Grano Salis NetworkGrano SalisGranoChatMusicalise-KnihyModlitbyD K DKřesťANtiqC H M IMOSTYNotabeneECHO 
Vítejte na Grano Salis
Hledej
 
Je a svátek má Marcela.   Vytvoření registrace
  Článků < 7 dní: 3, článků celkem: 16652, komentáře < 7 dní: 228, komentářů celkem: 429563, adminů: 60, uživatelů: 5252  
Vyzkoušejte
Jednoduché menu

Úvodní stránka

Archiv článků

Protestantské církve

Veřejné modlitby

Zpovědnice

e-Knihovna

e-Knihy pro mobily

Kam na internetu

Soubory ke stažení

Recenze

Diskusní fórum

Tvůj blog

Blogy uživatelů

Ceny Zlatá Perla

Ceny Zlatá Slza

Doporučit známým

Poslat článek


Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT


GRANO MUSICALIS

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení


Pravidla


Kdo je online
Právě je 515 návštěvník(ů)
a 0 uživatel(ů) online:


Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde

Polemika


Přihlášení

Novinky portálu Notabene
·Selhání pøedstavitelù Jižních baptistù pøi ochranì obìtí sexuálního zneužívání
·Sbor Bratrské jednoty baptistù v Lovosicích vstoupil do likvidace
·Informace z jednání Výkonného výboru BJB dne 10. kvìtna 2022
·JAS 50 let: Adrian Snell, trièko a beatifikace Miloše Šolce
·Online pøenosy ze setkání všech JASákù k 50. výroèí pìveckého sboru JAS
·Prohlášení tajemníka Èeské evangelikální aliance k ruské agresi na Ukrajinì
·Jak se pøipravit na podzimní vlnu?
·Kam se podìly duchovní dary?
·Bratrská jednota baptistù se stala èlenem Èeské eavngelikální aliance
·Patriarcha Kirill v Západu vidí semeništì zla a sní o vizi velkého Ruska

více...

Počítadlo
Zaznamenali jsme
116486356
přístupů od 17. 10. 2001

Hledání: Obhajoba tradice Církve
Vloženo Úterý, 31. květen 2011 @ 20:22:47 CEST Vložil: Olda

Zkušenosti poslal ssns

Je tomu přibližně 500 let, co se křesťané vzájemně neshodnou na tom, má-li tradice Církve stejnou váhu pro poznání pravd Evangelia jako Písmo. Nečekám, že se mi nějak podaří tento spor vyřešit, ale doufám, že aspoň pár oponentům tradice se mi podaří věc vysvětlit pomocí nedávných událostí z mého života tak, aby měli pochopení, když už se s mým názorem nemohou či nechtějí ztotožnit.

Trochu smutný úvod


Každý, kdo nějak pracuje s nemocnými či postiženými lidmi, setkává se častěji než je v ostatní populaci věžné se smrtí člověka. Někdy to dokonce bývá lékař, sestra či ošetřovatel, kdo je jediným svědkem posledních slov zemřelého. A právě o jednom takovém případu bych vám chtěl něco povědět. Shodou okolností jsem byl jediný u lůžka pacienta, který už nějakou dobu umíral a nijak s okolím nekomunikoval. A ten člověk se mi svěřil s posledními slovy pro své blízké. Krátce ke mně mluvil, pak se vrátil do svého stavu podobnému kómatu a za nedlouho zemřel. Z celého obsahu sdělení, který z pochopitelných důvodů nemohu a nechci zveřejnit, jsou pro nás důležité dvě věci: odkázal mně osobně věc, která nemá velkou finanční hodnotu (odhaduji tak na 600 až 1000 korun) a když mluvil o svém dítěti, řekl:"A tomu syčákovi vyřiď, ..." Při slovu "syčák" se rozesmál na celé kolo a bylo patrné, že to myslel v dobrém - celý život měl poněkud drsnější smysl pro humor. V minulosti své ošetřovatelce třeba pověděl, že mu schválně dává špatné léky, aby se neuzdravil a ona tak pořád mohla být s tak pěkným chlapem, jako je on (to mu bylo asi 89 a jí tak 23).

