Grano Salis - 3.Blaze chudým a plačícím

3. Blaze chudým a plačícím Zopakujme si krátce, co jsme si doposud řekli. Křesťan, protože je nové stvoření, bude oddělen od světa a jeho chování bude spravedlivé, tedy správné. Dále jsme řekli, že dobré skutky ani svatost nezpůsobuje spásu, ale právě naopak - spása darovaná Bohem způsobuje svatost a dobré skutky.Pojďme dále. Může tedy svatý, oddělený, spravedlivý, tedy znovuzrozený křesťan hřešit? Být spravedlivým, žít správně, neznamená, že nikdy nezhřešíme.Jestliže doznáváme své hříchy, on je tak věrný a spravedlivý, že nám hříchy odpouští a očišťuje nás od každé nepravosti. Říkáme-li, že jsme nezhřešili, děláme z něho lháře a jeho slovo v nás není. (1. Janův 1:9-10)Zde je nad jakoukoliv pochybnost jasné, že křesťan hřeší. Křesťan, který tvrdí, že nehřeší, dělá z Boha lháře a Boží slovo v něm není. Tak je psáno. Rozdíl je však v tom, že se křesťan dříve nebo později (lépe dříve) od svého hříchu odvrátí, činí pokání, vyzná hřích před Bohem, nenávidí hřích. Křesťan udělá se svým hříchem pravý opak než svět. Svět svůj hřích skrývá a miluje, proto je hřích nedílnou součástí historie. Kdo se svým životem ztotožňuje se světem, pro ty Bůh přichystal tato slova:Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa.(1. Janův 2:15-16)Taková slova osprchují. Snad každý křesťan bez výjimky musí tato obvinění vyznat před Bohem. Jakub tento princip rozvíjí:Proradná stvoření! Což nevíte, že přátelství se světem je nepřátelství s Bohem? Kdo tedy chce být přítelem světa, stává se nepřítelem Božím. (Jakubův 4:4)Křesťan hřeší, ale hříšný život není jeho standard, hřích je pro něj nedopatření a bolestná výjimka. Člověk ze světa si hřích ani neuvědomuje; hřích je pro něj běžná životní praxe. Jestliže obzvláště vy, nevěřící, znáte křesťany, pro něž je nevěra, alkohol, lhaní a podvody běžným standardem, tak vězme, že Písmo říká, že takoví lidé mezi křesťany nepatří. Mezi ně patřili kdysi mnozí křesťané, ale Bůh do jejich života zasáhl. Přesto nejsou dokonalí. Osobně se nejvíce ztotožňuji s apoštolem Pavlem:Nepoznávám se ve svých skutcích; vždyť nedělám to, co chci, nýbrž to, co nenávidím. Jestliže však to, co dělám, je proti mé vůli, pak souhlasím se zákonem a uznávám, že je dobrý. Pak to vlastně nejsem já, kdo jedná špatně, ale hřích, který je ve mně. Vím totiž, že ve mně, to jest v mé lidské přirozenosti, nepřebývá dobro. Chtít dobro, to dokážu, ale vykonat už ne. Vždyť nečiním dobro, které chci, nýbrž zlo, které nechci. Jestliže však činím to, co nechci, nedělám to já, ale hřích, který ve mně přebývá. Objevuji tedy takový zákon: Když chci činit dobro, mám v dosahu jen zlo. Ve své nejvnitřnější bytosti s radostí souhlasím se zákonem Božím; když však mám jednat, pozoruji, že jiný zákon vede boj proti zákonu, kterému se podřizuje má mysl, a činí mě zajatcem zákona hříchu, kterému se podřizují mé údy. Já nešťastný člověk (NS)! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti? Jedině Bohu buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho! A tak tentýž já sloužím svou myslí zákonu Božímu, ale svým jednáním zákonu hříchu. (Římanům 7:15-25)Řekl bych, že pohan nemá s hříchem příliš velký problém. Jistě, brzdí jej částečně svědomí, ale svědomí lze otupit a přizpůsobit relativně k okolnostem. Křesťanova proměna a v něm přebývající Duch svatý, dítko Boží neustále usvědčuje z hříchu. Křesťan, když hřeší, má velký problém a cítí vinu. Jestliže ne, pak si patrně jen namlouvá, že jím je. Když hřeší křesťan, tak je nešťastným člověkem, jako Pavel, a touží po vysvobození z tohoto těla smrti. Když hřeší člověk ze světa, po žádném vysvobození netouží. Když hřeší křesťan, bez ustání děkuje Bohu, jemuž buď dík skrze Ježíše Krista, Pána našeho. Ten, kdo je takto propojen k Bohu, kdo je opravdově spasen, nehřeší lehkomyslně.
