Povzbuzení: 7.Blaze chudým a plačícím
Vloženo Pátek, 30. srpen 2002 @ 19:56:50 CEST Vložil: et |
7.
Blaze chudým a plačícímPojďme a prostudujme základy učení Pána
Ježíše Krista. Společně se podívejme jak promlouval k zástupům před 2000 lety
na hoře nad Genezaretským jezerem:Když spatřil zástupy (Ježíš), vystoupil na
horu; a když se posadil, přistoupili k němu jeho učedníci. Tu otevřel ústa a
učil je: Blaze chudým v duchu, neboť jejich je
království nebeské. Blaze těm, kdo pláčou, neboť oni budou
potěšeni. Blaze tichým, neboť oni dostanou zemi za
dědictví. Blaze těm, kdo hladovějí a žízní po
spravedlnosti, neboť oni budou nasyceni. Blaze milosrdným, neboť oni dojdou
milosrdenství. Blaze těm, kdo mají čisté srdce, neboť oni
uzří Boha. Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni
budou nazváni syny Božími. Blaze těm, kdo jsou pronásledováni pro
spravedlnost, neboť jejich je království nebeské. Blaze vám, když vás budou tupit a
pronásledovat a lživě mluvit proti vám všecko zlé kvůli mně.Radujte se a jásejte, protože máte hojnou
odměnu v nebesích; stejně pronásledovali i proroky, kteří byli před vámi.
(Matouš 5:1-12)Zástupy, které Jej poslouchaly, si musely
ptát - o čem to mluví?, když Jeho úvodní slova o blaženosti jsou tak paradoxní
ve srovnání s měřítkem světa. Radujte se a jásejte, protože jste pronásledováni
nebo pomlouváni nebo vysmíváni pro Ježíšovo jméno. Tohle rozhodně není štěstí,
po němž prahne svět. Matouš nám představuje Království, ve kterém jsou křesťané
doma, které není z tohoto světa. Šťastní jsou chudí v duchu, plačící, tiší,
hladovějící, žíznící, milosrdní, čistí v srdci, mírotvorci, pronásledovaní, a
pomlouvaní. Tohle zní jako mizérie; jak může někdo nazývat každodenní bídu a
utrpení eufemistickým názvem štěstí! Ať se nám to líbí nebo ne, ale bída a
mizérie je klíč ke štěstí. Vím, pro svět je to absurdní tvrzení, aby štěstí
vyvěralo z bídy. Vždyť svět líčí štěstí a úspěch jako pravý opak: šťastný je
kdo se umí prosadit, kdo umí vyhodit druhého ze sedla a posadit se na jeho
místo, kdo se umí protlačit ke žlabu, kdo dostane to, co chce, kdy to chce, kde
to chce a jak to chce. Štěstí je dělat stůj co stůj, co si usmyslím. Štěstí je
chlapáctví. Štěstí je požitkářství. Štěstí je shromažďování. Šťastní jsou
bohatí, šťastní jsou významní a slavní, šťastní jsou hluční, šťastní jsou
úspěšní... Tohle ale Pán Ježíš nehlásá. Ježíšovo kázání se vůbec neslučuje s
obrazem světa. Cíl Ježíšova kázání byl "Jak žít spravedlivý, tedy správný
život". A správný život vždy provází blaženost a pokoj, tedy skutečné
hluboké štěstí v srdci, skutečná radost, skutečné potěšení, skutečné blaho a
Boží odměna. Ježíš ve třech kapitolách Matoušova evangelia, totiž v páté, šesté
a sedmé, hovoří o tom, jakým životním stylem máme žít, abychom byli opravdově a
hluboce šťastní. K porozumění celému Ježíšovu kázání na
hoře, což je jistě nejvýznamnější kázaní, jaké kdy bylo kázáno, je zapotřebí,
abychom pochopili základy, abychom dobře pochopili kontext, tedy okolnosti,
souvislosti, jak rád říkám okolostojíčnosti. Budeme zkoumat biblické, světské,
politické a náboženské souvislosti. Nejdříve musíme Ježíšovo kázání zasadit do
těchto kontextů, aby nám bylo jasno, oč jde.Biblický kontext
Kde se nacházíme v biblickém slova smyslu,
když dorazíme k Matoušově páté kapitole? Bůh nám odhaluje svoji pravdu
postupně. Zde přicházíme do nového bodu velkých, překotných, až neuvěřitelných
změn.Jak končí Starý zákon?
On obrátí srdce otců k synům a srdce synů k
otcům, abych při svém příchodu nestihl zemi klatbou." (Malachiáš 3:24)Starý zákon končí klatbou, Nový zákon
začíná požehnáním a to je pozoruhodný zvrat. Blažený, šťastný, vyrovnaný,
klidný, mírný, rozvážný se řecky řekne makarios. Toto slovo pochází z kořene
makar, což znamená sice šťastný, ale ne v našem slova smyslu. My jsme šťastni
nebo nešťastni podle okolností. Negativní okolnosti nás rozladí, pozitivní
povzbudí. Makar stojí mimo okolnosti; je to vyrovnané štěstí, které není
ovlivněno vnějšími podmínkami. Například Homér popisuje řecké bohy, kteří jsou
blažení, makarioi, sami v sobě, tudíž jejich vnitřní štěstí nemůže být
ovlivněno jakýmkoliv světským, pozitivním nebo negativním, děním. Makarios je
vnitřní vyrovnanost a radost, která naplňuje všechny touhy lidského srdce.
Lidské světské štěstí je vrtkavé, protože je podmíněno vrtkavými životními poměry.
Okolnosti mohou štěstí dát, ale také vzít. Křesťanovo štěstí, makarios, je
naprosto nedotknutelné, nenapadnutelné a nezničitelné. Podívejme se na Pavlovo
trápení a přesto byl makarios.A abych se nepovyšoval pro výjimečnost
zjevení, jichž se mi dostalo, byl mi dán do těla osten, posel satanův, který
mne sráží, abych se nepovyšoval. Kvůli tomu jsem třikrát volal k Pánu, aby mne
toho zbavil, ale on mi řekl: "Stačí, když máš mou milost; vždyť v slabosti
se projeví má síla." A tak se budu raději chlubit slabostmi, aby na mně
spočinula moc Kristova. Proto rád přijímám slabost, urážky, útrapy,
pronásledování a úzkosti pro Krista. Vždyť právě když jsem sláb, jsem silný.
(2. Korintským 12:7-10)Pavlovo štěstí spočívalo v síle, která byla
umocňována ostnem satanova posla. Uveďme si další příklad. Když Ježíš hovořil o
svém odchodu, řekl, že radost, kterou máme, nám nikdo nemůže vzít:I vy máte nyní zármutek. Uvidím vás však
opět a vaše srdce se zaraduje a vaši radost vám nikdo nevezme. (Jan 16:22)Křesťanova radost není závislá na tom, co
se děje kolem nás, ale je závislá na Bohu. Již jsme četli, jak Bůh definoval
nezcizitelnou radost Pavlovi, jenž Boha prosil, aby jej zbavil toho ostnu. Bůh
mu odpověděl: "Stačí, když máš mou milost"! Vykřičník. To je makarios
nad makarios. Takové Boží prohlášení, taková radost se dotýká doslova a do
písmene základny naší existence. Co může být radostnějšího? Povězte! Bible často popisuje požehnaného Boha,
blaženého Boha, vyrovnaného Boha.Buď požehnán Bůh Hospodin, Bůh Izraele;
jedině on koná divy. (Žalmy 72:18)Požehnán buď, Hospodine, vyučuj mě v tom,
co nařizuješ. (Žalmy 119:12)podle evangelia slávy požehnaného Boha,
které mi bylo svěřeno. (1. Timoteovi 1:11)Jeho příchod zjeví v určený čas požehnaný a
jediný Vládce, Král králů a Pán pánů. (1. Timoteovi 6:15) - tj. KristusNikdy nepochopíme nekonečnost klidu,
vyrovnanosti a štěstí v trojjediné Boží hlavě. Boží vlastnosti bez hranic jsou
mimo naše omezené a konečné chápání. Ať je Boží štěstí, makarios, jakkoliv mimo
naše chápání, jedno jistě pochopíme. Spoluúčast na tomto vrcholně
nepokazitelném štěstí mohou mít jen ti z lidí, kdo jsou uschováni v Ježíši
Kristu, našem Pánu a Bohu! Mimo našeho Pána žádná opravdová blaženost nebyla,
není a nebude! Petr nás ujišťuje, že my, kdo jsme v Kristu jistě budeme
účastníky božské povahy:Tím nám daroval vzácná a převeliká
zaslíbení, abyste se tak stali účastnými božské přirozenosti a unikli zhoubě,
do níž svět žene jeho zvrácená touha. (2. Petrův 1:4)Podstatou naší trvalé blaženosti je božská
přirozenost; podstatou pomíjivé blaženosti světa je zvrácená touha. Naše
blaženost je objektivní Bůh, kvazištěstí světa je subjektivní a pomíjivá touha. Křesťan je v prvé řadě blažený, je mu
blaze, protože poznal pokoj a může být šťastný. Šťastnému člověku je blaze u
srdce. Šťastný člověk nemusí nutně navenek hopsat a hejsat, šťastný člověk
prožívá blaženost uvnitř. Tělesný člověk může být, ale nemusí, na povrchu samý
vtip, smích, veselí, ale vnitřní blaženost a Boží pokoj neprožívá. Opravdové
štěstí zasahuje hlubiny srdce, strojené štěstí jen pokožku. Na světě je mnoho
povrchního štěstí, které nedosáhne ani milimetr pod kůži. Opravdové blaženosti
je jak šafránu. Pokoj Boží může prožívat křesťan i v koncentračním táboře. V
prvních dvanácti verších svého kázání na hoře Ježíš použil slovo
"Blaze" devětkrát. Tento vodopád blaha a štěstí zakončil slovy:
"radujte se a jásejte". Pokoj je to, po čem touží svět. Touží po
blahu, radosti a veselí. Jaký je tedy Ježíšův recept na štěstí? Rozhodně to
není nečinnost, ani aktivní nebo pasivní sport, nejsou to hokejové zápasy,
které mám moc rád, není to ani chození do diskoték, ani vysedávání před
televizí a sledování televizních duchaplností typu Dallas nebo Esmeralda. Každá
z těchto aktivit nás může oblažovat krátkodobě jako droga nebo analgetikum.
