1) VZNIK SPIRITISMU
Počátky spiritismu nelze přesně vystopovat. Je však nesmírně starého původu, ba lze říci, že je tak starý jako lidstvo samo. Vždyť prvním mediem byl vlastně had v háji, jehož prostřednictvím strhl satan k pádu naše prarodiče. U primitivních národů je spiritismus až dosud příšernou mocí. Mezi bílými vzdělanými národy propadají jeho vlivu i křesťané bez rozdílu inteligence. Ve Starém Zákoně varuje Mojžíš před černokněžníky, hadači a věštci, před těmi, kdo se dotazují mrtvých, i před planetníky, zaklínači a kouzelníky. (Deuteronomium 18:10-12.) Píše také o tom, že synové boha (andělé) se příznili s člověkem (Geneses 6:1), což potvrzuje apoštol Juda, neboť hovoří o padlých andělích, kteří odešli po těle cizím a propadli hroznému Božímu soudu (Juda 6-7). Také Izaiáš prorok obviňuje národ Izraelský, volaje: „Nemá-liž se lid na Bohu svém dotazovati? K mrtvým-liž místo živých má se utíkati?“ (Izajáš. 8:19.) Také ve starých i novějších orientálních soustavách a učeních najdeme mnohé variace spiritismu a různé jeho odnože.
Moderní novodobý spiritismus, jak je dnes známý, se datuje teprve od poloviny 19. století. U farmáře Foxe v Hydesville, Pa. USA se začaly v ložnici dcer 12leté Mary a 9leté Katy ozývat zvláštní údery, hřmot a hluk. Bleskla jím ihned myšlenka, že příčinou toho je jistě nějaký duch. Po delší době došlo k dorozumění s tímto duchem, takže jim odpovídal ve formě klepání na různé otázky „ano-ne“. Později vyklepal zvláštní zvukovou abecedu, takže domácí mohli přijímat celá poselství z říše duchů. První z nich znělo: „My všichni jsme vaši drazí přátelé a příbuzní.“ Poselství tedy bylo velice pěkné a slibné. Nedivte se, že tolik přitahovalo, ba přímo vábilo k novým a novým dotazům.
Tyto počátky styku s duchy se udály od noci 31. března1848, kdy zvláštní komise věc vyšetřovala. Dověděla se, že bývalý majitel domu, kovář Bell, zabil žebráka a pochoval ho ve sklepě. Skutečně tam komise našla část čelisti a chuchvalce vlasů. Duch tohoto ubožáka se prý takto ohlašoval. Zpráva o případu se bleskurychle roznesla na všechny strany, i za oceán. Hradba do nadsvětí byla prolomena, a duchové se drali houfně mezi lid, takže roku 1871 měli spiritisté již 8 - 11 milionů stoupenců.
 
2) PODSTATA SPIRITISMU
Latinské slovo spiritus znamená duch. Spiritismus, duchařství, je tedy snaha, úsilí a pokus člověka, omezeného tělesností na tento viditelný svět, dostat se do styku se záhrobím, proniknout do světa duchovního, a to prostřednictvím medií, duchů a démonů. Z druhé strany je to však zároveň živelná touha bytostí zbavených těla přijít znovu do styku s tímto světem prostřednictvím lidí, kteří se jim k tomu dobrovolně propůjčí. Ba, takový démon nepohrdne, jak čteme ve zprávě evangelia, ani vepřem, jen aby se udržel v těle. (Matouš 8:31.) V pozadí všeho duchařství je mocná říše knížete temnosti - ďábla, bývalého Lucifera - Jitřenky - nejvyššího mezi Božími anděly. Tento archanděl svým pádem (chtěl  být rovný Nejvyššímu - viz Izajáš 14:12; Ezechiel 28:13) strhl jednu třetinu všech andělů, dnes démonů, kteří nyní vykonávají přímý i nepřímý vliv na celé člověčenstvo. Nadarmo nepíše apoštol: „Bojování naše není proti tělu a krvi,ale proti knížactvu, proti mocnostem, proti světa pánům temností věku tohoto, proti duchovním zlostem vysoko“ (Efezským 6:12). Nezapomeňme, že úhlavní nepřítel lidských duší nikdy neřekne: „Já jsem satan (posměšné lidové označení „čert“), utecte přede mnou!