poslal Homer
Texty Písma sv.
Genesis 11,1-9
Celá země byla jednotná v řeči i v činech. Když táhli na východ, nalezli v zemi Šineáru pláň a usadili se tam. Tu si řekli vespolek: "Nuže, nadělejme cihel a důkladně je vypalme." Cihly měli místo kamene a asfalt místo hlíny. Nato řekli: "Nuže, vybudujme si město a věž, jejíž vrchol bude v nebi. Tak si učiníme jméno a nebudeme rozptýleni po celé zemi." I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. Hospodin totiž řekl: "Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli." I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města. Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi.
1. Petrův 2:4-5
Přicházejte tedy k němu, kameni živému, jenž od lidí byl zavržen, ale před Bohem je `vyvolený a vzácný´. I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista.
V jednotě je síla ! Tento princip se v historii pokoušeli přisvojit nejrůznější náboženské i politické režimy. Vznešené cíle, ale především neomezená moc vůdců, měla být zaručena
co možná nejjednotnějším myšlením a činy celé komunity. S jednotou byl spojován trvalý
mír a prosperita. Téměř všechna pronásledování a zničující války bývaly proto vysvětlovány a ospravedlňovány právě touhou po sjednocení, po trvalém míru a prosperitě. Ten kdo byl jiný a nepoddajný, byl jednoduše označen za původce všeho zla a náležitě potrestán. Výstižným příkladem nám mohou být židé, kteří po celou svou historii trpěli a trpí především proto, že byli a jsou jiní, jiní než společnost ve které žijí a důsledně odmítají s tím něco udělat !
Jako dobře vychovaní křesťané jsme povětšinou zvyklí nahlížet na jednomyslnost jednostranně a považovat ji za ideál a cíl, na kterému máme usilovně pracovat. A skutečně, mnohé novozákonní texty nás k tomu naléhavě vyzývají. To co však povětšinou přehlížíme je fakt, že zdaleka ne každá jednota na této zemi je jednota z Božího Ducha, a že zdaleka ne každá jednomyslnost je jednomyslností ve svobodě, víře, naději a Boží bázni.
Zvláště zřetelně nám toto varování zaznívá právě z dnešního příběhu o stavbě Bábelské věže. Tam přece hned v prvním verši čteme
„Celá země byla jednotná v řeči i činech (dosl. byla jednomyslná)…. “
Tato ranná zpráva z počátků lidské existence jistě stojí za malé zastavení. Není to úžasné ? Jeden společenský systém, jedna vláda, jedna měna, žádná opozice žádní šťouralové … jeden jazyk, jedna morálka, jedna pravda … žádné neshody, žádné rozkoly … ani se nechce věřit, že už tu pod sluncem někdy takový systém byl !
Nevíme jakými nástroji toho dosáhli, jaké náboženské či politické zřízení měli. Jedno je ale jisté, jednomyslnost které dosáhli, nám zde není připomínána jako příklad hodný následování, ale jako vážná výstraha a varování ! Je to totiž jednomyslnost falešná, postavená na špatných motivech …
Jak se ukazuje, právě negativní motivy dokáží sjednotit více lidí a pevněji, než motivy pozitivní. Představte si, že někdo založí rasisticky zaměřenou organizaci Bílá ruka, kolik asi dovede získat během prvního týdne přívrženců, jak budou pevní, jak budou jednotní a čeho všeho budou schopní. Založte ale vy opačně orientovanou organizaci Pomocná ruka, a uvidíte, že těch pár nadšenců co získáte, bude mít tisíce názorů, pohledů a podnětů, uvidíte jak budou nedůslední, nepořádní a nejednotní…
Kde tkví příčina tohoto problému ?
Podívejme se na tom jako lidé jsme. Zatímco ve svém obdarování, ve své svobodě jsme různí, každý z nás je originál, tak ve svých stinných stránkách jsme si podobni jako vejce vejci. Proto bývá pro lidské vůdce tak lehké zahrát na některou z našich stinných strun, jako je nespokojenost, frustrace, strach, násilí, a hned mají celý zástup příznivců jednotný v slovech i činech …
Zatímco Bůh zamýšlel a nakonec i stvořil tento svět jako svět rozmanitosti a barevnosti, jako svět mnoha tónů splývající do honosné krásy akordu, hraje jeho odpůrce Satan stále na jedny a téže noty unisono hříchu a vzpoury proti Bohu, unisono ve kterém je schopen sjednotit až nečekané množstvím lidí.
Nechť je nám tedy každé takové unisono už dopředu podezřelé, bez ohledu na to jak pevně dokáže lidi spojit. Boží architektura, totiž v sobě nese cosi víc, nese v sobě jednotu v rozmanitosti, zachování individuality. A jak nám to připomíná i ap. Pavel, nese v sobě podpis svého stvořitele, v podobě toho nejdokonalejšího ze jeho stvoření, totiž lidského těla:
1.Kor 12,12-20
Tak jako tělo je jedno, ale má mnoho údů, a jako všecky údy těla jsou jedno tělo, ač je jich mnoho, tak je to i s Kristem. … Tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů. Kdyby řekla noha: "Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu", tím by ještě nepřestala být částí těla. A kdyby řeklo ucho "Protože nejsem oko, nepatřím k tělu," tím by ještě nepřestalo být částí těla. Kdyby celé tělo nebylo než oko, kde by byl sluch? A kdyby celé tělo nebylo než sluch, kde by byl čich? Ale Bůh dal tělu údy a každému z nich určil úkol, jak sám chtěl. Kdyby všechno bylo jen jedním údem, kam by se podělo tělo? Ve skutečnosti však je mnoho údů, ale jedno tělo.
Tam, kde sjednocuje Bůh, tam je už předem počítáno z růzností a rozmanitostí, se svobodou ale i vzájemnou závislostí. Naopak tam, kde se pokouší sjednocovat člověk, teče často krev, je znásilňováno svědomí, je potírána rozmanitost a pronásledována odlišnost …
Pakliže nám má o nějakou jednotu jít, pakliže nám má na nějaké jednotě záležet, je to jednota z Božího Ducha. A tam, kde je Boží Duch Pánem tam je svoboda ! (2.Kor 3,17) Taková jednota pak není závislá na žádné z lidských autorit, je to jednota svrchovaná a dostatečně stabilní než, abychom ji drželi pohromadě tím, že do ní budeme někoho nutit…
Dost možná, že právě v neuchopitelnosti této jednoty člověkem, tkví její hlavní přednost
a ochrana před jejím tak lehkým zneužitím…
Na úsvitu dějin už bylo jednou lidstvo jednotné v řeči i činech, byla to však jednota postavená na špatných motivech, jednota postavení na unifikaci lidské činnosti a na vzpouře proti Bohu. A taková jednota nemůže v Božích očích obstát…
Jak nás upozorňují renomovaní vykladači Písma, už samotný směr cesty, kterou si tato společnost zvolila byl pochybný. Cesta směrem na východ nám až přespříliš připomíná cestu zpět ke ztracenému ráji … Co na plat, že se dříve či později takové snažení ukáže jako marná honba za větrem, člověka přece vždy nejvíce lákalo to co dříve nerozvážně ztratil a nebo co měl zakázané !
Avšak tito lidé žádný ztracený ráj nenalézají, to co nalézají je jen holá pláň v zemi Šineár… Jejich odhodlání a nadšení jsou ale silnější, nepotřebují se dotazovat Hospodina, nepotřebují ztrácet čas stavbou oltářů, nehodlají se vzdát svých jednotných vizí a tak je začínají přeměňovat do reálné podoby.
