|
Právě je 445 návštěvník(ů) a 1 uživatel(ů) online: rosmano
Jste anonymní uživatel. Můžete se zdarma registrovat kliknutím zde
|
Zaznamenali jsme 116477983 přístupů od 17. 10. 2001
|
| |
Aktivity a kampaně: Memorandum o krizi katolické církve
Vloženo Středa, 23. březen 2011 @ 13:39:30 CET Vložil: Olda |
poslal Nepřihlášený Memorandum profesorů a profesorek teologie o
krizi katolické církve vyšlo na webu 4. února 2011; seznam
podepsaných tehdy zahrnoval 144 jmen. O týden později čítal
seznam již přes 220 podpisů. V Německu, Rakousku a německy
mluvícím Švýcarsku se věnuje tomuto memorandu značná
pozornost. Ne všichni ovšem souhlasí s jeho obsahem. Vyšlo i
tzv. protimemorandum Petition Pro Ecclesia (na internetu k dispozici
na petitionproecclesia.wordpress.com).
Jaký je kontext memoranda? Koncem ledna 2010
se dostaly na veřejnost případy sexuálního zneužívání na
jezuitském chlapeckém internátu a gymnáziu Canisius-Kolleg
v Berlíně. Tím se téma sexuálního zneužívání dětí a
mladistvých stalo předmětem veřejné diskuze. Přitom vyšlo
najevo, že již léta existuje v katolické církvi snaha
případy sexuálního zneužívání dětí a mladistvých kleriky a
církevními zaměstnanci projednávat velmi diskrétně, neřku-li
potajmu, aby se totiž zachovalo dobré jméno církve a příslušného
církevního zařízení. To se pociťuje jako skandál: v církvi
se považuje za důležitější zachovat si dobré jméno než
pomoci obětem sexuálního zneužívání! Ačkoliv případy
sexuálního zneužívání se tutlaly nejenom v církevní
oblasti, nýbrž všeobecně, ztratila katolická církev velmi na
své věrohodnosti. K tomu přistupují problémy
s restrukturováním farností, chronický nedostatek kněží a
stupňující se počet těch, kteří z církve vystupují.
Stále širší kruhy církevní veřejnosti začaly požadovat
reformy v katolické církvi, které by nastalou krizovou
situaci změnily.
V září roku 2010 oznámil předseda
německé biskupské konference, arcibiskup Robert Zollitsch
z Freiburgu, že je třeba v katolické církvi začít
proces dialogu. Cílem dialogu církevního vedení s ostatními
příslušníky církve má být účinná obnova a případně i
reforma církve. Arcibiskup Zollitsch vyzval všechny katolíky
k účasti na dialogu, ve kterém se mají prohovořit všechny
sporné církevní otázky, což i německá biskupská konference
schválila na svém podzimním zasedání v září loňského
roku ve Fuldě. Na společné konferenci biskupské konference a
ústředního výboru německých katolíků v Bensbergu přijala
organizace katolických laiků dialog za důležitou akci.
Začátkem února letošního roku zveřejněné
memorandum profesorů a profesorek katolické teologie má být
příspěvkem k tomuto procesu církevního dialogu.
Text Memoranda profesorů a
profesorek teologie o krizi katolické církve
Už uplynul víc než
rok od uveřejnění případů pohlavního zneužívání dětí a
mládeže kněžími a řeholníky na berlínské Canisiově koleji.
Následoval rok, který uvrhl katolickou církev v Německu do
nebývalé krize. Situace, jak se dnes jeví, je dvojaká: Zahájilo
se mnoho aktivit, aby se oběti domohly spravedlnosti, abychom se
vypořádali s bezprávím a abychom vystopovali příčiny
zneužívání, zamlčování a dvojí morálky ve vlastních řadách.
Po počátečním zděšení mnoho odpovědných křesťanek a
křesťanů - ať jsou nositeli církevních úřadů nebo ne -
dospělo k názoru, že církev potřebuje hluboké reformy. Výzva k
otevřenému dialogu o mocenských a komunikačních strukturách, o
podobě církevního úřadu a účasti věřících, o morálce a
sexualitě vyvolala očekávání, ale také obavy: nepromarníme
možná poslední šanci vymanit se z ochromení a rezignace tak, že
krizi vysedíme a zamluvíme? Neklid otevřeného dialogu bez
tabuizace se nezdá každému, tím spíš, že zemi brzy navštíví
papež. Avšak alternativa - hrobové ticho, zatímco se hroutí
poslední naděje - nemůže být v žádném případě lepší.