“ Nikoliv! Jak čteme ve Slově  Božím, proměňuje se i v anděla světlosti! (viz II. Korintským 11, 4). Naprosto mu nevadí, že ho lidé zesměšňují a že straší ,,čertem" malé děti. Naopak, tento omyl jeho snahu znamenitě podporuje. Satan tak sleduje tím jistěji úplné zotročení lidských bytostí. (1. Jan 3:8.) Na pohany vyrukuje s fetiši, kouzly, zaříkáváním a jiným čarodějnictvím, na křesťany jde zase pěkně po křesťansku: s nábožnými modlitbami, zpěvy, ano i s  Biblí! Což se nedovolával Písma při pokoušení samého Krista? (Matouš 4:6). Modlitba a čtení Písma jsou mu  dobrým  pláštíkem, pod nímž ukrývá své vražedné zbraně. Kolik lidí jinak zbožných mu padlo již za oběť! Byli obelstěni. Podali nepříteli jen prst, a byli chyceni za celou ruku. Mnozí mu propůjčili svá těla a ztratili přitom duši i život věčný.
Je jistě zajímavé, že antikrist - ohlášené vtělení satana v člověka - má být podobný Beránkovi, tedy Kristu! - ale „mluviti bude jako drak“!  (Zjevení 13:11.)
 
3) PŘITAŽLIVOST SPIRITISMU
Ke spiritismu táhne lidi hlavně přirozená zvědavost člověka, touha slyšet a vidět něco nového, nebývalého, tajemného. Kdo by se nezajímal o záhrobní svět? Kdo by nechtěl vědět něco o tom, co je po smrti? Koho neláká znát další život zemřelých? Lidé se tedy stávají obětmi své senzacechtivosti. Zvláště za války, kdy mnozí zmírali na frontě bez jakékoliv možnosti dát o sobě zprávu svým milým, hledali pozůstalí možnost obnovení styku s těmito na onom světě. Stala se také zvláštní příhoda.
Jeden ruský legionář vypráví: „Sedm let jsem nemohl poslat o sobě zprávu z ruského zajetí. Můj bratr-spiritista, žijící v Praze, se na mne dotazoval prostřednictvím media. Dostal odpověď, že jsem mrtev. Medium prý mluvilo s mým duchem. Když jsem se vrátil s legiemi z Ruska do Prahy, navštívil jsem při první příležitosti bratra. Vyhledal jsem jeho byt, zaklepal jsem. Přišla mi otevřít bratrova žena. Když mne spatřila, utíkala celá vystrašená do druhého pokoje a křičela: Karel je zde! Karel je zde! - Nato slyším svého bratra: To není bratr Karel, to je jeho duch! - Spatřiv mě před sebou, zvolal: Karle, jsi to ty, nebo je to tvůj duch?! - Žádný duch, jsem to já!, povídám. On však ještě nevěřil a začal ohmatávat mé ruce a hlavu. Teprve když se přesvědčil, ulehčil si: Ti lživí spiritisté! Říkali mi, že jsi dávno mrtev a že mluvili s tvým duchem!“ Tím docházíme k dalšímu bodu:
 
4) KLAM SPIRITISMU
V Písmu svatém čteme o lidech, kteří nepřijali lásku k pravdě, aby byli spaseni, „a protož pošle jim Bůh mocné dílo podvodů, aby věřili Iži.“ (2. Tesalonickým 2:10 -11.) Na jiném místě čteme: „Duch pak světle praví, že v posledních časech odvrátí se někteří od víry, poslouchajíce duchů bludných a učení ďábelských, v pokrytectví lež mluvících!“ (1. Timoteovi 4:1-) W. E. Biederwolf, jenž se věnoval pečlivému studiu spiritismu, praví: „Ve spiritismu je 5% pravdy, 45% podvodu a 50% ďábelství.“ Celkově můžeme říci toto: Není všechno spiritismus, čemu se tak říká. Asi třetina projevů je dílem obratnosti a podvodů medií a pořadatelů. Druhá třetina spadá do okultismu a psychologie, resp. psychopathologie. Člověk - padlý král - má ještě síly a moci, jichž si není celkem vědom, ale které by mohl vypěstovat. Sem patří např. hypnotismus, telepatie, televise, somnambulismus, mesmerismus, magnetismus atd. Teprve poslední třetina má co dělat s duchy. Nejsou to však podle Slova Božího duchové zesnulých, které Bůh k lidem neposílá, i když se za ně vydávají.