Víra stojí na Kristu a poslušnosti. V Bibli se nikde nedočteme, že se stáváme křesťany proto, že jsme si přečetli nějaký křesťansky laděný traktátek, časopis, nebo že jsme poslechli výzvu na evangelizaci nebo ve shromáždění a vyšli dopředu. Naše křesťanství není zaručeno ani studiem Bible, ani zpěvem v pěveckém sboru, ani žádným jiným úkonem, který vypadá zbožně. Nestáváme se křesťany, protože jsme osobní potřeby víry prodiskutovali s přítelem nebo pastorem, či farářem. Nic z toho nám nemůže zaručit spásu. Biblické měřítko, biblické kritérium je, jak žiji dnes. Ne jak jsem se rozhodl a žil včera, ale jak žiji dnes. Jestli můj současný život není spravedlivý, tedy správný tak jak má být, potom jsem, v tom příznivějším případě, buď tělesný křesťan - a s tímto termínem mám osobně dost velké problémy - nebo v nepříznivém případě, křesťanem vůbec nejsem. V každém případě je to Bůh, kdo vidí do našeho srdce a ví, jak na tom každý z nás je. Pamatujme, že největším nepřítelem každého člověka je sebeklam. Můžeme si namlouvat ledacos, že věci se mají tak a tak, a ono je to úplně naopak - jak známe ze světských písní. Sebeklam je vždy způsoben tím, že vidím sám sebe bez viny. Řidič například prohlásí - jedu, a najednou se proti mně řítí ohromnou rychlostí telegrafní sloup. Snažím se vyhnout, ale on do mne narazil. To je humor, ale jen zdánlivě. Jak často používáme stejné argumenty? Za vše zlé, co se nám Čechům před válkou přihodilo, mohou Němci, po válce Rusové a dnes za to mohou - kdo jiný?, no přece Američané.Jak to, že vidíš třísku v oku svého bratra, ale trám ve svém vlastním oku nepozoruješ? Jak můžeš říci svému bratru: "Bratře, dovol, ať ti vyjmu třísku, kterou máš v oku", a sám ve svém oku trám nevidíš? Pokrytče, nejprve vyjmi trám ze svého oka, a pak teprve prohlédneš, abys mohl vyjmout třísku z oka svého bratra. (Lukáš 6:41-42)To je pokrytectví. Takový sebeklam ukazuje vlastní nadřazenost. Kolikrát slyšíme - vždyť je přece tolik lidí, kteří jsou horší než já. A sebeklam je pýcha a pýcha je hřích. Ti, kdo sami sebe klamou svojí spravedlivostí, nevinností a vynikáním nad ostatní, nemohou nikdy předstoupit před Pána Ježíše Krista, jenž daruje milost. Jestliže před Krista každý z nás nepředstoupí s JÁ roztříštěným na miliony střepů, jestliže nebudeme zdrceni naší hříšností, jestliže nebudeme žíznivě a hladově toužit z nejhlubšího srdce po spravedlivém životě, pak nikdy nemůžeme být Božími dětmi a Jeho učedníky. Kdo není Jeho, ten není křesťan. Kdo nepředstoupil před Krista jako žebrák, ten jistě není křesťan. Pán Ježíš je v této otázce nesmlouvavý. Do Božího království musí vejít každý sám, ale povolán Pánem Ježíšem. Postupně budeme procházet Jeho kázáním na hoře a ukážeme si Jeho kritéria, podle nichž On, ne my, měří kdo je a kdo není Jeho.
Před léty jsem si myslíval, jak by to bylo báječné, kdyby uvěřil nějaký slavný zpěvák, umělec, sportovec; prostě někdo, kdo by svým příkladem strhl ostatní. To jsem si ještě neuvědomoval, že Bůh nikoho nevyvolil kvůli schopnostem. Ty máme stejně od Něj. Bůh má absolutní moc a tu nemohou vylepšit žádné lidské schopnosti. K Bohu nepřicházíme na základě našich schopností. Podmínky k vstupu do Božího království jsou pláč, tichost, pokora, prázdné ruce a touha z hloubi srdce žít spravedlivý život.