Hloubka krize naší církve vyžaduje, abychom
hovořili také o problémech, které na první pohled nesouvisejí
se skandálem kolem zneužívání a desetiletími jeho tutlání.
Jako profesorky a profesoři teologie už nemůžeme mlčet.
Považujeme za svoji odpovědnost přispět k novému počátku: rok
2011 musí být pro církev průlomový. V uplynulém roce odešlo z
katolické církve tolik křesťanů jako nikdy předtím; vypověděli
poslušnost vedení církve nebo privatizovali svůj náboženský
život, aby ho ochránili před církevní institucí. Církev musí
tomuto znamení porozumět a sama se zbavit zkostnatělých struktur,
aby znovu získala životaschopnost a důvěryhodnost.
Obnova církevních struktur se nezdaří v
ustrašeném odloučení od společnosti, nýbrž pouze s odvahou k
sebekritice a k přijetí kritických impulsů, a to i zvnějšku. To
patří k poučení z předchozího roku: krize kolem zneužívání
by nebyla tak důkladně zpracována, kdyby nebylo kritické účasti
veřejnosti. Církev může získat důvěru zpět jen otevřenou
komunikací. Jen když nebude propast mezi tím, jak se církev vnímá
sama a jak ji vnímají jiní, bude církev důvěryhodná. Obracíme
se ke všem, kteří ještě nevzdali naději v nový počátek
církve a neztratili ochotu se pro něj angažovat. Navazujeme na
signály průlomu a dialogu, které během posledních měsíců
vyslali ve svých projevech, kázáních a rozhovorech někteří
biskupové.
Církev není samoúčelná. Jejím posláním je
hlásat všem lidem osvobozujícího a milujícího Boha Ježíše
Krista. To může dělat jen tehdy, když je sama místem a
věrohodnou svědkyní evangelijní zvěsti svobody. Její řeč i
jednání, její pravidla i struktury - její celé zacházení s
lidmi uvnitř i vně církve - nezbytně musejí uznávat a
podporovat svobodu člověka jako božího stvoření. Bezpodmínečný
respekt vůči každé lidské osobě, úcta ke svobodě svědomí,
úsilí o právo a spravedlnost, solidarita s chudými a
utlačovanými: to jsou základní teologická měřítka, plynoucí
ze závazku církve vůči evangeliu. Takto se konkretizuje láska k
Bohu a k bližnímu.
Orientace na biblickou zvěst svobody zahrnuje
diferencovaný postoj k moderní společnosti: ta v mnoha ohledech
předstihla církev, pokud jde o uznání svobody, dospělosti a
odpovědnosti jedince; z toho se církev může poučit, jak
zdůraznil již druhý vatikánský koncil. V jiných ohledech je
nezbytná kritika této společnosti v duchu evangelia, například
tam, kde se lidé posuzují podle jejich výkonu, kde se zanedbává
vzájemná solidarita nebo kde se pohrdá lidskou důstojností.
V každém případě však platí: evangelijní
zvěst svobody je měřítkem věrohodné církve, jejího jednání
a její sociální podoby. Konkrétní výzvy, jimž se církev musí
vystavit, nejsou v žádném případě nové. Reformy směřující
do budoucnosti lze přesto zahlédnout jen stěží. Je nezbytné
vést otevřený dialog o následujících oblastech aktivity.
1. Struktury účasti: Ve všech oblastech
církevního života je účast věřících prubířským kamenem
věrohodnosti evangelijní zvěsti svobody. Podle starého právního
principu „co se týká všech, má být rozhodováno všemi" je
třeba více synodálních struktur na všech úrovních církve.
Věřící se mají podílet na jmenování důležitých nositelů
úřadu (biskupové, faráři). Co lze rozhodnout na místě, má být
rozhodnuto tam. Rozhodování musí být transparentní.
2. Obec: Křesťanské obce mají být místy, na
nichž lidé vzájemně sdílejí duchovní i hmotné statky. Nyní
však život obcí eroduje. Pod tlakem nedostatku kněží se
konstruují stále větší správní jednotky - „XXL farnosti"
- ve kterých už skoro nelze zakoušet blízkost a sounáležitost.
Opouštějí se historické identity a tradiční sociální sítě.
Kněží jsou „spotřebováváni" a trpí syndromem vyhoření.
Věřící se neúčastní, protože se jim nedůvěřuje, takže
nemohou převzít spoluodpovědnost a podílet se v demokratických
strukturách na vedení své obce. Církevní úřad musí sloužit
životu obcí, a ne naopak. Církev potřebuje i ženaté kněze a
ženy v církevním úřadě.
