Grano Salis - Adam a Eva

a Láska

Genesis 3, 1 - 24

1Nejzchytralejší ze vší polní zvěře, kterou Hospodin Bůh učinil, byl had. Řekl ženě: „Jakže, Bůh vám zakázal jíst ze všech stromů v zahradě?“
2Žena hadovi odvětila: „Plody ze stromů v zahradě jíst smíme.
3Jen o plodech ze stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: ‚Nejezte z něho, ani se ho nedotkněte, abyste nezemřeli.‘“
4Had ženu ujišťoval: „Nikoli, nepropadnete smrti.
5Bůh však ví, že v den, kdy z něho pojíte, otevřou se vám oči a budete jako Bůh znát dobré i zlé.“
6Žena viděla, že je to strom s plody dobrými k jídlu, lákavý pro oči, strom slibující vševědoucnost. Vzala tedy z jeho plodů a jedla, dala také svému muži, který byl s ní, a on též jedl.
7Oběma se otevřely oči: poznali, že jsou nazí. Spletli tedy fíkové listy a přepásali se jimi.
8Tu uslyšeli hlas Hospodina Boha procházejícího se po zahradě za denního vánku. I ukryli se člověk a jeho žena před Hospodinem Bohem uprostřed stromoví v zahradě.
9Hospodin Bůh zavolal na člověka: „Kde jsi?“
10On odpověděl: „Uslyšel jsem v zahradě tvůj hlas a bál jsem se. A protože jsem nahý, ukryl jsem se.“
11Bůh mu řekl: „Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Nejedl jsi z toho stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst?“
12Člověk odpověděl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby při mně stála, ta mi dala z toho stromu a já jsem jedl.“
13Proto řekl Hospodin Bůh ženě: „Cos to učinila?“ Žena odpověděla: „Had mě podvedl a já jsem jedla.“
14I řekl Hospodin Bůh hadovi: „Protožes to učinil, budeš proklet, odvržen ode všech zvířat a ode vší polní zvěře. Polezeš po břiše, po všechny dny svého života žrát budeš prach.
15Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“
16Ženě řekl: „Velice rozmnožím tvé trápení i bolesti těhotenství, syny budeš rodit v utrpení, budeš dychtit po svém muži, ale on nad tebou bude vládnout.“
17Adamovi řekl: „Uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu, z něhož jsem ti zakázal jíst. Kvůli tobě nechť je země prokleta; po celý svůj život z ní budeš jíst v trápení.
18Vydá ti jenom trní a hloží a budeš jíst polní byliny.
19V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nenavrátíš do země, z níž jsi byl vzat. Prach jsi a v prach se navrátíš.“
20Člověk svou ženu pojmenoval Eva (to je Živa) , protože se stala matkou všech živých.
21Hospodin Bůh udělal Adamovi a jeho ženě kožené suknice a přioděl je.
22I řekl Hospodin Bůh: „Teď je člověk jako jeden z nás, zná dobré i zlé. Nepřipustím, aby vztáhl ruku po stromu života, jedl a byl živ navěky.“
23Proto jej Hospodin Bůh vyhnal ze zahrady v Edenu, aby obdělával zemi, z níž byl vzat.
24Tak člověka zapudil. Východně od zahrady v Edenu usadil cheruby s míhajícím se plamenným mečem, aby střežili cestu ke stromu života.

Předkládám Vám k zamyšlení článek o Evě v Rajské zahradě.

Jako dítě jsem si myslela, že když jedla ze stromu poznání, tak Adam byl někde daleko a ona byla s hadem sama. Nějak mi unikalo, že stál vedle ní.

Had oslovoval ženu i muže v množném čísle, ale vzala si žena.

Tady mě napadá, že když Hospodin říká muži, uposlechl jsi hlasu své ženy a jedl jsi ze stromu........., že muž má poslouchat na prvním místě Hospodina svého Boha.

Což jistě znamená, že má milovat Hospodina z celého srdce a z celé duše a má milovat svou ženu jako sám sebe.

Když muž miluje Hospodina, je to vidět.
Když muž miluje hospodina a ženu jako sám sebe, je to vidět.

Když to není vidět. potom zůstává otázka, miluje vůbec muž sám sebe, jako Boží dítě, jako svobodnou Boží bytost, které dal život Bůh, kterou stvořil Bůh?

Podle toho, jak muž miluje sebe, tak miluje Hospodina a svou ženu?

Láska chybí našemu světu.

Pán Ježíš nám přišel ukázat, jak máme žít Lásku.

Láska, to není násilí a ponižování.

1. Korintským 13, 1-13

1Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.
2Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
3A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
4Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.
5Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
6Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
7Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
8Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno.
9Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné;
10až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.
11Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.
12Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.
13A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.

	Hledej
	Je a svátek má Marcela. Vytvoření registrace