Milé sestry a drazí bratři,
 
     minule jsme se zabývali zákonem hříchu a smrti. Podle tohoto neblahého zákona lidé vědí, jak mají z mravního hlediska správně žít, ale nedaří se jim to. Působí v nich mocnost hříchu a tak ta jím nedovolí vést mravně čistý život. Lidé pak hřeší a dokonaný hřích plodí jen smrt. Zákon hříchu a smrti se dotýká každého člověka, biblicky řečeno Řeka i Žida čili pod mocí tohoto zákona jsou jak pohané, tak židé. Bůh zkrátka všechny lidi ”uzavřel pod neposlušnost”.  Ale současně platí to, co říká apoštol Pavel: ”Bůh totiž všecky uzavřel pod neposlušnost, aby se nade všemi slitoval.” (Římanům 11,32).  A tak Bůh nabízí v Ježíši Kristu všem lidem vysvobození z moci zákona hříchu a smrti.
     Z minula již víme, že Bůh sice zákon hříchu a smrti neruší, ale osvobozuje nás od něj tím, že dává zákon nový. Zákon hříchu a smrti platí stále, ale Bůh zavádí nový zákon, a to zákon Ducha života v Ježíši Kristu. Právě tomuto zákonu Ducha života v Ježíši Kristu bych se chtěl dnes blíže věnovat.
     Předně platí, že věřící v Krista již nespadají pod pravomoc zákona hříchu a smrti, ale patří pod pravomoc a působení zákona Ducha života v Ježíši Kristu. Věřící jsou přeneseni ”ze smrti do života” (Jan 5,27, Římanům 6,13 či 1 Janův 3,14), z moci tmy ”do království svého milovaného Syna” (Koloským 1,13). Jak je to vůbec možné? Jakým způsobem k tomu došlo? Vše spočívá v Ježíšově oběti na kříži. Dílo Kristova kříže musíme totiž vidět ve všech jeho důsledcích.
     V Kristu jsou nám nejprve odpuštěny všechny hříchy, a to pro Jeho prolitou krev, neboť ”bez vylití krve není odpuštění” (Židům 9,22). Ježíš jako nás zástupce vnesl naše hříchy na kříž a získal nám odpuštění, ospravedlnění a smíření s Bohem. Kristus je pravý Beránek Boží a jeho krev nás očisťuje od každého hříchu. To je pevný základ, na kterém stojíme. Proto můžeme mít očištěné srdce od zlého svědomí. Čisté svědomí před Bohem nikdy nevyplývá    z  našich  zásluh.  Spočívá  jedině  na  díle  Ježíše  Krista  a  na vylití  Jeho  krve. Ježíš nás tak mimochodem osvobozuje i od každé skrupulóznosti a sebeobviňování. 
     Ale to není zdaleka všechno. Ospravedlnění a odpuštění hříchu není vše, co pro nás Ježíš vydobyl. Jeho krev dokonale smyla naše hříchy, ale nemohla zničit našeho ”starého člověka”, tedy naši hříšnou padlou přirozenost. K tomu je zapotřebí, aby Kristus byl ukřižován a zemřel. Jeho krev jedná s našimi hříchy, kdežto Jeho smrt jedná s hříšníkem. Krev nás nemůže osvobodit od ”starého člověka”, tedy Adama. Je tu jediná cesta a to je smrt.
     To neznamená, že se máme zabít, ale že máme poznat, jak Bůh jedná s námi v Kristu. Pán Bůh sám nás vložil do Krista a jedná-li s Kristem, jedná i s námi. Když byl Kristus ukřižován, byli jsme s Ním ukřižování i my všichni. A když On zemřel za nás na kříži, zemřeli jsme spolu s Ním i my. ”Starý člověk” čili naše hříšná přirozenost tak byla odstraněna. Bůh nás tedy osvobozuje z panství hříchu ne tím, že v nás posiluje ”starého člověka”, ale tím, že nás křižuje. Ne tím, že ”starému člověku” pomáhá být lepším, ale tím, že ho zkrátka odstraní.
     Na kříži ovšem nekončí jen náš starý život, nýbrž tam začíná i náš nový život. Neboť Ježíš Kristus byl vzkříšen a spolu s Ním jsme byli vzkříšeni k novému životu i my. Jak píše apoštol Pavel v Listě Galatským:  ”Já však, odsouzen zákonem, jsem mrtev pro zákon, abych živ byl pro Boha. Jsem ukřižován spolu s Kristem, nežiji už já, ale žije ve mně Kristus. A život, který zde nyní žiji, žiji ve víře v Syna Božího, který si mne zamiloval a vydal sebe samého za mne.” (Galatským 2,19 - 20). V Kristu jsme zemřeli jako poslední Adam a v Kristu žijeme jako nový člověk. Kříž je Boží mocí, která nás převádí od Adama ke Kristu. Nyní jsme ”naroubování” jako větve na vinný kmen, kterým je Ježíš Kristus, jak o tom hovoří sám Ježíš v Janově evangeliu: ”Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese hojné ovoce; neboť beze mne nemůžete činit nic.” (Jan 15,5) Tím jsme se stali ”účastnými božské přirozenosti” (2 Petrův 1,3) a proto již nejsme nakloněni k hřešení. Novým rodem byl v nás vštípen Kristův život a v jeho povaze není hřešit.