Znovu chci zdůraznit: spravedlivý, správný život je důsledek spásy, důsledek pravého křesťanství. Kdo je synem víry, bude žít správně ne proto, aby byl spasen, ale proto, že je spasen. Spása darovaná vyvoleným je příčina, správnost žití je důsledek. Patříme-li Kristu, žijeme správně, protože Jej milujeme. Kdo miluje, nenakládá na svého Spasitele další a další hříchy, za něž On musí nést spravedlivou odplatu. Ty hříchy, které jsme spáchali před obrácením určitě stačí, těch je víc než dost. Spasení křesťané jsou teď, v tomto okamžiku, občany, lépe řečeno poddaní Božího království:My však máme občanství v nebesích, odkud očekáváme i Spasitele, Pána Ježíše Krista. (Filipským 3:20)Křesťan je ve světě, ale není ze světa. Křesťany musí svět okamžitě poznat jako cizince, protože nejsou z tohoto světa. Zaposlouchejme se do následujícího verše:Ve víře zemřeli ti všichni, i když se splnění slibů nedožili, nýbrž jen zdálky je zahlédli a pozdravili, vyznávajíce, že jsou na zemi jen cizinci a přistěhovalci. (Židům 11:13)Tělesný člověk miluje svět, totiž touží po slávě, bohatství, uznání a postavení, po znalostech. Nic není špatného s těmito věcmi, problém vězí v tom, že pro svět se staly bohy. Všechno - slávu, uznání, postavení a znalosti - máme přece v Kristu.Nemilujte svět ani to, co je ve světě. Miluje-li kdo svět, láska Otcova v něm není. Neboť všechno, co je ve světě, po čem dychtí člověk a co chtějí jeho oči a na čem si v životě zakládá, není z Otce, ale ze světa. A svět pomíjí i jeho chtivost; kdo však činí vůli Boží, zůstává na věky. (1. Janův 2:15-17)Občané království jsou milosrdní, čistí v srdci, mírotvorci, pronásledovaní, vysmívaní a pomlouvaní. Až takto pokořeni vstoupíte do Jeho království, teprve tehdy a jenom tehdy se váš život stane divadlem pro svět, protože všechny vaše ctnosti pokory se stanou svědectvím o Kristu. Opravdové křesťanství je podívaná pro anděly. Víra není privátní záležitost; je to spojité svědectví. Opravdoví křesťané se diametrálně liší od intelektuálního rádobykřesťansví. Křesťan je otevřeně blázen pro Krista, je slabý pro Krista, je beze cti pro Krista. Křesťan se neskryje do soukromí své slánky, ale solí svět. Svět je rozkládající se civilizace, svět je jako zkáze podléhající maso. Křesťan musí mít konzervační účinky, křesťanství zpomaluje mravní rozpad světa.Vy jste sůl země; jestliže však sůl pozbude chuti, čím bude osolena? K ničemu již není, než aby se vyhodila ven a lidé po ní šlapali. (Matouš 5-13)Pozorovat svět skrze slánku není aktivní živá víra. Křesťan musí být viditelný jako hrad na kopci:Vy jste světlo světa. Nemůže zůstat skryto město ležící na hoře. (Matouš 5:14)Jsme opravdu světlem ztracenému světu? Změnili jsme se co jsme křesťané, nebo žijeme stále jako dřív? Ježíš Kristus, náš Pán, nám dal další měřítko podle něhož poznáme, kdo jsme. Posloucháme Boží zákon? Víme, že spása nepřichází skrze zákon, přesto je dodržování mravního Božího zákona vnějším projevem a důkazem, že žijeme v Kristu:Nedomnívejte se, že jsem přišel zrušit Zákon nebo Proroky; nepřišel jsem zrušit, nýbrž naplnit. Amen, pravím vám: Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona, dokud se všechno nestane. Kdo by tedy zrušil jediné z těchto nejmenších přikázání a tak učil lidi, bude v království nebeském vyhlášen za nejmenšího; kdo by je však zachovával a učil, ten bude v království nebeském vyhlášen velkým. (Matouš 5:17-19)Poslušnost nás ujišťuje, neposlušnost mravního zákona znepokojuje. Čím více poslouchám Boží nařízení, tím více si uvědomuji, že vše dobré co činím, přichystal Pán. Vždyť Písmo říká:Jsme přece jeho dílo, v Kristu Ježíši stvořeni k tomu, abychom konali dobré skutky, které nám Bůh připravil. (Efezským 2:10)Pokud žiji v hříchu a nenesu ovoce, jak si mohu být jistý, že jsem Jeho? Jestliže nekonám dobré skutky, potom jsem neposlušný nebo mi je Bůh nepřipravil. Pak je oprávněná otázka, zda-li jsem Jeho dílo v Kristu Ježíši.--------------------------------------------------------------------------------

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace