poslal Informator Církevní restituce jsou
evergreenem české politiky již od roku 1990, kdy stát vrátil Katolické
církvi sakrální stavby, fary a přilehlé pozemky. Zemědělská půda, lesy a
hospodářský majetek jsou součástí politických sporů ještě v roce 2011.
Je čas i tento problém vyřešit a to nejméně ze dvou důvodů:
1. řada obcí nemůže použít pro svůj rozvoj státní půdu blokovanou pro případné církevní restituce,
2. je čas zavřít Pandořinu skříňku restitucí.
To jsou důvody praktické proč ukončit církevní restituce. Může vzniknout
otázka, proč je vůbec dělat? Odpověď je jednoduchá: komunistický režim
se zachoval vůči velmi ohavně. Koncentrační kláštery, kněží v kriminále
anebo alespoň dlouho na vojně u Černých baronů, konfiskace majetku to
jsou odsouzení hodné věci.
Křivdy, které provedl komunistický režim po 25. únoru 1948 vůči církvím, by měly být zmírněny.
A
zde je první velký problém vládního návrhu církevních restitucí.
Nečasova vláda by chtěla Katolické církvi kompenzovat i majetky o které
přišla díky pozemkové reformě T. G. Masaryka a Antonína Švehly z roku
1919. Navržený zákon toto restituční období významně zpochybňuje a
prolamuje tak restituční lhůty před 25. únor 1948 protože předmětem
navracení a náhrad je i majetek, který přešel na stát na základě
Masarykovi pozemkové reformy a její revize z roku 1947. Zákon přiznává
církvi náhradu za 72000 ha zemědělské půdy a 181000 ha lesní půdy,
přitom podle historických pramenů církev přihlásila do pozemkové reformy
v roce 1919 cca 58000 ha zemědělské půdy a 178000 ha půdy lesní.
Navíc se zdá, že v některých případech chce nahradit Katolické církvi i
křivdy způsobené činností velkého rakouského císaře a reformátora Josefa
II. Katolická církev chce do svého vlastnictví majetek, který před 25.
únorem 1948 plně nevlastnila. Díky Josefovy II měla Katolická církev
omezené vlastnictví – mohla jeho plody používat pro náboženskou,
sociální a školní činnost, nesměla však tento majetek bez souhlasu státu
prodávat a zatěžovat závazky.
Jinými slovy Nečasova vláda chce, aby Katolické církvi byly kompenzovány
nejen křivdy způsobené Klementem Gottvaldem, ale i „křivdy“ způsobené
TGM a Josefem II.
Kompenzovat křivdy spáchané komunistickým diktátorem je legitimní,
kompenzovat „křivdy“ spáchané prvním demokratickým presidentem
Československa a dobrým katolíkem, Habsburgem a rakouským císařem
NIKOLIV.
Navrhovaný zákon absolutně vybočuje z filozofie restituční legislativy
přijaté po roce 1989. Její základní premisou bylo částečná náprava křivd
a jejich odškodnění za období od 25.2.1948 do 17.11.1989. Zákon vnáší
do českého právního řádu výraznou nerovnost před zákonem mezi restitucí
církví a náboženských společností v porovnání s restitucí fyzických
osob. Fyzickým osobám byly navráceny pouze některé majetky a poskytnuto
částečné odškodnění na základě konkrétně prokázaných skutečností –
církvím a náboženským společnostem je majetek navracen na základě
rozhodnutí komise.
Zatímco fyzickým osobám byl a je dodnes restituční nárok a nárok na
odškodnění stanoven podle konkrétního oceňovacího předpisu z roku 1990 (
316/1990 Sb.), kdy se za výchozí stav bere skutečnost ke dni odnětí
majetku – církvím a náboženským společnostem se majetek i nárok na
náhradu počítá podle současných tržních cen. Při stanovení hodnoty
majetku církví byly účelově použity ceny zemědělské půdy a lesů, které
neodpovídají ani současné tržní realitě. Metr čtvereční zemědělské půdy
je oceněn 44,48 Kč, zatímco reálná průměrná cena zemědělské půdy se
pohybuje reálně od 6 Kč do 13 Kč. Lesní pozemky byly oceněny cenou 27,74
Kč, zatímco podle studie VÚZE je průměrná cena pohybuje 11,26 Kč.
Nadhodnocení nároku pak činí okolo 53 mld. korun. V případě použití
stejného oceňovacího předpisu jako u fyzických osob by bylo snížení
nároků církví a náboženských společností ještě vyšší.
Zvláštní pozornost si zasluhuje fakt, že návrh zákona ruší dekrety
prezidenta republiky dr. Beneše podle kterého byl zabaven majetek zrádců
a kolaborantů po druhé světové válce, když umožňuje restituci majetku
Řádu německých rytířů (dnes Řád bratří domu Panny Marie Jeruzalémské).
Jedná se o rozsáhlý majetek na severní Moravě, který zahrnuje cca 28000
ha lesa, 6000 ha zemědělské půdy a hrady Sovinec a Bouzov. Mimochodem
tento řád se domáhá této restituce soudně a neúspěšně již od roku 1996. V
tomto případě by se moc výkonná neměla vměšovat do kompetencí moci
soudní. Řádu německých rytířů nebyl do 25. února 1948 umožněn přezkum
rozhodnutí, na jehož základě přišel o své majetky. Je třeba nechat
soudní systém, aby tento přezkum, alespoň dodatečně provedl. Český stát
by však v neměl sám aktivně zpochybňovat dekrety presidenta republiky.
Závěry:
Církevní restituce je třeba dokončit, avšak spravedlivým způsobem, který nepoškodí české daňové poplatníky, neprolomí restituční hranici 25. února 1948 a nezpochybní dekrety prezidenta Beneše.
Optimálním řešením je převod církevního majetku respektive
finančních kompenzací do Církevního fondu. O který by se starala správní
rada složená ze zástupců českých církví a státu. Výnosy fondu by byly
používány na náboženské, školní a sociální funkce českých církví.
Majetek fondu by mohl být prodáván či zatěžován závazky pouze se
souhlasem státu a na rozběh tohoto fondu by měl stát vložit hotovost ve
výši 1 mld. Kč.
Jan Mládek
Zdroj: www.cssd.cz
