Nejdříve se podívejme, co přesně nám o hněvu říká Boží Slovo. „Hněvejte se, a nehřešte; slunce ať nezapadá nad vaším hněvem. Nedávejte místo ďáblu.“ /Ef 4,26-27/ Bůh stvořil lidské bytosti se schopností prožívat celou škálu emocí. Jednou z nich je i hněv. Bůh nám však přikazuje, abychom měli svůj hněv pod kontrolou! Musíme se ovládat natolik, že když zažíváme hněv, nepřipustíme, abychom následně upadli do hříchu. To není příliš časté! Když průměrného člověka popadne hněv, hřeší okamžitě! I kdyby nijak jinak, tedy svým jazykem a slovy, která ubližují. „Z vašich úst ať nevychází žádné špatné slovo, nýbrž jen takové, které je dobré k potřebnému budování, aby dalo milost těm, ktdo je slyší. A nezarmucujte Ducha Svatého Božího, jímž jste byli zapečetěni ke dni vykoupení. Všechna hořkost, zuřivost, hněv, křik a rouhání ať jsou od vás odňaty zároveň se vší špatností.“ /Ef 4,29-31/ Věděli jste, že když ve svém hněvu hřešíte, dokonale ve svém životě zavíráte dveře působení Ducha Svatého? To je smrtelně vážná věc, bratři a sestry. Jsme naprosto závislí na Duchu Svatém, aby nás uschopňoval k životu, ve kterém má náš Pán zalíbení. Když Ducha Svatého svým hříšným hněvem zarmoutíme, zastavíme ve svém životě Jeho dílo. Boží Slovo je jasné, máme ze svého života odstranit veškerou hořkost, zuřivost, hněv, křik a rouhání, jakož i všechnu špatnost! To se snadno řekne, ale hůř DĚLÁ.

Apoštol Pavel jasně stanoví požadavky na ty, kteří mohou být ve sborech ve vedoucí pozici. „Neboť biskup musí být bez úhony jako Boží správce; ne samolibý, ne popudlivý, ne pijan, ne rváč, ne zištný ...“ /Tt 1,7/ Vidíš to? Kdokoliv je v postavení vedoucího, NESMÍ být popudlivý. Ani nedokážu spočítat, kolik míst jsem už po světě navštívila a s kolika pastory mluvila, a ti se mi přiznali, že mají strašlivý problém s hněvem. Myslím tím pastory obrovských sborů. Chodí do sboru, tam kážou tisícům lidí a pak jdou domů a ničí své manželky a děti svým neovladatelným hněvem. Počet případů zneužívání partnera je ve světě stále na velmi vysoké úrovni, ale smutné je to, že je tomu tak i v církvi. To vše je výsledkem neovladatelného hněvu.

„Hněvivý člověk podnítí svár a vznětlivý napáchá mnoho přestupků (je hojný v přestoupeních – podle angl. překladu).“ /Př 29,22/ Víte, co znamená slovo „hojný“? Znamená, že toho je hodně! Když ve svém hněvu hřešíte, nehřešíte jen trošku, hřešíte hodně! Všimli jste si někdy, že hněv je nakažlivý? Když jste v blízkosti někoho, kdo má vztek, netrvá dlouho a jste na tom stejně. „Nepřátel se s hněvivým člověkem a s mužem vznětlivým se nestýkej, ať se nepřizpůsobíš jeho stezkám a nenastražíš léčku své duši.“ /Př 22,24-25/ Jedním z největších problémů jsou pro křesťana jeho přátelé. Boží Slovo nám radí, abychom se vyvarovali chronicky vzteklých lidí. Samozřejmě pokud jste si někoho takového vzali, pak máte opravdu problém!

Podívejme se do Bible na pár charakteristických příkladů lidí, kteří hřešili ve svém hněvu a jak Bůh s takovými hříchy jedná. Tyto příklady nám mají poskytnout dobrý pohled na to, jak přesně vidí náš nekontrolovaný hněv Bůh. „I povolal Jákob své syny a řekl: ,Sejděte se, oznámím vám, co v budoucnu vás potká.’“ /1M 49,1/ V dobách Starého Zákona nepřebýval Duch Svatý v lidech tak, jak to dělá za našich dnů na této straně kříže. Místo toho Duch Svatý sestupoval na lidi v určité chvíli a potom skrze tyto lidi promlouval přímo Bůh. To je právě případ Jákoba v tomto verši. Chci, aby vám bylo naprosto jasné, že od verše 2 už nemluví Jákob, nýbrž skrze něho mluví Bůh. Bůh skrze Jákoba prorokuje, co se v budoucnu stane v životě všech jeho synů. Počínaje 5. veršem mluví Bůh o jeho dvou synech, Šimeonovi a Lévim: „Šimeon a Lévi, bratři, jejich zbraně – nástroj násilí. V jejich kruh ať nevstupuje moje duše, s jejich spolkem zajedno ať není moje sláva, neboť v hněvu povraždili muže, ve svém rozvášnění ochromili býky. Buď proklet jejich hněv, že byl tak prudký, jejich prchlivost, že byla tak krutá! Rozdělím je v Jákobovi, rozptýlým je v Izraeli.“ /1M 49,5-7/ Je jasné, že Bůh byl kvůli hněvu Šimeona a Léviho velmi rozčílený! A to do takové míry, že si ani nepřál, aby s nimi bylo spojováno Jeho jméno! Kolik lidí žije život plný záchvatů nekontrolovaného hněvu, přesto stále prohlašují, že jsou křesťané, a tak přinášejí jménu Krista strašlivou pohanu? Bůh nechce, aby s takovým člověkem bylo Jeho jméno vůbec spojováno! A co více, Bůh vyhlásil nad Šimeonem a Lévim a jejich potomky kvůli jejich hněvu prokletí. Je to generační prokletí.

