Tip na Vánoční dárek:

Recenze
Obsah
OBJEDNAT

Hudební portál
GRANO MUSICALIS
mp3 zdarma

Velký pátek

Vzkříšení

Vzhledem k tomu, že jsem byl nepřímo vyzván k tomu, abych se vyjádřil k tomu, zda Jiftách obětoval svou dceru jako zápalnou oběť Hospodinu, činím tak v tomto článku. Pro mnohé čtenáře bude existence podobné myšlenky – zápalná oběť člověka jako dar Hospodinu s největší pravděpodobností překvapujícím objevem. V článku ale dokážu pravý opak, Hospodin si určitě nelibuje, neliboval a nebude libovat v zápalných obětech lidí. Celý příběh je zaznamenán v Bibli a my si ho nyní přečteme celý:


„Jiftách složil Hospodinu slib: Vydáš-li mi Amónovce opravdu do rukou, ten, kdo mi vyjde naproti z vrat mého domu, až se budu vracet v pokoji od Amónovců, bude patřit Hospodinu a toho obětuji v zápalnou oběť. Nato táhl Jiftách do boje proti Amónovcům a Hospodin mu je vydal do rukou. Připravil jim zdrcující porážku mezi Aróerem a cestou do Minítu a až po Ábel-keramím, totiž dvaceti městům. Tak byli Amónovci před syny Izraele pokořeni. Když přicházel Jiftách do Mispy ke svému domu, hle, vychází mu naproti s bubínky a s tancem jeho dcera. Měl jenom tu jedinou, kromě ní neměl syna ani dceru. Jak ji uviděl, roztrhl své roucho a zvolal: Ach, má dcero, srazilas mě do prachu, uvrhla jsi mě do zkázy! Zavázal jsem se svými ústy Hospodinu a nemohu to vzít zpět. Ona mu odpověděla: Můj otče, když ses svými ústy zavázal Hospodinu, učiň se mnou, co jsi vyřkl, za to, co Hospodin pro tebe učinil, abys mohl vykonat pomstu nad svými nepřáteli, nad Amónovci. Požádala pak svého otce: Nechť je mi dovoleno toto: Ponech mi dva měsíce. Ráda bych odešla do hor a oplakávala se svými družkami své panenství. On jí řekl: Jdi. Propustil ji na dva měsíce a ona odešla se svými družkami, aby na horách oplakávala své panenství. Po uplynutí dvou měsíců se vrátila k otci a on splnil slib, který o ní učinil. Muže nepoznala. V Izraeli se pak stalo zvykem, že izraelské dívky vycházívají rok co rok po čtyři dny v roce opěvovat dceru Jiftácha Gileádského.“ (Bible, kniha Soudcům 11:30-40)

Příběh nám říká, že jakýsi muž, jménem Jiftách, slíbil za vítězství v boji obětovat v zápalnou oběť to první, co potká při svém návratu z války do svého domu. Jako první mu přišla v ústrety jeho dcera, takže to vypadá, že bude muset obětovat v zápalnou oběť svoji dceru.

Všimněme si dovětku Jiftákova slibu: „… bude patřit Hospodinu a toho obětuji v zápalnou oběť.“ (Bible, kniha Soudcům 11:31)

Opět nám přijde vhod naše znalost hebrejštiny.
Nepřišel jsem na to já sám, ale mám tuhle myšlenku od Richarda Anthonyho [1]. Všimněte si na obrázku onoho červeného znaku. Je to hebrejské vav, které má obvykle význam „a“. V tomto případě však Anthony navrhuje přeložit ono hebrejské „vav“ výrazem „nebo“. Jednoduše namísto slučovací spojky „a“ bude v textu spojka „nebo“ v poměru vylučovacím. Význam podobně přeložené věty pak ale dostává naprosto odlišný smysl:

„… bude patřit Hospodinu, nebo to obětuji v zápalnou oběť.“

Smysl je pak jasný, Jiftách zaslíbil Bohu, že to, co mu vyjde jako první vstříc v ústrety bude patřit Hospodinu Bohu. Pokud to bude člověk, bude zasvěcen Bohu, pokud to bude zvíře, bude obětováno jako zápalná oběť. V žádném případě při vyslovení slibu Jiftách neuvažoval o obětování člověka v zápalnou oběť!

Abych opět příliš „nešermoval“ s hebrejštinou, dokážu v poznámkovém aparátu ke článku, na který si můžete kliknout zde, že překlad hebrejského „vav“ můžeme přeložit rovněž tak i českou vylučovací spojkou „nebo“.

Dle textu z Nového Zákona [2] byl Jiftách jedním ze spravedlivých božích mužů podle zákona. Jak by pak mohl tento muž porušit tak základní přikázání desatera - „nezabiješ“? Opravdu je v tomto případě překlad nepřesný, odkud se pak v mnoha nekřesťanských hlavách zrodil nápad, že Hospodin Bůh potřebuje ke svému životu zápalné oběti lidí...

Jiftáchova dcera mu řekla: „… Ponech mi dva měsíce. Ráda bych odešla do hor a oplakávala se svými družkami své panenství.“ A „Jiftáchova dcera se vrátila k otci a on splnil slib, který o ní učinil. Muže nepoznala.“

Texty, které jsem právě uvedl, dokazují, že v naplnění slibu šlo o něco naprosto odlišného, než o zápalnou oběť člověka. Jiftáchova dcera se musela podvolit vůli otce a celý život sloužit Bohu na modlitbách a postech bez možnosti uzavřít manželství s mužem. (je to Jiftáchův slib, respektive první část výpovědi, že bude patřit Hospodinu) Katastrofa pro Jiftácha spočívala v tom, že jeho dcera byla jeho jediným potomkem, proto jeho jméno zůstalo v Izraeli zapomenuto. Neměl pak od své dcery potomky - totiž vnoučata.

V Izraeli tehdejší doby byl možná zapomenut, to ano, ale my jsme se o Jiftáchovi dočetli v Bibli… Před všemohoucím Bohem nikdo není a nebude zapomenut.

Překlad stěžejního textu s ohledem na smysl článku:

„Jiftách složil Hospodinu slib: Vydáš-li mi Amónovce opravdu do rukou, co mi vyjde naproti z vrat mého domu, až se budu vracet v pokoji od Amónovců, bude patřit Hospodinu, nebo to obětuji v zápalnou oběť.“  (Bible, kniha Soudcům 11:30-31)