Jak si však vysvětlit zprávy ze záhrobí, poselství duchů ? Zcela jednoduše. Pamatujme, že satan žil na tomto světě od samého počátku historie lidstva. Byl svědkem všeho, co který člověk prožíval a dělal. Je duchem velkých možností. Dovede-li člověk napodobit hlas jiného člověka, zvířete, ptáka apod., tím více on! Dovede znamenitě napodobit hlas Husa, Komenského, vždyť býval mezi jejich pozornými posluchači! Dovede napodobit hlas vaší matky, otce, dítěte, kohokoliv. I o nebi může vyprávět lecos pěkného, neboť, jak Písmo praví, má přístup před Boží trůn, kde žaluje dnem i nocí na Boží lid. (Zjevení 13:10; Job 1:6-12). Pro něj je hlavní, že vás tím upoutá, že přicházíte na radu a pro lacinou útěchu. Však se každému náležitě odmění. Skutečnost potvrzuje, že mnoho spiritistů spáchalo sebevraždu, tisíce jiných naplnilo ústavy choromyslných. Další chodí po ulicích se zasmušilou tváří, na každém rohu vidí duchy, slyší klepání, nebo cítí doteky neviditelné ruky. O mediích ani nemluvíme. Jaký je to, prosím vás, duch, jenž působí na člověka tak hrozně, že se člověk ve stavu transu svíjí, tluče sebou o zem jako postižený padoucnicí, je nervově zhroucen, vyčerpán a má pěnu kolem úst!? Takhle Duch Boží nepůsobí!!! Duch Svatý člověka prozařuje, rozveseluje, tvář proměňuje, srdce plní pokojem, nervy ozdravuje, život prodlužuje, prohlubuje i zbohacuje a posvěcuje. Duch ďáblův působí pravý opak.
 
5) UČENÍ SPIRITISMU
Spiritisté se také dovolávají Bible, která prý se musí „duchovně" vykládat. Učí, že spiritismus je vyšším stupněm křesťanství. Kristus podle jejich učení byl jen mediem vysokého řádu. Zajímavá je odpověď duchů, kteří byli tázáni, co vědí o Kristu. Bylo řečeno: ,,Na východě daleko vídáme občas jasnou zář. Naši vůdčí duchové praví, že je to Kristus. Ale my nemáme k Němu přístupu!“
Dílo vykoupení Kristova nemá podle nich pro člověka zvláštní význam. Spiritisté totiž věří v převtělováni (reinkarnaci) člověka. Člověk tak tedy vykoupí sama sebe. Rádi citují verš: „Nevyjdeš odtud, dokud i posledního haléře nenavrátíš!“ (Matouš 5:25-26). Říkají: svět je ten žalář, do kterého se člověk rodí. Musí pykat za své hříchy a vyplácet se ze svých dluhů tak dlouho, dokud je všechny do haléře nesplatí. Děje se tak nekonečným převtělováním.