„Nadělejme cihel a důkladně je vypalme !“
Tato budovatelská pobídka, by klidně mohla zůstat stranou našeho zájmu. Dnes už není nic zvláštního na tom postavit z dobře vypálených cihel, dobře vypadající dům. Historické souvislosti nás ale nutí k jiné úvaze. Na rozdíl od kamene, který byl od nepaměti přirozenou stavební surovinou, byly vypalované cihly úzce spojovány s magií a modloslužbou… Jejich použití na stavbu věže proto ukazuje na motivy, které je ke stavbě vedli.
Nakonec, proč by se tito lidé měli smířit s tím, že na zemi ráj najít nemohou, proč by ho nemohli začít hledat v oblacích. Celá ta bábelská věž přece není ničím jiným než pokusem spojit se s nebem, s duchovními mocnostmi v povětří a získat tak zpět cosi ze ztraceného ráje. Jak ukázala historie, kvůli jednotě a kvůli zachování svého jména jsou lidé schopni vzývat i démony, jen aby nebyli rozptýleni, jen aby jejich plány nebyly zhaceny … Jednota za každou cenu, ale není Božím krédem ! Jednota Božího Ducha je přece něco víc. Je to Boží dar, kterému se dobrovolně otevíráme, ne železná pěst, která nás hněte do normované cihličky !
Ano, skrze Pána Ježíše Krista nám Bůh znovu otevřel cestu ke ztracenému ráji. Otevřel cestu zpět k našemu smíření a sjednocení s ním samým. Nikoho nás však do této jednoty nebude nutit, a to i za cenu, že tak někteří od něj zůstanou na věky odloučeni…
Ve světle tohoto poznání získává však tato epizoda s cihlami ještě jeden, hlubší rozměr.
Do své stavby církve, co by chrámu Božího Ducha, začleňuje Pán Církve ty, kteří se chtějí
sjednotit v jeho Duchu, jako živoucí kameny, tak jsme to přece četli u apod.Petra:
„I vy buďte živými kameny, z nichž se staví duchovní dům, abyste byli svatým kněžstvem a přinášeli duchovní oběti, milé Bohu pro Ježíše Krista.“
A v tom je právě ten zásadní rozdíl dílem Božím a dílem Satana. I Satan totiž zná Boží řády, i Satan zná důležitost jednoty a jednomyslnosti. Na rozdíl od Pána Boha ale nerespektuje lidskou individualitu a rozmanitost. A právě to vystihuje rozdíl mezi kamenem a cihlou.
Naděláte-li si hromadu stejných cihel, nemusíte na ně brát zvláštní ohledy. Pokládáte jednu ke druhé, jak se vám to hodí a jak se vám to zlíbí, stavíte z nich stavbu jakýchkoliv rozměrů. Ty cihly se pro vás stávají neosobními prefabrikáty určenými pro naplňování vašich vizí. Potřebujete je na shromážděních, šup tam s nimi, potřebujete je na skupinkách, žádný problém. Hlavně žádná z nich nesmí vyčnívat a rušit tak vaší jednotu, čím jsou shodnější a zaměnitelnější tím lépe…
Ó jak je bojím toho, aby se toto nestalo cílem naší misijní práce, nadělat si z lidí cihel –
toho unifikovaného a tvárného materiálu, a pak si z nich vystavit věž bábelské církve,
církve falešné jednoty a falešných lidských vizí…
Ap.Petr, který jako první přijal přímo z úst Pána Ježíše Krista příkaz k budování církve,
nemluví o jejím budování z takovýchto neosobních cihel. Mluví o budování církve z živoucího a rozmanitého kamene lidských individualit. Pro takový osobitý kámen musíte najít i osobité místo, místo kde by bylo co nejlépe využito jeho neopakovatelných vlastností, místo, kde by i jeho zdánlivé nevýhody byly přeměněny na užitek !
S tím vším, na rozdíl od Satana, kultů a sekt, náš Pán při budování církve počítá. Svou církev se rozhodl zbudovat právě z takovýchto neforemných živoucích kamenů. Ano, samozřejmě, každý takový kámen musí nejprve samostatně očistit, musí ho možná z některé strany trochu otesat. V žádném případě mu ale neubere na jeho osobitosti, v žádném případě z něj neudělá cihlu o rozměrech 30x20x10.
