Duchovní svět jak ho vidím ve své vlastní duši a svým Duchem je nehmotného charakteru, ale to neznamená, že by tato nehmotnost nebyla pevnou základnou pro duchovního člověka, kterým člověk od svého Prazákladu je. Hmotný svět je jen přípravným místem pro svět duchovní a jako takový jsou v něm prostředky, které činí z věcích starých, věci nové. Až příliš často lidé reptají na bolest, ale přátelé, řekněte mi, kdo z vás s odstupem času neshledal, že tato bolest byla pro něho tím nejdůležitějším darem, který mohl dostat? Vždyť cesta bolesti je cestou požehnání! Je to cesta urychleného vývoje, který nás v brzké době dovede k pochopení toho, co je důležité a nebeské. Vždy bychom měli mít na zřeteli, že tento hmotný svět je jen dočasným, ale důležitým  místem pro naši přeměnu. 

Já tento hmotný svět přirovnávám ke kukle, který je nástrojem pro metamorfózu, kdy se z housenky stane prostřednictvím kukly nádherný pestrobarevný motýl. Housenka ( světský člověk ),  se živí rostlinou, na které žije. Nemá vyššího cíle než zajistit své vlastní přežití. Je upnutá jen na to, co je schopna jako housenka postřehnout. Avšak housenka, již ze svého Prazákladu, ze kterého vzešla, si v sobě nese své budoucí předurčení motýla, tedy nového člověka, pokud budu hovořit v podobenstvích. Starý člověk vysvléká svůj šat hmoty a jako nový člověk se zaodívá do šatů různých barev nebeských. Kuklu, do které se housenka časem zakuklí, můžeme přirovnat k hmotnému světu, kdy kukla slouží jen k účelu, pro který byla Stvořitelem předurčena. Jen blázen by se připoutal ke kukle natrvalo! Vždyť, když kukla splní svůj účel, odpadává a již ztrácí svůj význam. Dospělý motýl nese v sobě schopnost opylovat květy. Tedy člověk, který se z hmoty probudil a naplnil své předurčení v Bohočlověčenství, nyní získává novou schopnost živým Slovem Božím skrze svou vnitřní podstatu, opylovávat ( zasévat v nich pravou duchovní nauku věčného života ) další neprobuzené své bratry a sestry v Kristu Ježíši. Probuzený člověk se tak stává věčným svědkem Boží skutečnosti.