Výše uvedený citát z Písma svatého zní však v celé souvislosti takto: „Vejdi v dobrou vůli s protivníkem svým rychle, dokud jsi s ním na cestě, ať by snad nedal tebe protivník tvůj soudci, a soudce dal by tě služebníku, a byl bys uvržen do žaláře.Amen pravím tobě: Nevyjdeš odtud nikoli, dokud i toho posledního haléře nenavrátíš.“
To znamená: náš život je tou cestou, na které se máme smířit s Bohem, s nímž nás znepřátelil náš hřích. Kdo neuvěří v Pána Ježíše Krista jako ve svého osobního Smírce Spasitele, a nečiní pokání, bude uvržen do žaláře věčného zahynutí, odkud nikdy nevyjde. Neboť, kterak se může vyplatit?! V tom je celá závažnost Ježíšových slov: ze zahynutí není již vysvobození !
Bludný je také výklad tohoto místa ve smyslu očistce a zádušních mší. Nic takového Písmo nezná! Sám se nevyplatíš a nevyplatí tě také nikdo z lidí. Je jen jedna výplata platná před Bohem: je to oběť Ježíše Krista. Spiritisté svým učením o převtělování (reinkarnaci) právě tak jako církev učením o očistci znehodnocují dokonalou oběť Kristovu.
Pohleďte na lotra na kříži! Podle učení spiritistů by se musil ještě vícekrát převtělit, aby si odpykal vražedné činy. Musil by pobýt patrně hodně dlouho v očistci podle druhé bludné verze. Avšak co mu praví Kristus? - Dnes budeš se mnou v ráji! - Pro jeho kajícné volání a pro víru v Krista mu bylo odpuštěno. Byl přijat na milost, byl spasen! Pohleďte na podobenství o boháči a Lazarovi! Boháč v pekle se mučil. Abraham však ho nijak netěšil: „Nic si z toho nedělej, počkej, však se převtělíš,“ ani mu nedával naději, že synové za něho zaplatí na modlení nebo na mši atp. Proto Písmo praví tak důrazně: Dnes uslyšíte-li hlasu Jeho, Ježíše Krista, nezatvrzujte srdcí svých!
Smrtí je konec všem nadějím pro nevykoupené. Spiritisté to vědí, a proto kromě převtělování si vymyslili ještě jiný blud, ostatně rovněž ne původní. Učí totiž, že není pekla, protože Bůh je láska a nedovolí, aby někdo věčně trpěl. Takové výklady však Písmo nezná, ani v nejmenším nepřipouští. A ten,kdo tvrdí, že peklo není, nechť si odpoví na otázku: A co když je? Co když přece je? Jak jsi pak připraven setkat se Bohem ?
Učení o převtělování má ovšem ještě jiný háček: Podle této nauky tedy žádný z obou rodičů nemůže říci, že je jeho dítě jeho. Kdo ví, nevstoupil-li právě do jejich dítěte duch nějakého dareby a vyvrhele? To je na pováženou! Spiritisté se domnívají, že učením o převtělování dají odpověď na otázku utrpení na světě. Každý trpící prý pyká za přestupky svého minulého života. Podle toho by už musela být na světě pořádná řada lidí, kteří by už byli v posledním stádiu vtělení, tedy nejvýš dokonalí, čistí a bezhříšní. Nu, pohlédněme na lidi tohoto světa a tažme se: Jsou takoví mezi námi? Ani jeden!
Pamatujme, že o životě rozhoduje Bůh: Podle Jeho soudu nebyl a není na celém světě ani jediný člověk spravedlivý, dokonalý, způsobilý vejít v Boží slávu. O tom svědčí Písmo na každé straně. (Římanům 3:23; Žalm 14:2-3 aj.) Není také člověka, jenž by si při odpykávání starých hříchů nepřidělával hříchy nové a často ještě větší. Kruh převtělování je tedy nemožně nekonečný. Jak je naproti tomu krásné a jednoduché poselství evangelia: Věř v Pána Ježíše Krista, jenž trpěl za tebe, aby ti vyzískal život věčný! - Všechno utrpení je Boží výchova, tříbení, očišťování a příprava pro život věčný, pro slavný život v nebesích. Hrozné nebezpečí, vyplývající z učení reinkarnace, vězí hlavně v tom, že člověk nebere hřích vůbec vážně. Vždyť v nejhorším případě se opět narodí, a pak si dá pozor!