To je ten důvod proč odmítám a budu vždy odmítat stát se neosobní cihlou v rukou lidské autority. Z Boží milosti jsme totiž my všichni živoucími kameny v rukou nebeského Mistra !
Právě On pro nás určil místo, právě On nad námi bdí a sleduje naší stezku.
…
I sestoupil Hospodin, aby zhlédl město i věž, které synové lidští budovali. Hospodin totiž řekl: "Hle, jsou jeden lid a všichni mají jednu řeč. A toto je teprve začátek jejich díla. Pak nebudou chtít ustoupit od ničeho, co si usmyslí provést. Nuže, sestoupíme a zmateme jim tam řeč, aby si navzájem nerozuměli." I rozehnal je Hospodin po celé zemi, takže upustili od budování města. Proto se jeho jméno nazývá Bábel (to je Zmatek), že tam Hospodin zmátl řeč veškeré země a lid rozehnal po celé zemi.
Čím více se dozvídám z historie, čím více se dívám do zrcadla Božího stvoření, tím více nabývám přesvědčení, že existuje hřích uniformity, hřích namířený proti rozmanitosti a barevnosti Božího stvoření. Mimochodem poslední dobou tak diskutované klonování organismů, podle mnohých odborníků, nese svou nejhorší hrozbu právě v podobě ztráty rozmanitosti a tím i odolnosti druhů ..
Ale Pán Bůh, jakožto svrchovaný vládce a Pán universa, vždy najde způsob jak člověku
připomenout potřebu rozmanitosti. A tak se celé dějiny opakuje ten samý předehraný scénář bábelské věže. Čím usilovněji a lopotněji si člověk klonuje ty své cihličky, s tím větším gustem mu v tom Pán Bůh dělá chaos. A tak, to co má sjednotit dva proudy, z toho vznikají čtyři, a co má být jednota, z toho se stává Bábel – zmatek a chaos. Ti kteří byly tak jednomyslní najednou ztrácí schopnost společné komunikace …
V případě stavby Bábelské věže zasáhl Bůh tak, že jim pomátl jazyky. Svou různost, kterou tak ignorovali, se Bůh rozhodl ještě prohloubit. Jako by nestačilo dost nedorozumění v rámci jednoho jazyka, rozdělil Bůh řeči a nářečí. Vrátil tak rozmanitost lidského stvoření zpět do
svých řádů.
Dnes už jazyková bariéra zdaleka nepatří k tomu, co může za největší neporozumění a zmatek na světě. Příčinou všeho zmatku vždy byli, jsou a budou tvůrci falešné jednoty, apoštolové cihel, kteří odmítají vzít na vědomí lidskou rozmanitost a individualitu.Proto vždy znovu a znovu, a vždy různými způsoby, upozorňuje Bůh lidstvo na potřebu zachování rozmanitosti a různosti stvoření …
Nechci z toho dělat nějaké další a dalekosáhlé závěry. My zde máme svědectví Písma, máme zde i svědectví historie. Víme, že nás Pán na nás nahlíží jako na živoucí kameny a ve své nekonečné moudrosti dovede využít naší individuality i toho, co se nám na první pohled jeví jako nevýhoda. Nikdy se tedy nenechme svést fatamorgánou falešné jednoty postavené na ignoranci rozmanitosti, nikdy se nenechme svést představou jedné velké, nebe se dotýkající věže, která nám všem společně zajistí jméno a slávu.
Naopak, buďme živými kameny, v živé stavbě Kristovi církve ! Pomáhejme aktivně hledat své místo, a respektujme ty druhé. Jejich tvar, místo i funkci v Kristově těle. Jen tak zajistíme, že nebudeme rozptýleni, ale naopak sjednoceni velkým Božím zázrakem, zázrakem jednoty v různosti, zázrakem jednoty Božího Ducha.
AMEN
