Charita je největší tuzemskou soukromou organizací  která pomáhá lidem v tísni a s minimálními náklady.  Králové kupříkladu vládnou zcela zdarma. Momentálně pomáhá asi 80 000 klientů všeho druhu. Sirotkům, bezdomovcům, mladým i starým. V posledním období kupříkladu pomáhali mnoha lidem přežít když se jim opozdily dávky v důsledku toho že agenda přecházela z obecních úřadů na pracovní. Počet dětí z rozvojových zemí adoptovaných na dálku zrovna nedávno dosáhnul 30.000.

Tyhlety  úspěchy patří celému národu. Křesťanům i ateistům. Ti všichni štědře přispívají a umožňují činnost nejenom Charity ale i mnoha jiných organizací, církevních i světských. Jako je třeba evangelická Diakonie, Adra adventistů sedmého dne, Červený kříž  nebo Člověk v tísni.

V tuhle chvíli je na tom ale zvlášť zajímavé to kolik lidí mimo církve neztratilo v ně a v jejich organizace důvěru, přes veškerou propagandu okolo církevních restitucí. Přes všechno ujišťování jak nás všech ubylo, jací jsme hrabiví a nepoctiví a že už vlastně ani neexistujeme.  Dávají našim prostřednictvím víc než předtím, svěřují nám svoje hřivny a nebeské poklady abychom je zúročili.  Zdá jako kdyby nám dokonce někteří ateisti věřili víc než organizacím světským.  Připomíná to dobu kdy australští anglikáni v čele se svými biskupy vyjádřili jednotu morálky a víry a církevní školy zaznamenaly rekordní počet studentů a uchazečů. Přestože se sdělovací prostředky pokoušely vyvolat dojem že každého uchazeče zbijeme a znásilníme hned ve dveřích.