 
6) ODSOUZENÍ SPIRITISMU
Z uvedeného stručného vysvětlení vyznívá jasně, že žádný opravdový křesťan a Boží člověk nemůže se spiritismem souhlasit a nechce s ním mít nic společného. Nesouhlasíme a nepřijímáme už proto, že Bůh se takovému počínání sám protiví! Styk s mrtvými a s říší duchů Bůh přísně zakazoval. „Nebude nalezen v tobě, kdož by vedl syna svého aneb dceru svou skrz oheň, ani věštec, ani planétník, ani čarodějník, ani kouzedlník, ani losník, ani zaklinač, ani hadač, ani černokněžník, nebo ohavnost jest Hospodinu, kdožkoli činí to, a pro takové ohavnosti Hospodin Bůh tvůj vymítá je od tváři své.“ — (Deuteronomium 18:10-12). „Muž pak neb žena, kteříž by měli ducha čarodějného a věštího, smrtí umrou. Kamením uházejí je, krev jejich bude na ně.“ (Leviticus 20:27). Dále čti Izajáš 9:19, 2.Královská 23:24.
Pán Ježíš takové duchy z posedlých lidí vyháněl, spiritisté je do nich přivolávají! Jednají zřejmě proti výslovnému a zřetelnému Božímu prohlášení k svému vlastnímu odsouzení. Máme v Písmu doklad také při králi Saulovi. Vyhledal medium v Endor a dal si vyvolat Samuele. Ale Samuel se na jeho jednání ohradil slovy: ,,Proč mne nepokojíš?“ (1. Samuelova 28:15). Ano, Saul mohl mluvit z dopuštění Božího i s mrtvým Samuelem! Ale co mu toto radění se s prorokem vyneslo? Pranic! Druhý den bídně zahynul. Ani Samuel mu nepomohl, protože se rozešel s Bohem. Kdyby styk s duchy zemřelých a se záhrobím vůbec nebyl možný, tedy by jej Bůh svým Slovem jistě nezakazoval! Pán Bůh si to však nepřeje! Všechno, co potřebujeme vědět, nám zjevil ve svém Slově - Bibli. V ostatním nás chce překvapit. Tak jako rodiče, kteří strojí vánoční stromek, nemají rádi zvědavé nahlížení dětí klíčovou dírkou, tak také Bůh si nepřeje zvědavé a předčasné nahlížení do svých oken. Apoštol Pavel byl vtržen do ráje a slyšel nevypravitelná slova. A co o nich říká: „Že se nesluší člověku o nich mluvit.“ (2.Korintským 12:4). Bůh si také nepřeje, abychom znali budoucnost. Chce, abychom Mu ve všem důvěřovali a přestávali na Jeho péči a vedení, na Jeho Slovu a věrnosti. Nikoho neomlouvá, říká-li, že se stýká jen s duchy dobrými. Pán Bůh si styk s mrtvými a s duchy nepřeje - i kdyby to byli třeba andělé! - a tím je řečeno všechno. „Věci skryté jsou Hospodina Boha našeho, věci pak zjevné jsou naše a synů našich“  (Deuteronomium 29:29.)
Spiritisté se také často hájí tím, že odvrátili mnohé lidi od nevěry a že je přivedli k víře v posmrtný život atd. Na takové doklady však není třeba spiritismu. V každém křesťanském shromáždění je zvěstováno Slovo Boží, které jasně svědčí o Bohu, o cestě spasení, o věčném životě, takže každý upřímný člověk může uvěřit a získat v Pánu Ježíši Kristu takové blaho a plné štěstí, jaké neprožil ještě žádný spiritista. Co je ve spiritismu dobrého, není nám křesťanům nové, a co je v něm nového, není nám dobré. A dovolává-li se někdo slov Písma: „Všechno zkuste, což dobrého jest, toho se držte" (1. Tesalonickým 5:21), pak nechť si všimne, že tento verš je oddělen od předcházejícího pouze čárkou, takže souvislost zní takto: „Proroctvím nepohrdejte, všeho zkuste, což dobrého jest, toho se držte!“ -To je ovšem něco jiného. Ale taková proroctví, poselství a takové zprávy, o nichž vím, že si je Bůh nepřeje a že mě vedou v otroctví satana, nemusím už ani zkoušet, jsou-li dobré či zlé, nýbrž předem je odmítám!