Chtěl jsem mít jistotu, že nic z toho, co řekl, nezapomenu a nepopletu, takže jsem si to zapsal. Naučil jsem se to zpaměti a pozůstalým pak zopakoval jeho slova a dodal vše, co jsem si pamatoval o jeho gestech, když mluvil. Bylo mi docela trapné říct, že chtěl, abych já osobně dostal tu věc, ale nedokázal jsem zradit jeho důvěru a řekl i o tom. Synovi jsem řekl, že jeho otec chtěl, abych mu "syčákovi" vyřídil to a to. Dodal jsem, jak se rozesmál na celé kolo, když ho nazval syčákem.

Co to má společného s tradicí?

Možná je právě toto otázka, která tě napadla. Podívejme se tedy na to. Pro pozůstalé byla poslední slova jejich milovaného velmi důležitá, ale oni je neslyšeli. Než mohli vynést jakýkoli soud o nich, museli si odpovědět na otázku, jestli opravdu věrně slyší to, co jejich milovaný říkal. První otázkou tedy bylo, jsem-li já pro ně důvěryhodný. Opravdu jejich táta, manžel, děda chtěl, abych zrovna já něco dostal? Vážně ji vzkázal to a ono? A jak to myslel? Projevil se v jeho oslovení "syčák" pro syna jeho břitký humor, nebo v posledních chvílích svého života káral a svým způsobem odsoudil svého syna?

Tradice - garant obsahu Písma

Všichni křesťané, kteří tu jsou, jednou nějak přišli k Bibli. Mohl jim ji někdo dát, modli ji najít či koupit si ji. Bible je jako ten můj písemný záznam posledních slov. Aby mělo vůbec smysl Bibli číst, musí si člověk napřed ujasnit, jestli je to opravdu věrohodná zpráva o životě Pána Ježíše a poselství o pravdách Evangelia. Ze starověku se nám dochovalo hodně spisů, který si takový nárok činí. Většina apokryfů, z nichž mnohé jsou z pohledu naší víry naprosto zcestné, nesou jména apoštolů. V Bibli máme dokonce spisy, kde se autor nepodepsal (z NZ je to např. list Židům). Nikdo z nás v době Krista nežil. Musíme se tedy spolehnout na to, že ten, kdo nám Bibli napříč stoletími poslal, byl důvěryhodný a byl veden Bohem. Církev se na tom, co vlastně patří do Písma shodla v druhé polovině 4. století. V té době již Církev jednotně věřila a konala věci, kvůli kterým tu dnes mnozí nazýváte katolíky modláři, sektáři, pohany, služebníky Babylonu atp. Namátkou uvádím křest batolat, víru ve znovuzrození při křtu, mariánská dogmata (konkrétně o Bohorodičce, věčném panenství, nanebevzetí a osobní bezhříšnosti - to není totéž jako neposkvrněné početí), uctívala své svaté (v té době vesměs mučedníky) a jejich ostatky, modlila se ke svatým, uctívala ikony (ne sochy) atp. V některých otázkách vznikly v pozdějších stoletích spory, ale Církev ve všech případech potvrdila původní praxi. 

Byla to tedy Církev 4. století, kdo nám odkázal Písmo. Právě tato církev je pro nás garantem obsahu stejně jako jsem byl já pro rodinu garantem správného obsahu slov umírajícího. Kdyby ta rodina myslela, že jsem lhář a podvodník, nemohla by mi věřit. Já také nebudu věřit, že mi pravdu Evangelia káže nějaký modlář. Je přece nesmyslné spolehnout se v tak důležité otázce jako je Písmo na bandu modlářů. 