3. Právní kultura: Uznání důstojnosti a
svobody každého člověka se projevuje právě tam, kde se
konflikty řeší férově a se vzájemným respektem. Církevní
právo si zaslouží své jméno jen tehdy, pokud budou věřící
skutečně moci uplatnit svá práva. Právní ochranu a právní
kulturu v církvi je naléhavě nutné zlepšit; prvním krokem k
tomu je vybudování církevního správního soudnictví.
4. Svoboda svědomí: Respekt před svědomím
jednotlivce znamená důvěřovat schopnosti lidí rozhodovat se a
nést odpovědnost. Je i úlohou církve tuto schopnost podporovat;
nesmí se to však zvrhnout v poručníkování. Je třeba to brát
vážně zejména v oblasti osobních životních rozhodnutí a
individuálních životních forem. Vůbec nezpochybňujeme vysoké
hodnocení manželské a celibátní životní formy církví. To
však neznamená, že by se měli vylučovat lidé, kteří lásku,
věrnost a vzájemnou péči odpovědně prožívají v partnerství
s člověkem stejného pohlaví anebo v manželství, jež uzavřeli
jako rozvedení.
5. Smíření: Solidarita s „hříšníky"
předpokládá brát vážně hřích ve vlastních řadách.
Pokrytecká mravní přísnost církvi nesluší. Církev nemůže
kázat smíření s Bohem bez toho, že by svým jednáním vytvořila
předpoklady ke smíření s těmi, na kterých se provinila:
násilím, upíráním jejich práva, přeměnou biblické zvěsti o
svobodě na přísnou morálku bez milosrdenství.
6. Bohoslužba: Liturgie žije z aktivní účasti
všech věřících. Své místo v ní musejí mít současné
zkušenosti a formy projevu. Bohoslužba nesmí ustrnout v
tradicionalismu. Kulturní pestrost obohacuje bohoslužebný život a
nesnáší se s tendencí k centralistické uniformitě. Zvěst
církve lidi zasáhne jen tehdy, pokud slavení víry zahrne
konkrétní životní situace.
Započatý proces církevního dialogu může vést
k osvobození a průlomu, pokud budou všichni zúčastnění ochotni
se zabývat těmito naléhavými otázkami. Je potřeba hledat ve
svobodné a férové výměně názorů řešení, která vyvedou
církev z jejího ochromujícího zabývání se sebou samou. Po
bouři posledního roku nesmí následovat ticho! V současné
situaci by to mohlo být jen hrobové ticho. Strach ještě nikdy v
dobách krizí nebyl dobrým rádcem. Evangelium křesťanky a
křesťany vyzývá, aby hleděli odvážně do budoucnosti a podle
Ježíšova slova šli jako Petr po vodě: „Proč máte takový
strach? Je vaše víra tak malá?"
Zdroj: www.memorandum-freiheit.de,
4. února 2011. Z němčiny přeložil
JaS.
Převzato z http://www.getsemany.cz/node/2779
|
Re: Memorandum o krizi katolické církve (Skóre: 1) Vložil: svata_tradicia (svatatradicia@jesuits.tv) v Středa, 23. březen 2011 @ 14:33:42 CET (O uživateli | Poslat zprávu) http://www.jezuiti.sk/ | co to nepratele JPC (jedine prave cirkve) porad resi? Jake zneuzivani? Co se nezeptaji Betmy, jak je to se zneuzivanim, teda ze zadne neni a to co je, vlastne stejne neni ... Chtel bych vsem nepratelum JPC rict jednu věc: Nas ani pekelne brany nepremohou ... Vecna Matko, ty Spoluvykupitelka a Druha po Bohu, oroduj za nas hrisne a oroduj za svoji Jedinou Pravou Cirkev se Svatou posloupností a s Klíčema ...Amen !
|
|
|
Re: Memorandum o krizi katolické církve (Skóre: 1) Vložil: oko v Čtvrtek, 24. březen 2011 @ 06:54:40 CET (O uživateli | Poslat zprávu) | Neustálá obnova církve v Duchu svatém je její životní nutností, základní podmínkou uchování života v církvi.
Očišťovat se pokáním, prohlubovat formy náboženského života - naprostý souhlas.
..."Právní ochranu a právní
kulturu v církvi je naléhavě nutné zlepšit; prvním krokem k
tomu je vybudování církevního správního soudnictví."...
Konflikty v církvi se řeší férově v Duchu svatém, nikoli soudy lidskými.
Naprostý nesouhlas s tímto:
1.) Církev potřebuje i ženaté kněze a
ženy v církevním úřadě.
