Jak sladíš: "Ježíš zemřel za svět" a "Svět nemůže přijmout Ducha pravdy"? Má "svět" v těchto verších stejný význam?
(Můj pohled: není-li slovo "svět" blíže určeno, potom jej téměř vždy musíme chápat v omezeném smyslu).

A já, když budu vyzdvižen od země, potáhnu všechny k sobě." (Jan 12:32)
Ježíš byl vyzdvižen od země na kříži. Potáhl všechny k sobě?
(můj pohled: potáhl "jen" Svoje ze všech národů).

    S myšlenkou jednou spasen, pro vždy spasen se zabývat nebudu, proč taký, že? S bázní a chvěním uvádíme ve skutečnost své spasení.

Věřím, že i ty. 

...Je třeba bát se soudu a zároveň věřit v milost....

   A co převažuje u tebe? Strach ze soudu, nebo spolehnutí na Jeho milost? Víš na čem jsi před Pánem? 

   Pán Ti žehnej. Karel

Nematemne,
omlouvám se, spletl jsem si Tě s Nitramem, ale komentář byl určen Tobě.

Kdo se přijde napít k Ježíši tak koná ze své vůle, protože on žízní (ze své vůle) po spravedlnosti. (Mt 5:6).

Milý Doulosi, jsi velmi chápavý, směrem k lidským hodnotám.
Zkus zapřemýšlet, kdo lidem tyto všechny věci daroval, kdo je stvořil, a skončí tvoje pýcha člověka, a zůstane jen bezmezné děkování Bohu.
Jestli mluvím špatně, že ponižuji člověka a vyvyšuji Boha, řekni mi to!
Nejsi špatný křesťan, a ani tvá míra víry není špatná, ale je přesně taková, jak ti nadělil Bůh.
Taky jsem začínal dobrotou člověka a jeho schopností poznat dobré a zlé.
Než jsem poznal člověka a Boha, než jsem poznal strom života.  
A to, že všechna sláva patří jemu, a že nám nic nedluží, spíše naopak, že se smilovává nad těmi, kteří jednoznačně zasluhují věčný trest za své hříchy proti věčnému Bohu, je jen Jeho sláva a ne lidská, jak se mi snažíš naznačit.


Ale teď k tomu verši, který jsem ti poslal.
Pokud je ti těsný kontext tohoto vzkazu, zkusím ho tedy rozšířit:

Izrael a Boží vyvolení
1  Mluvím pravdu v Kristu, nelžu, a dosvědčuje mi to mé svědomí v Duchu svatém,
2  že mám velký zármutek a neustálou bolest ve svém srdci.
3  Přál bych si sám být proklet a odloučen od Krista Ježíše za své bratry, za lid, z něhož pocházím.
4  Jsou to Izraelci, jim patří synovství i sláva i smlouvy s Bohem, jim je svěřen zákon i bohoslužba i zaslíbení,
5  jejich jsou praotcové, z nich rodem pochází Kristus. Bůh, který je nade všemi, buď pochválen na věky, amen.
6  Ne že by slovo Boží selhalo. Vždyť ne všichni, kteří jsou z Izraele, jsou Izrael,
7  ani nejsou všichni dětmi Abrahamovými jen proto, že jsou jeho potomci, nýbrž ‚z Izáka bude povoláno tvé potomstvo‘, to jest:
8  dětmi Božími nejsou tělesné děti, nýbrž za potomky se považují děti zaslíbené.
9  Slovo zaslíbení zní takto: ‚V určený čas přijdu, a Sára bude mít syna.‘
10  A nejen to: také Rebeka měla obě děti z téhož muže, z našeho praotce Izáka;
11  ještě se jí nenarodily a nemohly učinit nic dobrého ani zlého. Aby však zůstalo v platnosti Boží vyvolení, o kterém bylo předem rozhodnuto
12  a které nezávisí na skutcích, nýbrž na tom, kdo povolává, bylo jí hned řečeno, že starší bude sloužit mladšímu.
13  Neboť je psáno: ‚Jákoba jsem si zamiloval, ale Ezaua jsem odmítl.‘
14  Co tedy řekneme? Je Bůh nespravedlivý? Naprosto ne!
15  Mojžíšovi řekl: ‚Smiluji se, nad kým se smiluji, a slituji se, nad kým se slituji.‘
16  Nezáleží tedy na tom, kdo chce, ani na tom, kdo se namáhá, ale na Bohu, který se smilovává.
17  Písmo přece říká faraónovi: ‚Vyzdvihl jsem tě, abych na tobě ukázal svou moc a aby mé jméno bylo rozhlášeno po celé zemi.‘
18  Smilovává se tedy, nad kým chce, a koho chce, činí zatvrzelým.
19  Snad mi řekneš: „Proč nás tedy Bůh ještě kárá? Může se vůbec někdo vzepřít jeho vůli?“
21  Nemá snad hrnčíř hlínu ve své moci, aby z téže hroudy udělal jednu nádobu ke vznešeným účelům a druhou ke všedním?
22 Jestliže Bůh chtěl ukázat svůj hněv a zjevit svou moc, a proto s velkou shovívavostí snášel ty, kdo propadli jeho hněvu a byli určeni k záhubě,
23  stejně chtěl ukázat bohatství své slávy na těch, nad nimiž se smiloval a které připravil k slávě –
24  na nás, které povolal nejen ze židů, ale i z pohanských národů.
25  Jak je psáno u Ozeáše: ‚Lid, který není můj, povolám za svůj lid a Nemilovanou nazvu Milovanou,
26  a kde bylo řečeno: Vy nejste můj lid, tam budou nazváni syny Boha živého.‘