 
7) VYSVOBOZENI ZE SPIRITISMU
Je možno být vysvobozen z moci satanovy? Obracíme se teď k vám, kdo toužíte po vysvobození, kdo jste prohlédli hrozný svod nepřítele, poznali a rozeznali jeho ničivé dílo. Takovým pravíme: ano, je možné být vysvobozen, a to jen v Pánu Ježíši Kristu. Především vám radíme: přerušte jakékoliv spojení se spiritisty, nechoďte již ani na krok na taková místa, o nichž apoštol praví: „což se tajně děje od nich, mrzko jest o tom i mluviti. Ale to všecko, když bývá od světla trestáno, bývá zjeveno!“ (Efezským 5:12-13, také Jan 3:20-21.) Nebude to bez těžkostí. Ďábel vynaloží jistě všechno, aby vás od tohoto úmyslu odvrátil. Učiňte proto ihned krok další. Skloňte se na kolena a volejte úpěnlivě k Pánu Ježíši o milost a vysvobození. Bez Krista určitě nezvítězíte! Silného přemohl jen ještě Silnější. (Lukáš 11:21-22.) „Na toť jest zjeven Syn Boží, aby kazil skutky ďáblovy!“ (1. Jan 3:8.) K Pánu volejte, Jemu se vyznejte i vydejte! Je psáno: ,,Podejtež se tedy Bohu a vzepřete se ďáblu, i utečeť od vás!“ (Jakub 4:7.) A kdyby vám satan namlouval, že je už pozdě, že jste příliš hříšný, že pro vás už není milosti a pod., odvolávejte se na Písmo, braňte se slovy: Psáno jest!
Je psáno: „Toho, kdož ke mně přijde, nevyvrhnu ven." „Kdožkoliv vzýval by jméno Páně, spasen bude!“ „Krev Krista Ježíše, Syna Božího, očisťuje nás od všelikého hříchu!" Kteřížpakkoli přijali Jej, dal jim moc syny Božími býti." A mnoho jiného. Není při tomto boji potřebí žádné svěcené vody nebo křídy, na tu ďábel stejně nic nedá, ale „slyše Jméno Ježíš, prchá ďáblů voj…“ (Skutky 19:12-16.) „Ale v tom ve všem udatně vítězíme skrze toho, kterýž nás zamiloval.“ (Římanům 8:37)
Zřekněte se dále každého vědomého hříchu. „Nedávejte místa ďáblu!" (Efezským. 4:27.) I sebemenší hřích se rázem stává vstupní branou nepřítele do našeho srdce. Jen ve spojení s Ježíšem Kristem je síla. Proto setrvávejte co nejvíce na modlitbách! Ostříhejte sebe sama od všeho hříchu a zlostník se vás nesmí dotknout. (1. Jan 5:18). Žijte posvěceným životem bdělým a odpírejte ďáblu silou víry! (1.Petr. 5:8-9). Ať platí i o vás vyznání Páně: „Jde kníže tohoto světa za mnou, ale nemáť nic na mně." (Jan 14:30.) Pán i vám zaslibuje: „…aniž jich kdo vytrhne z ruky mé“
 
8) NOVÝ ŽIVOT V KRISTU
Krásnější, než co spiritismus může dát, je život šťastného Božího dítěte. Rádi bychom ještě krátce vypsali blaženost Božího člověka. Dítkem Božím se stal tím, že přijal Pána Ježíše Krista do svého srdce (Jan 1:12). V Kristu získal nový život a je naplněn Duchem Svatým. Prožil tak znovuzrození, které nemá ovšem nic společného s převtělováním. O zítřek nemá Boží člověk kormutlivé péče. To je totiž věc jeho Otce, jemuž všechno poručil a jemuž všechno přenechává na každý den. Důvěřuje Mu až i do té každodenní skývy chleba. (Matouš 6:20.) S Ním se radí o všech svých záležitostech. Boží Slovo je mu zdrojem moudrosti a poznání Božích plánů a cest. Z něho vyposlouchává Boží hlas, soustřeďuje svou pozornost na něj, a nezná hlasů cizích. (Jan 10:5).