Tradice - garant výkladu Písma

Povšimni se, že v mém příběhu je vedle slov umírajícího stejně (ne-li dokonce více) důležitý i výklad smyslu. Slovo "syčák" může být míněno v dobrém a z lásky, ale může to být také odsudek. Moje úloha tedy nebyla jen věrně zprostředkovat slova ale též jejich smysl. Představ si, že by po mnoha letech někdo našel můj věrný záznam slov. Nenašel by v nich nic o povaze a smyslu pro humor toho starouška, nenašel by v nich nic o hurónském smíchu a pomrkávání při slovu "syčák". Takový zastánce "sola scriptura" by snadno dospěl k závěru, že vztah mezi otcem a tím synem musel být hodně špatný, když i na smrtelné posteli otec syna nazývá syčákem. Opak je pravdou, ale to ví jen ten, kdo vedle slov, které jsem stejně jako Církev uchoval a předal, přijímá i ústní výklad, který jsem k tomu poskytl.

Závěr

Je pravděpodobné, že slova umírajícího se po nějakou dobu budou v té rodině tradovat a uslyší je tak i ti členové rodiny, kteří jsou teď v kolébce. Oni už mě znát nebudou a budou se muset spolehnout na moji čestnost a pravdomluvnost, na věrnost přenosu slov v rámci rodiny a současně i na vysvětlení ke slovům. Pokud by ta slova někdo v té rodině zapsal, máme tu cosi na způsob Písma, které je ale bez výkladu smyslu málo užitečné. My jsme na tom s Písmem stejně. Nezbývá nám než věřit, že pisatelé Písma nelhali, že Církev (naše rodina) je věrně uchovávala a předávala. Odmítne-li někdo v té rodině časem rodinnou tradici, zabloudí od pravdy. Může sepsat stohy knih o tom, jak "Písmo" dokazuje, že tehdy otec se synem neměli dobrý vztah, ale bude to zbytečné, bez ceny a pro pravdu škodlivé. Můžeme sepsat stohy knih o tom, že třeba křtít nemluvňata je v rozporu s textem Písma, ale je to vlastně totéž - směšný blud.

"Obhajoba tradice Církve" | Přihlásit/Vytvořit účet | 126 komentáře | Search Discussion
Za obsah komentáře zodpovídá jeho autor.

Není povoleno posílat komentáře anonymně, prosím registrijte se

Re: Obhajoba tradice Církve (Skóre: 1)
Vložil: ssns v Úterý, 31. květen 2011 @ 20:36:47 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Omlouvám se, ale nedopatřením jsem to poslal bez poznámky pod čarou, která měla vysvětlovat způsob psaní slova "sYčák". Ten pán to takto psal a používal, protože to bral jako složeninu slov SYn a siČÁK;-)



Re: Obhajoba tradice Církve (Skóre: 1)
Vložil: ivanp v Úterý, 31. květen 2011 @ 20:43:48 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
....ssns Máš úplnú pravdu...tak nejak k nám prišlo písmo...tvoj príbeh je poučný, len povedz ako by ti bolo, keby dotičná rodina k tvojmu pravdivému svedectvu z nemocnice pridala niečo čo sa nestalo a čo ten umierajúci človek vôbec nepovedal...čo v takom prípade ak štvrtá, alebo piata generácia by k tvojmu pôvodnému svedectvu z nemocnice tradovala to čo ten umierajúci nikdy nepovedal a čo by bolo v rozpore s tým pôvodným svedectvom...čo v takom prípade???


ivanp 



Re: Obhajoba tradice Církve (Skóre: 1)
Vložil: leonet v Úterý, 31. květen 2011 @ 21:25:53 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Když se podíváš do posledních sedmi listů církvím, Zjeveni 2 a 3 kap., tak Pán Ježíš pouze jediné církví nic nevyčítá. Znám případy, kdy denominace žije v přesvědčení, že pouze skrze ně hovoří Duch Svatý, protože jsou ta jediná pravá církev. Příklad: Protože se bratři modlili za zpěvník, není možné, že by v něm byly závadné písně. Žel velmi obvyklý pohled na tradici a učení církve, nemysli si, že problémy jsou pouze u katolíků, jsou ve všech u nás registrovaných denominacích, někde větší a někde menší. A jediný způsob jak tyto problémy a odchylky od učení apoštolů a proroků odhalit, je provést zkoušku podle Písma.
Čím větší jsou odchylky od písma, tím víc se denominace ohánějí tradicí. Tuto přímou úměru jsem vysledoval asi za dvacet let.



