poslal McMartyn_
Dnes by jsem se chtěl pozastavit nad
dvěma válečnými střety zasazenými do různých situací. Střety
mezi dvěma nesmiřitelnými národy, kterých je v Bibli bezesporu
nespočet. Na jedné straně Boží lid - Izrael, na druhé straně
jeho odvěký rival - Peličtejci. Tyto dvě válečná tažení
oddělená mezi sobou 20 lety, jsou zasazena do doby předkrálovské,
kdy velekněžský úřad zastával Elí, respektive jeho následovník
Samuel.V prvním střetu rozděleném na dvě
bitvy je útočníkem Izrael:
"Když se lid sešel v táboře,
řekli izraelští starší: "Proč nás Hospodin dnes před
Pelištejci porazil? Vezměme si ze Šíla schránu Hospodinovy
smlouvy, ať přijde mezi nás a zachrání nás ze spárů našich
nepřátel." Lid tedy poslal do Šíla a přinesli odtud schránu
smlouvy Hospodina zástupů, trůnícího na cherubech.Se schránou Boží smlouvy tam byli
oba synové Élího, Chofní a Pinchas. Když schrána Hospodinovy
smlouvy přicházela do tábora, spustil všechen Izrael mohutný
válečný ryk, až země duněla. Pelištejci uslyšeli válečný
ryk a ptali se: "Co znamená tento mohutný válečný ryk v
táboře Hebrejů?" Pak zjistili, že Hospodinovaschrána přišla do tábora.Tu se
Pelištejci začali bát. Řekli: "Bůh přišel do jejich
tábora." A naříkali: "Běda nám! Dosud se nic takového
nestalo.Běda nám! Kdo nás vysvobodí z rukou těch vznešených
bohů? To jsou přece ti bohové, kteří pobili Egypt všelijakými
ranami na poušti."1.Sam (4:3-8)
Po prvním neúspěšném tažení tedy
berou Izraelci na pomoc schránu Hospodinovy smlouvy. Jako by to bylo
to pravé, co jim chybělo. Talisman , který zaručí vítězství.
Asi to vypadalo velkolepě. Mocná armáda beze strachu a uprostřed
nich schrána smlouvy. Proti nim ustrašený protivník, který už
je napůl poražen. Jenže Hospodin s Izraelci nebyl. Elího synové
Chofní a Pinchas sice na svých ramenou nesli to, co mělo
zpřítomňovat Hospodina, ale ve svých srdcích nesli něco nebo
někoho jiného. Izrael utrpěl drtivou porážku, při které padlo
30 000 bojovníků.
Co může být pro mě a pro nás dnes
tou schránou a talismanem? Co je tím spolehnutím na něco jiného
než na samotného Krista, i když to možná vypadá velice nábožně?
Je to naše síla a schopnosti, které nebyli doposud položeny Bohu
na oltář jako pouhé nic? Naše minulost a dobré skutky na které
dnes spoléháme? Jaký je ale dnes stav našeho srdce? Jsou to skvěle
vypracované strategie, jak zapůsobit na svět? Plány a vize
propracované do nejmenších detailů? Netlačí nás ale náhodou
to, co děláme pro Boha na ramenou ale radost v srdci z toho
neprožíváme? Bez toho aby jsme si jako Kristovi kněží
neudělali ve svých srdcích pořádek, dopadneme stejně jako
Izraelci, i kdyby byla naše schrána sebekrásnější, náš křik
sebehroznější a sebeupřímější a v očích tohoto světa jsme
působili navenek mocně.
Uplynulo 20 let a tak jako byl Elí a
jeho synové špatným vzorem pro lid, svodem k modloslužbě a tím
pádem i vedením k předem prohraným bitvám je Samuel pro Izrael
vedoucím zpět k Hospodinu:
"Ode dne, kdy schrána
spočinula v Kirjat-jearímu, uplynulo mnoho dní, celkem dvacet let.
Tu celý izraelský dům zatoužil po Hospodinu.Samuel vyzval celý
izraelský dům: "Jestliže se chcete celým srdcem obrátit k
Hospodinu, odstraňte ze svého středu cizí bohy i aštarty, upněte
se srdcem k Hospodinu a služte jenom jemu. On vás vysvobodí z
rukou Pelištejců." Izraelci tedy odstranili baaly a aštarty a
sloužili jenom Hospodinu. Samuel vyhlásil: "Shromážděte
celý Izrael do Mispy a já se budu za vás modlit k Hospodinu."
Shromáždili se tedy do Mispy, čerpali vodu a vylévali ji před
Hospodinem; také se onoho dne postili a říkali tam: "Zhřešili
jsme proti Hospodinu." A Samuel soudil Izraelce v Mispě.Když
se Pelištejci doslechli, že se Izraelci shromáždili do Mispy,
vytáhla pelištejská knížata proti Izraeli. Izraelci to uslyšeli
a báli se Pelištejců."1.Sam (7:2-7)
Úplně opačná situace. Teď je
agresorem pelištejská strana. Povzbuzeni vítězstvím svých otců,
jedou vstříc dalšímu. Izraelci jsou zaskočeni a naplněni
strachem. Jenže tentokrát Izraelci odstranili ze svých srdcí své
bůžky a umístili tam pravého Boha. Nebyli připraveni na boj,
měli jen jedno - víru v Hospodina. V to, že On je v tom nenechá.
I my můžeme prožívat strach z toho,
že nás tento svět pohltí. Můžeme být překvapeni náhlou
agresí světa, naší staré přirozenosti či toho Zlého. Máme tu
však příklad Izraelců. Tak jako před Hospodinem vylévali vodu z
Mispy, vylévejme i my před ním svá srdce v pokání a přes svůj
strach a beznaděj se pouhou vírou spolehněme jenom na Něj a jeho
Syna.
....Hospodin onoho dne zahřměl mocným
hlasem proti Pelištejcům a uvedl je ve zmatek. Byli před Izraelem
poraženi. (1.Sam 7:10)