2.) To
však neznamená, že by se měli vylučovat lidé, kteří lásku,
věrnost a vzájemnou péči odpovědně prožívají v partnerství
s člověkem stejného pohlaví anebo v manželství, jež uzavřeli
jako rozvedení.
Homosexualita je přímo proti Božímu řádu, namířená přímo proti důstojnosti člověka. Je to sodomie, vnější projev zkaženosti lidských srdcí a to se nikdy nezmění. Jen mysl člověka pokřivená hříchem, ji může vnímat jako cosi přirozeného.
|
Re: Re: Memorandum o krizi katolické církve (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Čtvrtek, 24. březen 2011 @ 13:24:45 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Obávám se že v každém z těch bodů je určitá dávka jedu. Zaměřená zejména na oslabení autority a narušení vzájemných vztahů. Aby pokud možno všichni rozhodovali o všem a volili faráře a biskupy...............Pak by to pravděpodobně vypadalo jako v české politice, on už by se někdo postaral aby nám to oživil a nic by nebránilo tomu aby nás potkalo něco podobného jako Jednotu bratrskou a jiné církve. Nevím jak vypadají XXL farnosti v Německu ale u nás jde o živá společenství přiměřené velikosti. Taková která zajišťují bohatý náboženský i společenský život. Faráře by mnohem víc vyčerpávalo kdyby musel objíždět víc malých vesnic a sloužit mši pro několik jednotlivců kteří se navzájem často ani nestýkají. Těžko by mohl v každé z nich zajistit výuku náboženství, přípravy ke svátostem, farní sbor a spoustu jiných věcí. Takhle se to dá dobře zorganizovat a příležitostně sloužit mše i v těch vesnicích, obvykle mimo neděli. Místní si na ně rádi přijdou a někteří z megafarnosti přijedou. Církevní soudnictví které světský právní řád nerespektuje a které nemá žádnou pravomoc by také mohlo přinést spíš zlo než dobro. Před takovými reformami nás ochraňuj Pánbůh. Měli bychom si uvědomit i to že theologickou fakultu může studovat kdokoliv kdo se na ni přihlásí, stejně jako třeba arcibiskupské gymnásium. |
]
Re: Re: Memorandum o krizi katolické církve (Skóre: 1) Vložil: ssns v Pátek, 25. březen 2011 @ 15:16:45 CET (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Nevím, kdo sem ten článek dal, ale možná ti, Staňo, pomůže pochopit to, když jsme se bavili o naší jednotě s mnohými zde i přes rozdílné názory. Ty jsi tehdy argumentoval jednotou katolíků. Autoři toho memoranda jsou ale přece katolíci (a dokonce učitelé) a sám vidíš, jak to s tou jednotou je:-)
Proč si myslíš, že církev nepotřebuje ženaté kněze? To přece není otázka nauky či dokonce dogmatu - je to jen ustanovení omylného a snadno změnitelného práva. Církev už má bohatou a dlouholetou zkušenost s ženáči u oltáře (a na Východě a v některých s papežem sjednocených církvích to funguje docela dobře dodnes).
Nevím, co přesně se myslí těmi ženami v církevním úřadě. Myslíš, že jim jde o svěcení žen? |
]
Nesouhlasím se Ssns (Skóre: 1) Vložil: Jaela v Pondělí, 28. březen 2011 @ 10:59:39 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) ) | Kdyby neslo nějaké zvláštní ovoce to, co tu Ssns píše, jakože kněží by měli být ženatí, a že to na východě docela dobře funguje nebo ženy v církevním úřadě, tak bych se Ssns ráda souhlasila.
Ale
ono to ovoce není jaksi vidět. Žádná bomba, nic, nikde nic.
Bude to zřejmě v něčem jiném. Muž i žena mají na světě plnit svůj úkol a dal jim ho Hospodin. Ženatí i svobodní mají na světě svůj úkol a dal jim ho Hospodin.
Takže Ssns se dost mýlí.
Církev nepotřebuje ženaté kněze. Církev nepotřebuje ženy v kněžském úřadě.
Ssns neví, co potřebuje církev. Nepřekvapuje mě to. |
]
|
|
Re: Memorandum o krizi katolické církve (Skóre: 1) Vložil: poutnick v Úterý, 29. březen 2011 @ 12:36:47 CEST (O uživateli | Poslat zprávu) | Tak mě napadlo - neznáte někdo ty theology ? Pod tímhle pojmem se může skrývat ledacos. Aby to nebylo něco od víry-filozofie-ezoteriky. |
|
|
|
|