poslal et Milí bratři a sestry. Tento dopis je můj skutečný dopis mé sestře v Kristu. Zcela záměrně zde necituji pravá jména osob, o kterých dopis pojednává. Proto i svou sestru zde na internetu neoslovuji jménem, nýbrž oslovením "sestro". Skutečný dopis je plný různých jmen a oslovení. Obsahuje také pro vás nepodstatné informace týkající se našeho osobního života. Tyto informace jsou zde vyškrtnuty, ale nechybí zde náš duchovní pohovor, který by pro vás mohl být zajímavý. Za případné biblické nesrovnalosti ručím já, et.
24.4.2002
Nazdar moje sestřičko!
Rád bych Ti popsal několik posledních dnů, abys mohla mít obrázek o tom, co dělám.
Před pěti dny jsme s KSO odjeli do Německa hrát Verdiho Requiem. Bydlel jsem v rodině
sudetských Němců, kteří pocházeli ze Svitav. Svitavy leží v akčním rádiu mého byciklu.
Tento mail píšu pod tlakem, a tak si prosím nevšímej té věcnosti a slohu. To, že budeme bydlet v
rodinách jsem se dozvěděl až při cestě do Německa. Neměl jsem samozřejmě
žádný dárek, nikdy by mě nenapadlo, že profesionální orchestr nemusí vždy bydlet v hotelu.
Naštěstí mi spoluhráčka Jitka Synková darovala jedny lázeňské oplatky, poněvadž si koupila dvoje.
To mně pomohlo od mnoha starostí.
(.......)
Městečko, kde jsme byli se jmenovalo Icking. Leží asi 20 km od Mnichova a má okolo 3000
obyvatel. Na uvítání nás čekaly švédské stoly, bohatě naplněné různými pochutinami
a druhy nápojů. Sotva jsem si naplnil břich, provedl v duchu děkovnou modlitbu a
v klidu zažíval sedě u stolu, přistoupila ke mně paní pořadatelka,
beznadějně se rozhlédla po obrovské hale naplněné KSO a tamějším pěveckým sborem
a zeptala se mě:"Prosím vás, nevíte náhodou, kde je tady pan et?"
"To jsem já", odpověděl jsem jí.
Vyvalila na mne oči, nechtěla věřit té náhodě, pak se jí rozzářily oči a povídá:"Už si pro vás
přijela rodina, kde budete teď přebývat."
Následoval jsem jí tedy jako první ven a po krátké jízdě autem, o dva bloky dále za rohem, jsem se
ubytoval v krásném, velkém a i na Německo moderním domě. Měl jsem k dispozici
suterénní byt, který byl ale vybavený lépe, než u nás doma.
(........)
V Hlavní místnosti nad jídelním stolem visel kříž s naším Pánem Ježíšem.
Domníval jsem se, že jsem pravděpodobně ve věřící rodině. Následující
poznatky mě trochu zmátly, anebo vlastně uvedly ve skutečnost. Za celou
dobu jsem je neviděl se modlit a ani děkovat za jídlo. Dole v mém dočasném
bytě z jedné knihovny na mě čouhaly knihy snažící se spojit osobu Pána Ježíše
se Zen budhismem. Na stěně visel obrázek Turínského plátna, vedle toho
papyrus počmáraný rozsypaným čajem a na protější zdi fotografie nějakého
starého buddhisty, který se tvářil jako ráno po pitce. Pojmenoval jsem
si ho: čínský bůh srandy, Čum-sem-čum-tam-čum-furt. Došlo mi, kde se
asi nacházím. Okamžitě se mi v hlavě začaly vyjevovat citáty z Bible, které
praví, že v posledních dnech, krom jiného, v době druhého
příchodu Pána Ježíše na zem bude na světě nastoleno satanovo náboženství,
jež se bude skládat z různých nynějších světových náb. Od každého něco.
