poslal Nepřihlášený Zaujala mne úvaha, kterou mi poslal kazatel Petr Mečkovský a s jeho
laskavým svolením ji zde uveřejňuji. Týká se totiž problému, který podle
mého zažívají mnozí lidé, kteří se zajímají o duchovní věci, nejen
křesťané, kteří jsou předmětem tohoto článku. Mnoho lidí totiž hledá
duchovní pravdy, ale skončí místo u nich u duchovních technik. Myslí si -
když budu dělat to a to, dosáhnu vnitřního pokoje, osvícení,
prohloubení vědomí, apod. Je to ale správná cesta? Petr Mečkovský v této
souvislosti píše:
Jak je to s námi?
Jedna dobrá známá z našich kruhů mi
říkala: „ Snad už není nic, co bychom neznali.“ Všechno vyučování,
všechny možné principy a rady, návody jak žít kvalitní křesťanský život.
Ano, také patří k obrážečům všech možných křesťanských konferencí,
školení, absolvovala Biblickou školu, chodí do takzvaného „zdravého“
křesťanského sboru jedné charismatické církve v Brně.
Za těch dvacet let absolvovala všechno
možné. Různé ty konference „Ohně a Ducha“, různá kázání Božích
služebníků navštívila, chodí na skupinku, čte spousty literatury různé
úrovně, prostě je nasycená všemi možnými informacemi.
Ano, informace!
Kdyby byly samy o sobě k něčemu dobré, už
by tu bylo probuzení jaké svět nezažil. A to nemluvím o jiných
křesťanech našeho širokého křesťanského spektra, kteří absolvují různá
„duchovní cvičení“, soustředění, meditace, kontemplace a já nevím, jak
se tomu všemu říká. Hodně se dává na různé křesťanské veličiny,
osobnosti. Přijede Bonke, hurá! Pojedeme do Taizé, pojedeme do Říma, do
Pensacoly, do Toronta, poslechneme si Vojtěcha Kodeta, přečteme si Dana
Drápala, Dereka Prince, Womacka, Vincenta …
Najdeme si „nejzdravější pomazaný“ sbor v
našem městě, přemístíme se tam, tam to propukne! Budeme se postit,
alespoň čtrnáct dní, uchýlíme se do samoty, budeme znát ty nejlepší typy
modliteb pro různé příležitosti, pojedeme na seminář o vnitřním
uzdravení, o pastoraci, zvládneme „kurzíky“, půjdeme do hnutí
učednictví, navštívíme nějakou komunitu, třeba charismatických katolíků,
absolvujeme teologický seminář, naučíme se dobrou exegezi, výklad písma
- jo, tenhleten překlad bible je nejpřesnější. Otevřel mi oči v
některých problematických sporných místech. Našel jsem si správný postoj
k osobnostem Trojice, vím, která modlitba je účinná, vím, „jak proudí
Duch“, obešel jsem všechny denominace v mém městě...
Mohl bych pokračovat.
Informace. To je duchovní technologie,
mentální gymnastika, přes všechny nesmírné klady zůstává stále dětským
mlékem, není hrubým pokrmem křesťana.
Co je tedy s námi ?
V poslední době prožívám, že to, co je
potřebné, jak říkal Komenský, JEDNO POTŘEBNÉ je zakotvení v Bohu. Osobní
vztah. Intimní vztah dítěte ke svému Otci. Ano, návrat ztraceného syna
na srdce Otce, který dostává nádherný plášť a prsten, je mu odpuštěno
jeho toulání ( i duchovní toulání a hledání), a je s Otcem v náruči na
Jeho srdci. Nevysvětluje, neptá se, jen leží a odpočívá v JEHO LÁSCE.
POTOM teprve může znovu začít sloužit.
POTOM teprve Bůh v něm používá ty předešlé informace (které jsou jen
jakýmsi lešením na stavbě Těla Kristova) ke službě …
Bez toho - ,milý můj je můj, a já jsem
milého svého“ z Písně písní nic není. Převeďme si ty slova - „ já patřím
naplno Pánu a On, Bůh je můj, skutečně můj, „viděl jsem ho tváří v
tvář, - nebo-li, chodím s ním ! KDO TO MŮŽE V PLNOSTI O SOBĚ ŘÍCI? Jinak
je zatím naše křesťanství jen seno, sláma, strniště, - LIDSKÉ ÚSILÍ.
Pán nám to léta toleruje, to naše křesťanské brouzdání; ale chce,
abychom spočinuli v něm. Ano, na Božím srdci začíná PROBUZENÍ !
Váš v Ježíši Kristu
Petr Mečkovský
Zdroj: http://pinc.blog.idnes.cz