poslal Nepřihlášený Seznámím naše čtenáře s malou ukázkou článku historika
a redaktora LN Petra Zídka, který připravil pro vydání Orientace (2.7.2011)
velmi zajímavý text "Proč zemřel Stefan Lux". Zapomenutý příběh
člověka, který svou sebevraždou na zasedání Společnosti národů v roce 1936
chtěl vyburcovat světovou veřejnost proti nastupujícímu nacistickému zlu. Jak
dnes víme, zcela marně.
Stefan Lux
se narodil v roce 1888 v židovské rodině ve slovenských Malackách. Studoval
práva v Pešti, ale pak působil u divadla a filmu ve Vídni a v Berlíně. Po
nástupu Hitlera k moci uprchl s rodinou v roce 1933 do Prahy, kde spolupracoval
s Prager Presse.
Zídek ve
svém textu uvádí, že Lux již v roce 1936 velmi jasnozřivě odhalil podstatu
nacismu. V memorandu, které napsal dva dny před smrtí a které adresoval
britskému ministru zahraničí Anthonymu Edenovi, píše: "... skupina, jež
tak svévolně a troufale řídí osudy někdy tak velikého německého národa, jest
bez výjimky skupinou zjevných zločinců".Podle Zídka
si Lux byl vědom toho, že Hitlera může zastavit jen široká mezinárodní koalice.
Vyzývá proto britského ministra zahraničí, aby urovnal spor s Itálií, která
byla od konce roku 1935 na pranýři Společnosti národů za svoji agresi v
Etiopii. S pomocí Itálie by Británie podle Luxe mohla "ještě dnes zločince
sevřít, neboť jako všichni zločinci jsou zbabělí a ihned uhnou, jakmile se
střetnou s rozhodnou energií a pevnou vůlí." Jinak hrozí
"nejstrašnější exploze světa". Stefan Lux
se střelil do prsou na tribuně vyhrazené fotoreportérům v jednací síni
Společnosti národů, kam se dostal díky doporučení šéfredaktora Prager Presse,
3. července 1936 v půl jedenácté ráno. Zemřel o deset hodin později v ženevské
nemocnici. O jeho činu informovaly všechny velké evropské noviny, většinou však
zdůrazňovaly skandální aspekt činu. Německý tisk ho označil za idiota a italský
pro změnu psal, že se zastřelil na protest proti utlačování Slováků Čechy.
V dopise
napsaném před smrtí pražskému příteli Arturu Hellerovi Lux vysvětluje svou
situaci takto: "...přijel jsem do Paříže a do Ženevy, abych podnikl
nějakou konkrétní akci, od níž jsem si sliboval podstatné oslabení třetí říše.
Moje akce ztroskotala jednak pro nedostatek dobře podloženého materiálu,
především však pro tu příšerně impotentní, opatrnou, temperovanou a apatickou
atmosféru zde v Ženevě. Odtud nelze ničeho očekávat ani s tím nejsilnějším
materiálem." Právě v tomto psychickém rozpoložení se Lux rozhoduje pro
plán B. "A tak jsem se rozhodl jinak. V nejbližší plenární schůzi
Společnosti národů chci vyvolat velký éclat (pozdvižení) tím, že se za schůze
zastřelím. Potřebné zesilující okolnosti, listy význačným osobnostem, jsou
připraveny. Snad se podaří tímto poněkud absurdním počinem vyvolat nějaký šok v
této strašidelné společnosti a zapůsobit na veřejné mínění anglické, jež je tak
důležité."
U smrtelného
lože navštívil Luxe také vrchní ženevský rabín Salomon Poljakov. Tomu Lux řekl:
"Vím, že mám jen několik okamžiků před sebou. Pomozte mi umřít. Nebyl jsem
činným izraelitou, ale chtěl bych jako dobrý žid umřít." Řekl mu svá
hebrejská jména Šemuel Moše ben Avrohom a dodal. "Až zemřu, pochovejte mne
mezi izraelity, mé souvěrce, jež jsem tak miloval a za ně trpěl a dal svůj
život."
Dá se říct,
že Luxovo poselství bylo bohužel jedněmi dezinterpretováno, druhými odmítnuto a
téměř všemi zapomenuto.
