Tuhle otázku by měl každý člověk odpovědět sám za sebe. Můžete nám říct kdo je Vaší hlavou nebo nadřízeným a v jakém slova smyslu ? Váš otec, manžel, šéf v práci, prezident české republiky, naše vláda v Bruselu, Ježíš Kristus ? Opravdu nectíte a neuznáváte nikoho z lidí ? Duchovního pastýře nebo staršovstvo některé z církví neuvádím proto že mám za to že momentálně stojíte na křižovatce a neuznáváte žádnou denominaci. Křesťanskou ani jinou. Doufám že jsem Vaše předchozí příspěvky pochopil správně. Doporučujete sice opustit katolickou církev ale zároveň nedoporučujete vstup do žádné jiné.

Co se mne týče tak mou hlavou a Otcem je Všemohoucí Bůh a Stvořitel, Trojjediný a Věčný Bůh a Matkou Panna Maria. Po téhle stránce vztahuji na sebe a na celou církev to co řekl Ježíš Kristus na kříži svatému Janovi – tvá Matka a tvůj syn. Na druhou stranu ale uznávám i lidi kterým mne Pánbůh svěřil a které nade mnou ustanovil. Svatého otce ve Vatikánu, biskupy a kněze, svoje pozemské rodiče, vládu i šéfy.

Každý kdo navštíví mši se může snadno přesvědčit o tom že tam mluvíme téměř výhradně o Bohu. My laici čteme úryvky ze Starého zákona a z Epištoly, kněz  čte z Nového zákona, podává výklad všech úryvků a vztahuje je k aktuálním událostem a k našim životům. Zpíváme žalmy a písně k Boží chvále, celá mše se skládá z úryvků a citátů z Písma. Jíme Kristovo svaté Tělo a pijeme svatou Krev. O panu papeži a o svatých se zmiňujeme při mši velice zřídka. O Panně Marii o něco častěji ale mnohem méně než bychom měli. Těším se na měsíc květen který je odedávna Panně Marii zasvěcený. To je ten důvod proč je tradičně považován za měsíc lásky. 1.květen je navíc zasvěcen svatému Josefu – dělníkovi. Svátek práce je o hodně starší než komunismus. V květnu uctíváme nejsvětější Pannu litaniemi zpívanými po mši a dovoláváme se její pomoci a slitování. Ten kdo se sám nezajímá se o tom všem co pro nás dělá nemusí vůbec dozvědět. Může odejít hned jak nám kněz požehná a odejde do sakristie. Ten kdo přijde na mši a zase odejde se nemusí nic dozvědět ani o chodu farnosti.

Podle toho co jsem viděl se o běžné drobné potřeby naší církve často stará farní rada nebo to dělá ten kdo chce a může z vlastní iniciativy. Paní která má zahrádku a krásné kytky je donese a ozdobí kostel a oltář, jiný je koupí a donese, ten kdo má zájem připíchne aktuality na nástěnku, jiný se stará o svíčky nebo o úklid. Když svíčky dohoří tak koupí nové nebo pravidelně a ze svého doplňuje olej. Ten kdo má děti si s nimi sedne dopředu a časem je nechá jít sloužit k oltáři když je to tam táhne. Všichni tihle lidé obvykle jen poprosí kněze aby jim to dovolil a některé drobnosti dělají i bez domluvy.

Takhle vypadá na mnoha místech v praxi ta diktatura svatého otce, biskupů a kněží kterou nám někteří lidé lživě nebo pod vlivem nepravdivých informací předhazují. Ve skutečnosti nemusíme vůbec nic a prakticky neexistuje možnost jak nás kontrolovat pokud nechceme.