Re: Obhajoba tradice Církve (Skóre: 1)
Vložil: Momonka (Tinidril@seznam.cz) v Úterý, 31. květen 2011 @ 21:36:29 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ahoj,
já si teda myslím, že Bůh je natolik svrchovaný, že si umí ohlídat, co v Písmu bude a co ne a nikdo tomu nijakým způsobem nezabrání. Třeba i satanistu přiměje k tomu, aby zveřejnil na internetu evangelizační letáček! Toho jsem jednou byla svědkem, no na moutě kutě:-)

Nebo máš pocit, že bez církve by byl Bůh bezmocný? Když ne my, pak budou volat i kameny!



Re: Obhajoba tradice Církve (Skóre: 1)
Vložil: Nematemne (kotozor@seznam.cz) v Úterý, 31. květen 2011 @ 21:47:59 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu | Blog)
      Ahoj Slávku. 
      Myslím, že ten syn i bez tvého zprostředkovaní by byl schopen rozpoznat, jak se to s tím syčákem má. Protože zná svého otce. Kdyby jsi jim poslední slova zkreslil, věřím, že by to rozpoznali. Samozřejmě toto vše s podmínkou, že svého otce dobře znají. Připomnělo mi to slova našeho Pána: "Když všechny své vlastní vyžene ven, kráčí před nimi a ovce ho následují, protože znají jeho hlas. Za cizím však jistě nepůjdou, ale utečou od něho, protože hlas cizích neznají.“
      Dále. Tradice nemůže být zárukou správného výkladu. Možná, že si toho syčáka předávali i s tím smíchem, ale je také možné, že ten smích z nějakých důvodu vypustili. Toto vše by mohlo vést k skepsi, jestli lze vůbec poznat pravdu. Ale skepse není na místě. Je zde vyšší instance, která nás uvádí do Pravdy. Skutečná, na kterou se můžeme plně spolehnout.
      Karel



Re: Obhajoba tradice Církve (Skóre: 1)
Vložil: Cokolib v Úterý, 31. květen 2011 @ 23:02:08 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Milý ssns,
výborný článek, opravdu. Vypíchnul bych slovo věrohodnost, to je nejdůležitější při předávání nečeho, co si bezprostředně nemohu nebo nechci zjistit sám. Dneska je doba, kdy není velký problém si cokoliv ověřit. Může za to například internet, nástroj, který zrovna
používáme.
Teď se ptám vás, bratři římskokatolické víry: Jak mohou bratři evangelíci věřit, že jste pravá církev a že to co říkáte je pravda pravdoucí, že tradice, kterou uznáváte, není výmysl, že nejste modláři, když na vlastní oči vidí něco jiného?
Jeden příklad:
Před nedávnem tady bylo příšerné video o chování předchozího papeže, možná to byla propaganda, možná ne. Každý viděl, že se hlásá názor, že je vlasně jedno, jestli věřím v Ježíše Krista, Alláha, Buddhu nebo Jedno velké kulaté, hlavně že bude mír . K Bohu se dostaneme.  A dále si z toho mohl odnést: hele tohle hlásá ten, co o sobě tvrdí, že je v některých věcech neomylný.
Tímto jedním příkladem nechci rozpoutávat flamewar (těch příkladů lze uvést mnohem více). Spíš se chci zeptat, přispělo to k věrohodnosti hlásání evangelia a k věrohodnosti římskokatolické církve 21. století? Je jisté, že vy osobně za chování papeže nemůžete.
Jak jsem pročítal reakce, tak z římskokatolíků nikdo moc neříkal: jejej to je průšvih, to se nemělo stát. Spíše byly snahy to nějak zamaskovat nebo okecat.

Jako katechumena mě učili, že základem spásy je pokání, to jest odsouzení a zřeknutí se svého hříchu a změna smýšlení, všechno ostatní dělá Bůh s pomocí Eucharistie.

Zdraví Cokolib



Re: Obhajoba tradice Církve (Skóre: 1)
Vložil: Cizinec (info@cizinec.com) v Úterý, 31. květen 2011 @ 23:47:39 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu) http://www.cizinec.com/
  Ahoj

  Díky za článek k zamyšlení. Nejdříve můj postoj k téhle věci.