     Abychom skutečně mohli vést v podstatě bezhříšný život, byl nám dán Duch svatý. Vylití Ducha svatého nemá opět nic společného s lidskými zásluhami, ale jen se zásluhami Ježíše Krista. Byly nám odpuštěny hříchy, protože Pán Ježíš zemřel na kříži, dostali jsme nový život, protože Pán Ježíš vstal z mrtvých a protože Pán Ježíš byl vyzvednut na Otcovu pravici, obdrželi  jsme  i  Ducha  svatého. Bůh sám prostřednictvím svého Ducha svatého se usídlil v našem srdci. Bůh i Kristus jsou  v osobě Ducha. Přebývá-li v našem nitru Duch svatý, sídlí tam Otec I Syn. Nekonečný Bůh je v našem srdci. Duch Boží v nás přebývá a my jsme se stali chrámem Božím (1 Korintským 3,16). Pravé zjevení o skutečném příbytku Ducha svatého musí učinit dokonalou proměnu v životě každého křesťana. Tedy i v našem životě. Jen tak zmizí lehkomyslnost, nerozvážnost, nejistota a sebeláska.
     Nyní je tedy s námi svatý Boží Duch, aby nám otevíral Písmo, aby řídil naše modlitby, aby ovládal náš život a tvořil v nás povahu Pána Ježíše Krista. Duch svatý přebývá v našem duchu a postupně nás přetváří v nového člověka, a to do podoby Kristovy. Neboť Bůh si přeje, abychom ”dorostli zralého lidství, měřeného mírou Kristovy plnosti” (Efezským 4,13). Chceme-li zakoušet vše, co jsme získali v Kristu, musíme se učit žít v Duchu.
     Žít v Duchu znamená v první řadě plně důvěřovat Duchu svatému, že v nás způsobí to, nač nestačíme. Vítězství nad našimi hříchy a slabostmi je závisle na našem schování se v Kristu a důvěře, že Duch svatý přemůže prostřednictvím svých nových přání naše tělesné žádosti. Bůh nám dá pokoru, trpělivost, čistotu, svatost a lásku jen jako dary spojené s Jeho milostí.  Bůh nám dal svého svatého Ducha a když nám nějaká ctnost chybí, je tu Duch svatý, aby potřebnou vlastnost v nás zformoval jako ”ovoce Ducha”. A mezi ovoce Ducha patří láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání, jak se o tom píše v Listě Galatským (Galatským 5,22 - 23).      
     Aby to vše Duch svatý v nás mohl zformovat, musíme se samozřejmě Duchu svatému zcela poddat. Tedy plně se zasvětit Bohu a stát se Kristovými otroky. Směr našeho dalšího života musí začít řídit Bůh sám. Znamená to vzdát se vlastní vůle, vlastního na Bohu nezávislého úsilí a plně podřídit svoji duši Bohu. Neboť stane-li se našim životem tělo, žijeme jako zvířata. Je-li našim životem duše, jednáme jako vzbouřenci a uprchlíci před Bohem. Jen když přejdeme k životu v Duchu a z Ducha, začínáme sloužit Bohu. Ne vlastní silou ani mocí, ale Hospodinovým Duchem, jak zaznělo v našem prvním čtení  (Zacharjáš 4,4 - 10). Teprve až dospějeme sem, může nás Bůh skutečně použít. Staneme se skutečnými Kristovými služebníky čili otroky a budeme reálně schopni konat všechny dobré skutky, které nám Bůh připravil (Efezským 2,10). Budeme schopni činit Boží vůli ”bez reptání a bez pochybování” (Filipským 2,14), protože o nás bude platit to, co o osobě apoštol Pavel: ” …, naučil jsem se být spokojen s tím, co mám. Dovedu trpět nouzi, dovedu mít  hojnost.  Ve  všem  a  do  všeho   jsem   zasvěcen:   být  syt   i   hladov,  mít  nadbytek  i nedostatek.Všecko mohu v Kristu, který mi dává sílu.” (Filipským 4,11 - 13) Kéž Bůh i z každého z nás učiní tak věrného služebníka (otroka) Ježíše Krista, jakým byl apoštol Pavel. Amen.