Sledujeme-li vývoj, vidíme, jak se to pomalu formuje už teď. Mezináboženský
dialog, který je dobrý, pokud z něj nevznikají různé skupiny založené na
kompromisu atd. Chránit nás může jedině
důraz na osobní vztah k Ježíši Kristu. Vezmeme-li Jeho osobu a jeho nauku, co
z toho je důležitější? Nauka? I okultisté znají Jeho nauku a svůj vztah k Němu
mají úplně naruby. Důležitější před Ježíšovou naukou je Jeho osoba a náš vztah
k Němu.
Kolik literárně-biblicky vzdělaných lidí není věřících! Jaká škoda pro ně! Na stranu druhou
zločinec ukřižovaný společně s Pánem si na poslední chvíli dává vztah
s Ježíšem do pořádku a Pán mu, krátce před jejich společnou smrtí
zvěstuje:"Amen, pravím tobě, ještě dnes budeš se mnou v Božím
království." Znal ten zločinec něco z Písem? Byl pokřtěný? Pracoval
celý život na Božím díle? Docela bych se vsadil, že nedělal ani jedno z toho.
Přesto mu Bůh zvěstoval jeho spasení a neudělal tak proti své vůli.
Jak je to možné? Celé novozákonní poselství je prostoupeno tvrzením,
že člověk je spasen na základě své víry, ale ne na základě nějakého
skutku, i když víra později přináší skutky jako své ovoce.
Náš vztah k Pánu Ježíši a naše víra v něj jsou dvě složky, které se
nedají od sebe rozdělit. Naopak naše znalost jeho nauky a Pravdy nám
umožňuje rozvíjet v Duchu Božím i náš intelekt, avšak tím jsme každý jinak
obdařený. Máme každý jinak veliké znalosti Božího slova a to mezi námi
spasenými činí rozdíly, které nám nemají být překážkou. Dva lidé
s rozdílnými znalostmi Písma mohou mít stejně nasměrovanou a
kvalitní víru.
Člověk využije v životě moudrost (schopnost zacházet s informacemi)
před chytrostí (tituly z vysoké školy, nabiflované texty...). Prvořadá je tedy
naše víra a náš vztah k Bohu. Jestliže si z Božího slova vybíráme, uzavíráme
kompromisy s okultisty, bludaři a satanisty, tak děláme z Boha lháře.
Děláme-li z Boha lháře, je tedy pokažen i náš vztah k němu, čímž se
připravujeme o dokonané spasení, které jinak může dostat každý grátis.
Rád bych teď na chvíli odbočil od Německa a hovořil ještě o tomto tématu.
Člověk se skládá z mnoha složek, z nichž vyjmenuji jenom pár: složka
fyzická, složka psychická a složka duchovní. Tyto tři složky nejsou v
člověku nijak oddělené, není mezi nimi zřetelná hranice a většinou se
prostupují a doplňují. Jedna na druhou působí např: ztratíme blízkého
člověka, naše psychická složka se nejprve zhroutí, zapůsobí tak na fyzickou
složku, která rozpláče naše oči a nakonec složka duchovní nám poskytne
tak dostačující podporu, až se nám na těle i na duchu objeví znovu radost.
Druhý příklad:
Po všech stránkách je nám dobře a najednou nás někdo kvůli Pánu začne
dlouhodobě fyzicky týrat. Pokud nás duchovní složka udržuje, nestane se
s námi nic. Jestliže nás neudržuje, ihned klesáme na mysli a psychicky se
lámeme. Jsou to snad dostatečné příklady provázanosti těchto našich
složek.
Představ si, jak někdo v pralese provozuje černou nebo bílou(ta je ještě
horší) magii, provádí se svým tělem různé polohy jakoby cvičil a při tom
uvolňuje nějaké okultní síly, které ovládají jeho, i když si dotyčný myslí
opak. Přijde k němu člověk ze západu, uvidí ho a řekne si:"Jé, to jsou ale
užitečné cviky, dobré na záda atd. To musím také cvičit."