  Tradice církve.

  Když jsem uvěřil v Ježíše, tak jsem samozřejmě okamžitě zavrhnul veškerou lidovou tradici, co jsem jí jen měl. Jenže záhy potom jsem si všimnul, že naprosto všichni křesťané si vytváří vlastní tradici, a ti "sola scriptura" nejvíce. Takže mi velmi brzy došlo, že zkušenosti ze života v Ježíši Kristu jsou pro porozumění písmu velmi důležité: Ti, kdo ty zkušenosti neměli, vytvářeli tradice velmi, velmi podivné, mnohem podivnější, než ti, kdo je měli.

  Po pár letech jsem pak tradici církve začal studovat a nepřestal jsem vycházet z údivu. Dneska jsem silným zastáncem poučení se z tradice církve a dokonce jsem i zastáncem poučení se z historie toho, co se za církev vydávalo a není.


  Sola Scriptura

  Pokud jde o význam téhle fráze, tak jsem velmi silným zastáncem tohoto termínu v jeho původním významu, cituji: "Písmo svaté obsahuje všechnu znalost nezbytnou (potřebnou) ke spasení a svatosti". O tom jsem velmi přesvědčen a o tom jasně svědčí apoštol.

  Co písmo svaté neobsahuje je život. Písmo svědčí o životě, ale aby ho člověk přijal, potřebuje něco mimo písmo. A to "něco" nejsou lidové tradice, ale Duch, který to písmo obživuje a způsobuje, že to písmo má moc proměnit lidský život. Dnes už jsem velmi silným zastáncem toho, že s křesťany jde dějinami moc k záchraně, bez které je písmo samo k ničemu.

  Už jsem tu popisoval i svou zkušenost (tradici): Četl jsem NZ mnohokrát a SZ několikrát a nebylo mi to k ničemu. Dokud se ke mně nedostali křesťané právě s tou mocí evangelia, byla mi ta písměnka nanic. Většinu z nich jsem nechápal, protože mi chyběl ten život a ta, co jsem chápal, mne obviňovala z nedostatečnosti, absolutní neschopnosti je naplnit.


  Chybný předpoklad článku

  Podle mne máš v článku jeden základní chybný předpoklad, který navozuješ svým příkladem a tím je to, že slova jsou nejednoznačná a nenesou informaci sama o sobě. Kdybychom žili v nějakém esoterickém náboženství jehož principem je nepoznatelnost ničeho, pak bych takové uvažování chápal. Ale my se bavíme o slovech, která řekl někdo, kdo nám přikazuje: "Vaše řeč budiž ano - ne, co je nad to, je ze zlého". Pokud by se tím sám neřídil, byl by on sám pokrytec, farizej, zákoník.



  Tradice toho, co by se rádo tvářilo jako církev a není

  Pak ti ještě k porozumění rozdílu tradice církve a "tradice církve" chybí hlubší znalost toho, čemu někteří říkají tradice a co jsme prožili. Protože to je důkladná škola toho, kam až může ulétnout lidská fantazie.


  Norma normující.

  A teď k tomu důležitému. Nedávno jsem tu psal příspěvek že jak Ježíš, tak apoštolové se řídili písmem. Víme, že Ježíš je naplněné písmo svaté, slovo, které se stalo tělem. To, co Izaijáš, Jeremijáš, David či Daniel viděli, slyšeli a zapsali, se stalo, realizovalo v Ježíši. Celý Ježíšův život byl podle písma.

  Když si člověk čte tradici prvních církví, tak vidí, že věci dělali podle písma a písmo brali jako normu: Podle písma vybrali dalšího apoštola (což byla troufalost udělat něco takového před tím, než byl dán Duch svatý), podle písma rozsuzovali a obhajovali, jestli mluvení v jazycích je z Boha nebo ne, podle písma rozhodovali spor o tom, jak s pohany a mnoho dalších věcí.

