia, zneužitá a použitá lidskými
konstrukcemi k sexuálnímu transferu (řečeno s Jungem). V dobách
rostoucího mariánského kultu docházelo paradoxně k největším
čarodějnickým procesům s ženami. Bylo nebylo?
Lépe nepokračovat.
Když už církev tak ráda moralizuje a vyhrožuje strachem a tresty, mohlo
by nás napadnout, zda pronásledování církve za totality nebylo taky Boží
odplatou. Aby nám došlo.
To není nic proti Římskokatolické
církvi, ale pro ni a taky pro nás. Protože svět nás hází všechny
křesťany do jednoho pytle. Podotýkám, že jsem pravicový volič se silným
sociálním cítěním a čtyřicet let sloužím v náboženských obcích na
Ostravsku. Nejsem žádný náboženský blouznivec, ale jako lidi vidím!
Restituce
k resuscitaci církví nepřispějí. Naopak je rozhádají, protože to prachy
umějí dokonale. A kolik se jich vytuneluje? Proto je kořenem všeho zla
jejich milování! A v tom církve kopírují svět. Duchovní obnova přece
nikdy nešla přes peníze!
Jsem ráda, že nekatolické
církve obdrží jen zlomek celé částky. Evangelíkům nikdo „neproplatí“
jimi nesené břímě násilné rekatolizace. Jsem vděčna naší církvi, která
vznikla v roce 1920, že do roku 1950 nikomu nic neukradla a nikoho
nevykořisťovala.Dostane 1,7 miliard během dlouhých let – přesně to, co
jí darovali střádalové spíš nižších středních vrstev zejména ve 20.
letech národního nadšení a po válce.
Kdyby bylo na mně, odmítla
bych i to. Tak či tak nás bude čekat změna struktury zmenšující se
církve, duchovní budou mít ke své službě i světské zaměstnání - některé
církve to tak mají. Navíc mají faráři střechu nad hlavou a
nezaměstnanost jim nehrozí. Kdo to dneska má? Budoucnost jistě navrhne
možnosti.
Novináře bych prosila, aby zbytečně nepřispívali k
proticírkevní atmosféře tvrzením, že jsou faráři placeni z peněz
daňových poplatníků. Není to pravda! Naopak z výnosů zabaveného
církevního majetku stát 2/3 prohospodařovává ve svém rozpočtu už 60 let!
Z 1/3 pak platí duchovní všech církví a přispívá nepatrnou částkou na
opravy památek. Platy vysokoškolsky vzdělaných duchovních před důchodem
zdaleka nedosahují ani průměrného platu v ČR. Daňoví poplatníci se věru
nemusejí bát, že kvůli církvím až dosud o něco přicházejí.
Ať
dopadnou restituční tahanice jakkoliv, pověst církví a křesťanství
obecně je negativně poznamenaná. Nejen před lidmi, ale i před Bohem.
Po všech zkušenostech, které u nás lidé s církví nejen historicky mají,
bude duchovní služba obtížnější. U nás nejsou lidé neduchovní či
ateisté. Jsou jen spirituálně ostýchavější a nedůvěřivější.
Kdo
by se divil? Nedivím se ani Duchu Božímu, který, zdá se, dnes církev
obchází. A protože vane, kam chce, vane jinam… Za žádné peníze si ho
nenadělíme. Tak či tak, ať s restitucemi nebo bez nich, církev na sobě
bude muset leccos změnit. S Janem Husem, tím nechtěňátkem našich dějin,
si připomeňme, že je důležitější „udržet svou duši pohromadě, než se
zaprodat za chléb, otop a peřiny“.
Jana Šilerová,
olomoucká biskupka Československé církve husitské
Zdroj: časopis Český zápas 2012/33
