Když jsme před i po revoluci řešili ve staršovstvu první partyzánské křty, byli to vždy naši zmanipulovaní mládežníci, kteří se dostali při studiu v Praze do kontaktu s Maninami. Zhloupli z Drápala natolik, že začali věřit ve svoji apoštolskou výjimečnost. Křty ve vaně prováděli i tak trochu proto, aby si tím svoji NADDUC*****ST potvrdili a dokázali. 

Ostatně byla to docela dobrá Drápalova finta, využít specifika Prahy a stahovat k sobě studenty ze sborů z celé republiky, ohloupit je svým učením a pak je posílat zpět do svých do domovských sborů s tajným posláním šířit tam charismatismus peer to peer.

Kazatelé různých denominací, které znám, měli v otázce křtu vždy jasno, vždy stíhali a pokud odmítali někoho pokřtít, pak pokud nesplňoval nároky Písma (pokání, víra v Pána Ježíše Krista jako osobního spasitele). Stát ani StB do křtů nezasahovali a křestní shromáždění např. zmíněných u baptistů vždy probíhala i v tehdejší době s evangelizačním kázáním. Pamatuji na křty, kdy bylo křtěno 20 - 25 křtěnců. Dnes bývají křestní shromáždění s 10 - 15 křtěnci spíše výjimkou, křtěno bývá do deseti, někdy i méně než pět křtěnců. Proto frekvence křestních shromáždění bývá zpravidla jednou dvakrát do roka. Ale jsou i sbory, které na žádost křtěnce uspořádají křestní shromáždění i pro jeden křest. Není to žádný problém, spíše radost sborů a příležitost k evnagelizačnímu kázání. 

Přesto se tehdy i za těchto příznivých podmínek děly ve sborech partyzánské křty ve vaně. Drápalem proškolení mládežníci byli vedeni k tomu, aby pohrdali místními kazateli a staršími sborů, neuznávali sborové a církevní řády a vytvářeli stínová sborová společenství jen pro vybrané, prověřené a pozvané, kteří přijímali jejich učení. Zároveň ve svých sborech neustále prováděli vnitřní "misii" - získávání nových stoupenců D. Drápala. Vzhledem k těmto činnostem byly partyzánské křty součástí charismatické strategie získávání vlivu v denominacích. Drápalova strategie umně využívala přirozených generačních rozdílů a někdy i pnutí ve sborech a tendence mládeže k programově protestním postojům vůči starší generaci. Ostatně toto charismatici využívají dodnes a práce s mládeží je jejich stěžejní strategiií (KAM, English campy, Církev bez hranic, TCV, atd.).

Společenství křesťanů, které nemá řád, se nemůže líbit Bohu. Tak praví Boží slovo. 

Ve Skutcích nikde nečteme, že by kristovci činili skutky tak ohavné, jak činili a dosud činí charismatici dnešní doby. Apoštol Pavel se nikdy tajně nevkrádal do židovských obcí a nikdy tajně nezískával stoupence. Vždy přišel veřejně a přímo a otevřeně a nahlas zvěstoval evangelium.  

Amerika vždy byla a je líhní těch nejbizarnějších sekt, blouznění, učení a duchovních proudů. Včetně celého toho klubka charismatických hnutí. Kdyby nebyl v nebi, tak by se apoštol Pavel obracel v hrobě.

Ptáš se, co je to Duc*****st a kam se na ni máš přít podívat. Pravda je tak prostá, že ji pochopí, přijme a realizuje i nejprostší z prostých. Ale pro charismatické lovce zážitků a senzací je zřejmě málo atraktivní, málo uspokojí jejich ego a potřebu vynikat, mít moc, vliv, něco znamenat. Je to následování Krista. Dívej se na Něj. Jenom na Něj. Je to o tom, zapřít sám sebe, vzít svůj kříž a následovat toho, jenž byl Synem bolesti. Zemřít pro sebe, pro své vlastní zájmy a touhy a jít v Jeho šlépějích, stát se nejmenším z nejmenších a vydat se pro své bližní. Toto je živé Boží Slovo. Ale na něj charismatici nečekají, před ním si zacpávají uši. Nechtějí se znepokojovat na své cestě do své nirvány úžasných zážitků, která je čeká, až získají vliv a majetek všech denominací.