Začne napodobovat toho šamana a vůbec si neuvědomuje odlišný
cíl šamanova cvičení. Od tohoto okamžiku nemusí být jisté, zda do toho
západního člověka nemohou začít vstupovat tyto síly i bez jeho vědomí
a jejich znalosti. Takovéto případy jsou totiž na denním pořádku, někdo o
okultismu nic netuší a druhý ho do toho namočí i bez jeho vědomí třeba ve
spánku. Jak jsem již naznačil, fyzická složka tohoto cvičícího člověka
se promítá do sféry psychické, najednou dotyčný začne při
cvičení prociťovat nějaké úplně nové věci, začne se mu měnit náhled a postoj
a v tom okamžiku je zasažena i jeho psychická sféra. Pakliže se onen člověk setká
s nějakým šamanem, ten mu poví:"Děláš to samé jako já.", tak je
zasažena i jeho duchovní sožka. Tak se ze
západního křesťanského teisty snadno zrodí východní panteistický
monista.
Jak již víme, východní panteistický monismus uctívá stvoření místo Stvořitele.
Nerozlišuje mezi Stvořitelem, který je osobní, konkrétní, nevymezený a jeho
stvořením, které je omezené a plně Stvořiteli podléhá. Už i děti ve školce
se protahují cvičením s názvem "Pozdrav slunci"(!) Paní učitelka jim ještě říká:"Poděkujeme
sluníčku, jak nám tak pěkně svítí."Může se do nich takto
snadno vsunout potřeba uctívat to, co jest, místo Toho, který to stvořil.
Jak jsou již tyto děti připravené na setkání s východní filosofií!
Já osobně nikdy neděkuji své škodovce za to, že mě někam dobře
dovezla. Vždy poděkuji Stvořiteli Pánu Ježíši za to, jak nedal dopustit,
aby se mi při cestě cokoliv stalo.
Asi víš, na co teď narážím. Je potřeba tyhle věci z našeho života odstranit,
poněvadž mnoho riskujeme. Naše fyzická sféra skutečně není oddělená
od sféry duchovní!
Po téhle odbočce se vrátím zpět k Německu. Manželům Mittscherlingovým se stalo
něco podobného. Prostřednictvím fyzických cvičení, které se tváří jako
nenáboženské se dostali až k zen buddhismu. Aby však mohli existovat v naší
civilizaci a nemuseli opustit své "nedělní křesťanství", snaží se tyto dvě nauky
spojit. Styčné body určitě naleznou a případě rozdílu uzavřou kompromis.
Ano dvě teorie si toto nechají líbit, ale živý Bůh si toto líbit nenechá. On se nedá
spojit s žádnou modlou a ničím, co nevychází z něj, jinak by nemohl být Svatý.
On sám však kromě
už zjeveného slova nic jiného neučí. Naopak nás velice důrazně varuje před
kompromisy, odchylkami a doplňováním Jeho Písma.
Chtěl jsem s nimi na toto téma promluvit, ale tu jsem poznal svou
jazykovou omezenost. Aspoň vidím, že je potřeba učit se řeči i v
práci na Boží církvi.
(......)
Také jsem při tom uvažoval i o smyslu Requiem. Je to
vlastně taková berlička pro nás lidi a v Božím slově to není zakotveno a
ustanoveno. Spíše naopak. Proroci praví, že před Bohem nikdo mrtvý není.
Všichni lidé, co žili před námi, co žijí teď a co možná budou žít i po nás jsou
před Bohem stejně živí, jako jsme teď my dva. Takže tedy z hlediska
lidské duše nikdy nikdo nezemřel. Abych to upřesnil, fyzická smrt je smrtí první,
duchovní smrt je smrtí definitivní, ale ta se na neobrácených zemřelých
projeví až v den soudu, kdy skončí nynější období milosti a Boží trpělivosti.
A že je docela dlouhé, viď?
Když jsem výše napsal "možná budou žít i po nás", nenech se zmást.