Když už jsme u drog a mohou to být i léky, dodávám, že právě ty člověka dovedou
k tomu nejhlubšímu smutku a neštěstí. Mimo našeho Pána Ježíše Krista opravdu
žádné blaho, žádné permanentní makarios není! Ani Ježíšovo kázání na hoře nemá
těm, kdo stojí mimo Krista, co nabídnout. Mimo Krista nikdo nemůže pochopit ani
uchopit nabízené štěstí, protože svět vidí blaženost popsanou v Kázání na hoře
jako mizernou bídu a naprostou hloupost. Kdo ale zná Pána Ježíše Krista, kdo je
v něm uschován, ten je podle slibu vírou účasten Boží přirozenosti, je
obdarován pokojem, blažeností, spokojeností, štěstím, prostě makariem, který je
základním prvkem božské povahy. Zatímco Starý zákon, jak jsme již četli,
končí prokletím, Nový zákon začíná tím, že každý, kdo je spasen, kdo je v
Kristu, je přímo naplněn Boží přítomností. Stali jsme se účastníky božské
přirozenosti a unikli zhoubě. Pán Ježíš to popisuje takto:Hle, stojím přede dveřmi a tluču;
zaslechne-li kdo můj hlas a otevře mi, vejdu k němu a budu s ním večeřet a on
se mnou. (Zjevení 3:20)Starý zákon je Adamova kniha a není to
příliš veselé čtení. První vládce, první panovník na zemi byl Adam. Bůh mu
řekl, aby nad zemí panoval a podmanil si ji, ale Adam propadl hříchu a s ním i
celé stvoření. Starý zákon skončil prokletím. Ale v Novém zákoně máme nového Krále
království. Je to poslední Adam, který není usmrcující jako první Adam:Jak je psáno: ,První člověk Adam se stal
duší živou' poslední Adam je však Duchem oživujícím. (1. Korintským 15:45)Starozákonní Adam způsobil, že všichni lidé
umírají, že se všichni rodí odděleni od Boha, v nepřátelství k Bohu.
Novozákonní Adam přináší věčný život.Jestliže proviněním Adamovým smrt se
zmocnila vlády skrze jednoho člověka, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost
milosti a darované spravedlnosti, budou vládnout v životě věčném skrze jednoho
jediného, Ježíše Krista. (Římanům 5:17)Nový zákon, na rozdíl od Starého zákona,
končí slibem:Ten, od něhož je to svědectví, praví:
"Ano, přijdu brzo." Amen, přijď, Pane Ježíši! Milost Pána Ježíše se
všemi. (Zjevení 22:20)S novým Králem, s posledním Adamem, se
otevírá úžasná etapa lidské historie. Máme Krále, Pána Ježíše Krista, který
zvrátil Adamovo prokletí. Matoušovo evangelium popisuje původ Krále,
prorokované očekávání Krále, hlasatele (Jana Křtitele) Krále, příchod Krále,
uctívání Krále, Krále vítězícího nad pokušením, popisuje Krále, který dává
jistotu, a skutky Krále. Matouš popisuje Králův manifest, a to je Jeho kázání
na hoře, kapitoly 5,6 a 7. Král žehná a neproklíná ty, kteří po Jeho požehnání
prahnou. A to je biblický kontext, biblické okolnosti, do nichž je Ježíšovo
kázání na hoře zasazeno. Nová éra, nový Král, nová zpráva. Příště se podíváme na světský kontext, na
světské souvislosti Ježíšova kázání na hoře, jak žít křesťanský život.--------------------------------------------------------------------------------
|