Své mrtvé neruší a neznepokojuje. Poručil je do milostivých rukou Božích. Sám pak ví, že smrt je pro něj zrozením a branou do věčného života. Toužebně odchází ke svému Spasiteli. (Filemonovi 1:23; Skutky 7:56; Lukáš 23:43). Ví dále, že v ráji bude čekat až do dne svého vzkříšení. Že jsou ještě také jiná místa v záhrobí je mu jasné, neboť o tom ví z Písma. Přestává však na Božím zjevení Božího Slova. Konečné ví, že přijde ještě jednou na tento svět, ne sice cestou převtělení, ale zato cestou slavného vzkříšení a oslavení v den druhého příchodu Kristova na tuto zemi. Je nesen touto slavnou nadějí. (1.Tesalonickým 4:13; Daniel 7:13; 14:27; Koloským 3:4 aj.)
Život Božího dítka je opravdu krásný a požehnaný. I když musí často prožívat mnohé těžkosti, bolesti a pronásledování, nevidí v těchto zkouškách pykání za své hříchy, neboť za ně trpěl už Boží Syn, a proto jsou mu odpuštěny. Vidí v nich především projev Boží otcovské výchovy. A i když si všechno utrpení nemůže vysvětlit a mnohé cesty života mu zůstávají stále tajemstvím, klade všechno pokorně do Božích rukou, přestává na Boží vůli a jeho vedení. Však i jemu platí slova Ježíšova: „Co já činím, Ty nevíš nyní, ale potom zvíš“ (Jan 13:7). „Dosti máš na mé milosti!“ (2.Korintským 12:9).
Ze všeho chválí svého Pána a žije cele jen k Jeho oslavení. Dej Bůh, abys byl takový i ty!
 
„Toto pak jest ten soud, že Světlo přišlo na svět, ale milovali lidé více tmu nežli Světlo; nebo skutkové jejich byli zlí. Každý zajisté, kdož zle činí, nenávidí světla, a nejde k světlu, aby nebyli trestáni skutkové jeho. Ale kdož činí pravdu, jde k světlu, aby zjeveni byli skutkové jeho, že v Bohu učiněni jsou.“
Jan 3:19-21
 
„Duch pak světle praví, že v posledních časích odvrátí se někteří od víry, poslouchajíce duchů bludných a učení ďábelských. V pokrytství lež mluvících, a cejchované majících svědomí své.“
1.Timoteovi 4:1-2
 
„A netáhněte jha s nevěřícími. Nebo jaký jest spolek spravedlnosti s nepravostí? A jaké obcování světla s temnostmi? A jaké srovnání Krista s Beliálem? Aneb jaký díl věřícímu s nevěřícím? A jaké spolčení chrámu Božího s modlami? Nebo vy jste chrám Boha živého, jakož pověděl Bůh: Že přebývati budu v nich, a procházeti se, a budu jejich Bohem, a oni budou mým lidem. A protož vyjdětež z prostředku jejich a oddělte se od nich, praví Pán; a nečistého se nedotýkejte, a já přijmu vás. A budu vám za Otce, a vy mi budete za syny a za dcery, praví Pán všemohoucí.“
2. Korintským 6:14-18

„Nebo skrze víru chodíme, a ne skrze vidění tváři Páně,“
2. Korintským 5:7

------------------------------------------------------------------------------
Z brožurky "Spiritismus ve světle pravdy" z roku 1948
Ke stažení zde