Mnozí z vás, kteří toto čtete, máte na svém životě kvůli hříšnému hněvu vašich předků podobné prokletí. Podívejme se ještě na jeden příklad: Určitě všichni znáte Mojžíšův příběh. Mojžíš byl vychováván ve faraónově paláci. Byl vychován v neuvěřitelném bohatství, moci a prestiži. Pak se toho všeho vzdal, když se snažil pomoci svému lidu. Ocenili však Izraelci obrovskou oběť, kterou kvůli nim přinesl? Neocenili! Obrátili se proti Mojžíšovi a výsledkem bylo, že musel žít 40 let na poušti, kde pásl ovce ve žhavé, vyprahlé pustině a místo paláce bydlel ve stanu! Potom ho Bůh přivedl zpět do Egypta, aby vysvobodil děti Izraele z jejich hrozného otroctví a jha. A opět, když přišla nějaká obtíž, odnesl to Mojžíš! Četla jsem, že historikové vypočítali, že Mojžíš vyvedl z Egypta přibližně 1 milión lidí! Dokážete si představit, že žijete na vyprahlé poušti s miliónem reptajících Židů? Přesně to Mojžíš musel dělat. Nakonec mu došla trpělivost. Bůh přivedl lid na místo, kde nebyla voda, a oni se jako obvykle obrátili proti Mojžíšovi. „Lid se dal s Mojžíšem do sváru. Naříkali: ,Kéž bychom byli zahynuli, když zahynuli naši bratři před Hospodinem! Proč jste zavedli Hospodinovo shromáždění na tuto pouť? Abychom tu pomřeli, my i náš dobytek? Proč jste nás vyvedli z Egypta (proč jste nás donutili odejít z Egypta – podle angl. př.)? Abyste nás uvedli na toto zlé místo? Na místo, kde není obilí ani fíky nebo vinná réva či granátová jablka, ba není tady ani voda k napití.’“ /4M 20,3-5/ Reptání, reptání! Teď děti Izraele dokonce reptali, že je Mojžíš „donutil“ opustit jejich postavení otroků! Jaký nesmysl! Když byli Izraelci otroky, neměli přístup k žádnému obilí, fíkům nebo granátovým jablkům! Tehdy měli štěstí, když měli dost jídla na to, aby zůstali naživu. Přesto teď reptali proti Mojžíšovi, že je vyvedl na svobodu. V další části této pasáže vidíme, že se Mojžíš a Áron rozzuřili! Proto šli Mojžíš a Áron před Hospodina a Bůh jim řekl, aby vzali Mojžíšovu hůl a promluvili ke skále a Bůh že jim vyvede z té skály vodu. Mojžíš s Áronem tedy vzali hůl: „I svolal Mojžíš s Áronem shromáždění před skalisko. Řekl jim: ,Poslyšte, odbojníci! To vám z tohoto skaliska máme vyvést vodu?’“ /4M 20,10/ Mojžíš měl očividně vztek. Nepochybuji, že na lidi ve svém hněvu křičel, když jim říkal: „Poslyšte, odbojníci (rebelové)!“ Vlastně mám podezření, že Mojžíš toho měl na srdci mnohem víc než je tady skutečně zaznamenáno. Zuřil. A ve svém hněvu neposlechl Boha, a místo aby ke skále prostě promluvil, dvakrát do ní uděřil svou holí. Vzhledem k obtížným okolnostem, se kterými se Mojžíš a Áron museli vypořádat, nemysleli byste si, že Bůh bude mít pro Mojžíšovo uklouznutí a hněv pochopení? Nemysleli byste si, že je Bůh omluví? My sami svůj hněv omlouváme neustále. Ale Bůh žádné omluvy či výmluvy NEPŘIJÍMÁ! „Hospodin však Mojžíšovi a Áronovi řekl: ,Protože jste Mi neuvěřili, když jste měli před syny Izraele dosvědčit Mou svatost, neuvedete toto shromáždění do země, kterou jim dám.’“ /4M 20,12/ Místo, aby Bůh pochopil Mojžíšův hněv a frustraci, udělil mu ten nejhorší trest, který mu kdy mohl dát. Bůh mu řekl, že nevejde do zaslíbené země! Mojžíš a Áron žili jedinou věcí – dostat se do zaslíbené země. To bylo jejich největší touhou a v jediném okamžiku nekontrolovaného hříšného hněvu přišli navždy o tu jedinou věc, kterou chtěli ze všeho nejvíce!

Takto vážně pohlíží Bůh na tvůj hněv. Nepochybuji, že mnozí z vás, kteří toto čtete, přišli ve svém životě o ta nejlepší Boží požehnání právě kvůli svému hříšnému hněvu. Mnozí z vás kvůli hněvu nedostáváte odpovědi na své modlitby. Mnozí z vás nejste následkem svého hněvu schopni dosáhnout ve svém životě průlomu, který tak zoufale potřebujete. Bůh nepřijímá žádné výmluvy vašeho hněvu! Kvůli němu vás trestá. Sedněte si, prosím, a střízlivě proberte svůj život. Je možné, že máte ve zvyku hřešit ve svém hněvu, což vám brání ve vašem chození s Pánem? Nekontrolovaný hněv vám brání také v mnoha jiných věcech. Lidé kvůli hněvu přijdou o zaměstnání. Kvůli hněvu se hroutí manželství a rodiny. Hněv narušuje vztahy tak, že se již nedají obnovit. Přemýšlejte chvíli o tom, jakou roli ve vašem životě hraje hříšný hněv.