Když ji Pán Ježíš uviděl, byl nad ní hluboce pohnut a řekl jí: „Neplač!“ Pak přistoupil a dotkl se már. Ti, kteří je nesli, se zastavili. Řekl: „Chlapče, pravím ti, probuď se!“ Mrtvý se posadil a začal mluvit; a Ježíš ho dal jeho matce. Všech se zmocnil strach, oslavovali Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi“ a „Bůh navštívil svůj lid.“ A toto slovo o Něm se rozšířilo po celém Judsku a po všem okolí.

Uvědomili jste si někdy, že o vzkříšení syna té vdovy nikdo neprosil? Pán Ježíš byl prostě "hluboce pohnut", když uviděl onu vdovu a její zoufalou situaci a prokázal jí milosrdenství. Jen tak nebo tedy prostě proto, že je milosrdný Bůh.

Další příběh vyprávěný zákoníkovi, který se chtěl po dobré odpovědi na Pánovu otázku, co čte v Zákoně, o milování bližního jako sebe samého, před Pánem ospravedlnit, když se Pána zeptal: „A kdo je můj bližní?“, je o milosrdném Samaritánovi/Samařanovi v Lukáši 10:25-37. Pán řekl, že Samařan byl pohnut soucitem a postaral se o zbitého polomrtvého neznámého muže, kterého bez poskytnutí pomoci předtím minuli kněz a levíta zřejmě spěchající za svými náboženskými povinnostmi, tím, že ošetřil jeho rány, zavezl ho do hostince, dal hostinskému dva denáry a uložil mu, aby o zraněného pečoval, dokud se nevrátí s tím, že mu pak zaplatí, pokud by to stálo víc. A Pán příběh zakončuje otázkou na chytrého zákoníka: „Kdo z těch tří, myslíš, byl bližním tomu, který upadl mezi lupiče?“ On řekl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu řekl: „Jdi a jednej také tak.“ K tomu jedna otázka ode mne. Koho představuje milosrdný Samařan? Správná odpověď - Pána Ježíše!

Proč má Bůh větší zalíbení v prokazování milosrdenství než v obětech a proč je poznání Boha nad zápalné oběti? Inu, proto, že milosrdenství je Boží atribut, který mohou jako lidskou ctnost vyjadřující Boha vykázat i lidé. Boží milosrdenství jde totiž ještě hlouběji než láska. Když Bůh prokazuje milosrdenství neboli se smilovává, zasáhne to člověla více a hlouběji, než když je"jen" milován. Podívejme se znovu výše na reakci lidí, kteří byli svědky vzkříšení syna té vdovy. Všech se zmocnil strach, oslavovali Boha a říkali: „Veliký prorok povstal mezi námi“ a „Bůh navštívil svůj lid.“

Milosrdenství je jednou ze čtyř podpěr/nohou Božího trůnu, který stojí na spravedlnosti a právu a na milosrdenství a pravdě. A Bůh chce, aby Jeho děti raději prokazovali milosrdenství, než hřešily, což znamenalo nutnost oběti; aby raději poznávaly Boha a žily (J 17:3), než aby Bohu obětovaly zápalné oběti!

A Jakub (2:13), bratr Páně jde ještě dál a říká: Neboť soud bez milosrdenství je pro toho, kdo neprokázal milosrdenství; milosrdenství přemáhá soud/se chlubí proti soudu. To znamená, že Bůh, který chce milosrdenství, bude bez milosdenství soudit ty, kteří milosrdenství neprokázali. Ale ti, kteří se budou moci před Bohem prokázat/chlubit milosrdenstvím svým milosrdenstvím soud přemůžou! Ekumenický překlad říká: Ale milosrdenství vítězí nad soudem.
Kraličtí tento verš přeložili takto: Nebo odsouzení bez milosrdenství [stane se] tomu, kdož nečiní milosrdenství, ale chlubíť se milosrdenství proti odsudku.

Kéž se nad námi Bůh smiluje a dá nám poznat význam Jeho milosrdenství vůči nám, aby nás motivovalo k prokazování milosrdenství lidem kolem nás. Amen.

Tož tak.