Není v tom žádný můj pesimismus a ani na atomovou či ekologickou
katastrofu nevěřím. Akorát podle Písem očekávám druhý příchod
Pána Ježíše, který snad jako jediný údaj v Bibli není přesně časově vymezen,
ale podle úkazů tomu předcházejících je na spadnutí. Může se to odehrát teoreticky
i za 1000 let, stejně tak i ještě v tuto hodinu. Proto máme být připravení a bdělí.
Já bych se ale vůbec nedivil, kdybychom se toho dožili my. Pán Ježíš praví, ať
sledujeme, co je o něm psáno v Zákoně a Prorocích. To všechno se postupně
stane, než skončí období Boží milosti.
Jak můžeme my sledovat, všechna tato proroctví se plní ze dne na den jako
podle jízdního řádu. Proto bych očekával Pánův příchod v dohledné době než později.
Jeho příchodem začne 70. Danielovo sedmiletí a podrobný průběh tohoto
období nalezneme v knize Janových zjevení a v knize Danielově. Boží církev
bude vzata k Pánu a vyhne se tak soužení předpokládanému na tuto dobu.
Další události si vlastně můžeš prostudovat sama. Víš, spousta křesťanů tuto
část Ježíšovy nauky nezná úplně, někteří mají o ní jen mlhavé představy, ale
pokud se tím nemění jejich víra v Pána a jejich vzájemný vztah zůstává
zachován, tak mezi nimi Bůh žádného rozdílu nevidí a dává je společně
na jednu loď s ostatními spasenými.
Mimochodem Ti o této tématice mohu půjčit nějaké rozbory a knížky.
(........)
Milá sestro, napíšu Ti zde ještě ranní zamyšlení, která mi každý den chodí
na mail z http://www.biblenet.cz
Je to docela užitečné a povzbuzující. Obsahují citáty různých osobností, které osloví
spíše nevěřící okruh a citáty z Písem, které potřebujeme hlavně my jako
své krmivo. Tak tady jsou:
Ať jsi smutný nebo se raduješ, nedej se tím zdržovat od Božího díla.
1. Korintským 8,30 (SNC)
Nápadněji dávají najevo smutek ti, kteří mají menší bolest.
Tacitus
Cílem našeho snažení musí být láska, která pramení z čistého
srdce, z dobrého svědomí a opravdové víry.
1. Timoteovi 1,5 (SNC)
Jednej tak, abys byl šťastný, ne aby ses sťastným jen zdál.
Seneca
Druhé soudíš a doufáš, ze sám soudu ujdeš, přestože děláš
totéž? Nepohrdáš tak i ty Boží laskavostí, trpělivostí a shovívavostí?
Římanům 2,3-4 (SNC)
Druhým odpouštěj mnoho, sobě nic.
Ausonius
Mějme se na pozoru, abychom setrváváním v hněvu nespolkli
satanovo vnadidlo - však víme dobře, o co mu jde.
2. Korintským 2,11(SNC)
Rozhněvat se ve správnou chvíli, na správného člověka, správným
způsobem a ze správného důvodu je velice těžké.
z filmu
Komu se totiž dáváme do služeb, tomu jsme zavázáni poslušností.
Povolíme-li zlu, stane se naším pánem a to vede ke smrti; anebo
budeme poslouchat Boha - a pak budeme žít bezhříšně.
Římanům 6,16 (SNC)
Rozkazovat se učíme tím, že posloucháme.
Plinius
Klíč k životu není třeba hledat v nadpozemských výšinách,
ani pracně dobývat z hlubin země. Vše potřebné již za nás
udělal Kristus. Každý člověk má ten klíč na dosah, má ho
ve svém srdci: je to víra, kterou hlásáme.
Římanům 10,6-8 (SNC)
Být chudý uprostřed bohatství to je ten nejhorší druh nouze.
Seneca
Milá sestro, napíšu Ti zasejc něco dále, až budu moct.
Nech se opatrovat od Boha a buď zdráva! Ahoj, bráška et
