Na jaře to budou dva roky, co mi zemřela nevlastní sestra, a v létě druhá. A tak jsem začala přemýšlet, co je po smrti, kdo asi jsem. Mluvila jsem o tom se svou snachou a ta mi dala letáček s pozvánkou na kurzy Alfa. I řekla jsem si: No co, nic nemohu zkazit, a šla jsem se tam podívat. Říkala jsem si také: Já, ateistka a učitelka matematiky a fyziky, já jim ukážu. Ale byla jsem překvapena.

Nikdo mě do ničeho nenutil ani mě nepřesvědčoval. Byla tam velmi klidná atmosféra a cítila jsem se příjemně. A tak postupně otupovaly mé bojové ostny, a když se kurz blížil ke konci, jsem se nemohla dočkat, až bude středa večer, tedy další setkání. Kurz skončil a já jsem začala pravidelně chodit na bohoslužby do Křesťanského společenství. Na Vánoce jsem dostala Bibli a začala jsem ji bedlivě číst.

O rok později jsem začala (opět na podzim) chodit na další běh Alfy jako pomocnice. Již jsem věřila, že je Bůh, ale dost otázek pro mě zůstalo nezodpovězených, a tak jsem hledala. Začala jsem se pravidelně modlit a diskutovat s některými věřícími, číst Bibli. A tak se jednou večer při čtení Bible, kdy jsem se zpovídala ze svých hříchů, a bylo jich hodně, stal zázrak. Cítila jsem Boží dotyk, klid v duši, a bylo mi krásně a věděla jsem, že Bůh je, že mi odpustil všechny hříchy, že bude stále se mnou. Uvěřila jsem. Hodně lidí mi ublížilo, v podstatě celý život jsem byla sama - bez manžela. Ale teď se vše změnilo. Už sama nejsem, ničeho se nebojím, usínám klidně a s modlitbou na rtech.