  Apoštol píše o písmu: "Svatá Písma ti mohou dát moudrost ke spasení skrze víru, jež je v Kristu Ježíši. Veškeré Písmo je vdechnuté Bohem a je užitečné k vyučování, k usvědčování, k napravování a k výchově ve spravedlnosti, aby byl Boží člověk dokonalý a vybavený ke každému dobrému dílu" To je velmi, velmi silný názor, pokud si uvědomíme, že tohle nejspíš nepsal apoštol o Matoušovi, Markovi, Lukášovi ale apoštol to psal o Mojžíši, spisech a prorocích, tedy něčem, čemu dnes někteří omylem říkají "Starý zákon".

  Stejně tomu rozumím dnes: Písmo je ta norma normující. Tam, kde je písmo svaté normou je i dobrá tradice. Tam, kde je normou tradice slouží písmo jen jako podklad pod nohu viklající se skříně plné virtuálních domyšlenek.


  Ostatně: Proč by jinak vůbec byly vybrány spisy, které označujeme jako "svaté písmo"?


  Slova a věty mají obvykle svůj pevný význam.

  Z mojí zkušenosti hodně záleží na tom, jak se z písmem zachází. Poznávám dva velmi rozdílné způsoby přístupu k písmu:

  1. Písmo jako zdroj informací. Člověk k písmu přistupuje tak, že v písmu je daná informace k danému tématu a on potřebuje zjistit, jak to s tím tématem je.

  2. Písmo jako cíl informací. Člověk k písmu přistupuje tak, že v hlavě člověka je daná informace k danému tématu a člověk jen potřebuje zjistit, kde by tu svojí virtuální myšlénku v písmu našel.

  1. je správně, samozřejmě. Protože ten, kdo praktikuje 2. si ve sbírce několika desítek knih najde skorem jakoukoliv myšlenku si jen vymyslí: Třeba i to, že Ježíš byl první komunista.

  Toník



Re: Obhajoba tradice Církve (Skóre: 1)
Vložil: poutnick v Středa, 01. červen 2011 @ 09:34:36 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Díky za pěkné svědectví, ke kterému bych ještě přidal další zdroj pravdy a poznání. Živého a živoucího Boha a jeho svaté. Všechno co katolické církvi dal a dává za posledních 2000 let, přímo i prostřednictvím druhých. Veliké a podivuhodné zázraky a svědectví i běžné dary a potřeby všedního dne kterých si často ani nevšimneme a bereme je jako úplnou samozřejmost. Své vlastní Tělo a Krev i vezdejší denní chleba. Jako dobrý Otec nás odměňuje, povzbuzuje, vede, učí, kárá i trestá a odpouští tresty. Všechno co jsme a co máme je jeho. Nemáme ze sebe nic čím bychom se mohli pochlubit.
Kromě Písma a starobylé a vznešené tradice máme i každodenní život, rodinu a školu ve vyšším slova smyslu. Cestu, Pravdu a Život sám.
Garantem Písma i tradice je nám sám Bůh. Ne naopak.



Re: Obhajoba tradice Církve (Skóre: 1)
Vložil: ivanp v Středa, 01. červen 2011 @ 10:15:40 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
1. čo je Písmo?
písmo je Slovo Božie a má svoj pôvod v Bohu, nikdy nie v cirkvi, u proroka alebo v židovskom národe.
2. čo je tradícia? tradícia je interpretácia písma v konkrétnom čase a na konkrétnom mieste a môže byť dobrá alebo zlá, v závislosti od vzťahu k Písmu
písmo nikdy nemá pôvod v tradícii ani z nej nevychádza, Cirkev rozpoznala čo je tradícia a čo Písmo a kanonizáciou oddelila tradíciu od písma

K tomu aby sa Písmo starej zmluvy dostalo až k nám Boh si použil židovský národ... 
.... Židom boli zverené slová Božie     Rímskym 3:2

Boh svoje slovo hovoril v starom zákone iba cez židovský národ...nikto nemá právo určovať (ani cirkev) ktoré knihy starého zákona patria do starozákonného kánonu...je to potom jednoduché...stačí ísť do najbližšej synagogy a opýtať sa na starozákonné Písmo...