Ještě nechápeš?
Mluví se podle tebe o tělesném Izraeli, předobrazu věcí duchovních?
Je tělesno více než duc*****?
Vzpomeň si, co psal Vlastik:
Má to souvislost i k Izraeli  (co Ti psala sestra Heluš) Pán Ježíš Kristus je potomek z rodu Davidova a tak každý v kdo je zrozen  z Pána ,je z rodu Davidova!

V Římanům 9-11 se Pavel touto otázkou zabývá ve světle Božích odvěkých záměrů, jak jsou zjeveny ve Starém zákoně a v dějinách. Ukazuje, že Bůh se v žádném případě nezpronevěřil tomu, co slíbil ve své smlouvě.

Bůh nikdy neporušil a nikdy neporuší žádnou smlouvu, kterou uzavřel. „Nicméně,“ říká Pavel, „Bůh nikdy nikomu neslíbil žádné duchovní požehnání na základě tělesného původu.
“ To je jádro celého problému!

Pavlova slova se vztahovala na všechny židovské děti, které se narodily v izraelském národě, a vztahuje se na všechny děti, které se dnes narodí křesťanským rodičům. Pokud tento princip pochopíš, přestaneš mluvit o „lidu smlouvy“ (tělesný Izrael) nebo o „dětech smlouvy“ (tělesné děti věřících).
Izrael byl opravdu zvláštní národ, nicméně nebyl to duchovní národ. Byli v něm duchovní jednotlivci, ale národ sám byl z velké většiny neznovuzrozený.
Pravým „Božím národem“ je církev!
Boží lid, Boží národ, Kristovo tělo, chrám, Boží dům, živé stavební kameny, církev,  Izrael  Boží,  atd.  je  skutečným duchovním naplněním  fyzického, národního Izraele. Církev Izrael naplnila a završila,  v  žádném případě  jej  nenahradila!
Ježíš přišel  naplnit  Zákon,  nepřišel  jej¨nahradit!

Že Bůh věděl dopředu, co bude z Ezaua a co z Jákoba, je pravda, ale není to proto, že by se přizpůsobil budoucím skutečnostem, že by dobíhal, ale proto, že tak určil. Pokud ani toto nechápeš, máš ještě velký kus cesty před sebou. 
Ale to nevadí, protože jdeš po správné cestě, jen je potřeba si ujasnit, kdo určuje směr, zda člověk, či Bůh. 

    Mezi předurčením a ospravedlněním je působení povolání. Protože ospravedlnění je jen z víry, musí být povolání v tomto pohledu Boží čin, jímž On uvede víru v existenci. A protože nevyhnutelně povede k ospravedlnění, musí být neodolatelné. Není ani jeden povolaný, který by nebyl ospravedlněn. Všichni povolaní jsou ospravedlněni. Takže povolání je svrchované Boží dílo, jež přivede člověka k víře, z níž je ospravedlněn.

Když Pavel píše Neboť ty, které předzvěděl, také předurčil," nemůže tím myslet to, že Bůh předem ví, kdo použije svou svobodnou vůli k tomu, aby přišel k víře, a tak ho může předurčit k přijetí za syna, protože tento člověk udělal sám od sebe svobodné rozhodnutí, protože  lidé sami od sebe k víře nepřijdou. Jsou neodolatelně povoláni.

Bůh nepředzvěděl svobodné lidské rozhodnutí k víře v něj, protože žádná taková rozhodnutí nejsou známa. Pokud někdo přijde k víře v Ježíše, je to proto, že byl vzkříšen z mrtvých (Efezským 2, 5) stvořitelským Božím Duchem. To znamená, že byl účinně povolán z temnoty do světla.

Takže předzvědění z Římanům 8, 29 není pouhé vědomí toho, co se stane v budoucnosti mimo Boží předurčení. Spíš je to druh poznání, s nímž nás seznamují starozákonní texty jako například Genesis 18, 19 ("Nebo znám jej; protož přikáže synům svým..., aby ostříhali cesty Hospodinovy" - překlad Bible kralické), Jeremiáš 1, 5 ("Dříve než jsem tě vytvořil v životě matky, znal jsem tě, dříve než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě, dal jsem tě pronárodům za proroka.") a Ámos 3, 2 ("Pouze k vám /tj. k Izraeli/ jsem se znal ze všech čeledí země, a proto vás ztrestám za všechny vaše nepravosti.")
Co se týká" A Já, až budu vyzdvižen od země, potáhnu VŠECHNY" tak potáhl, všechny ovce! Amen.