písma nového zákonu prišli cez cirkev, garantom sú apoštoly...
Pozor: apoštoly nevytvárali tradíciu ak áno tak písmo by bolo potom jej produktom...

apoštoly ani nemohli vytvárať tradíciu, kedže boli jedinečnou generáciou ,,očitých svedkov,, 
  Čo bolo od počiatku, čo sme počuli, čo sme videli na vlastné oči, na čo sme pozerali a čoho sa nám dotýkali ruky, (o tom svedčíme, totiž) o Slove života.Ján 1:1

a preto apoštoly o sebe v NZ nikdy nehovoria o tom že podávaú tradíciu, ale vždy boli presvedčený o tom, že to čo hovoria je priamo Božie Slovo....
  O tomto hovoril vo všetkých svojich listoch, v ktorých niektorým veciam ťažko rozumieť. A neučení a neutvrdení ľudia ich, práve tak ako ostatné Písma, aj prekrúcajú na vlastnú skazu.2 Peter 3:16   (Peter bol presvedčený o tom, že Pavel vo svojich epištolách podáva Písmo a nie tradíciu)

tradícia nastúpila až po smrti apoštolov...Cirkev veľmi správne oddelila a kanonizovala to čo je Písmo, slovo Božie a to čo je tradícia...a tak je tomu až do dnes...

vôbec neplatí to čo hovorí RKC, že tradícia sa premieňa na Slovo, alebo to že pápež v určitých prípadoch vyhlási neomylný výrok rovný Písmu...
je zaujímavé to, že Ježiš prísne rozdelil Božie Slovo od tradície a rímsky katolicizmus to spojil...nie je to čudné???
aj rímsky biskup bol prítomný tam kde cirkev rozoznala čo je kánon a čo je ľudské podanie, ale o niekoľko storočí namiesto ,,jedného prameňa,, sa objavil aj druhý, rovnocenný a to je tradícia, a potom prišiel tretí ,,neomylný,, prameň, pápež...teraz všetko splynulo v jedno a zároveň nikto nevie kontrolovať a posúdiť čo je pravda, kedže všetko sa zlialo dokopy,,,

ivanp




Re: Obhajoba tradice Církve (Skóre: 1)
Vložil: rastan (rastan@quick.cz) v Středa, 01. červen 2011 @ 21:55:13 CEST
(O uživateli | Poslat zprávu)
Ssns byl to celkem pěkný pokus. Podotýkám, že jsem nečetl všechny příspěvky a tak možná budu někoho papouškovat, za což se omlouvám.
Přečetl jsem toho dost o dějinách katolicismu a nějak nerozumím jedné věci, že tolik opěvovaná tradice jde v mnoha směrech proti duchu Písma a evangelia. Ty všechny kostely, obrazy, sochy, relikvie a další zbytečnosti jsou jen lákadlo pro lidi. Bůh modlářství nenávidí, katolicismus uctívá. Když vidím dospělé a vzdělané muže jak s posvátnou úctou oblékají panenku do šatiček tak nevím co si mám o tom myslet, zda se zbláznili oni nebo já. A tak na rozdíl od tebe vůbec netoužím po jednotě pod vedením římského biskupa, ale musím přiznat, že v ekumeně si katolíci ostatní pěkně omotali kolem prstu. Takový Luther nebo Kalvín kdyby to dnes viděli tak by je trefila pepka. Je to smutný obrázek kam dnešní křesťanství dospělo, ale slova Ježíše Krista jsou varující
Lukáš 18:8  Pravímť vám, žeť jich brzo pomstí. Ale když přijde Syn člověka, zdaliž nalezne víru na zemi?

Myslím, že nalezne víru ve vše možné, ale ne Jeho slovům. Stále si připomínám slova Wojtyly v knize "Překročit práh naděje" kde odpovídal na otázky novináře a ten se ptal i na tradici konkrétně pojmenování "Svatý Otec" což J. Kristus zapovídá, ale papa odpověděl asi toto:" Nebojte se, to je tradice" . Jinak řečeno římského biskupa příkazy Krista nezajímají. No, divný "náměstek".
rastan



Stránka vygenerována za: 0.81 sekundy