Nejsem sice křesťan, ale to mi nebrání říct svědectví o zázračném uzdravení, kterého jsem se osobně účastnil v době, kdy jsem křesťanem byl.

Tato znamení budou doprovázet ty, kteří uvěří: V mém jménu budou vyhánět démony, budou mluvit novými jazyky, budou brát hady do rukou a vypijí-li něco smrtelného, nijak jim to neublíží. Na nemocné budou vzkládat ruce a ti se budou mít dobře.” (Mk 16,15-18)

Tato Ježíšova slova se u letničních charizmatiků berou smrtelně vážně, milí přátelé, kdo proti tomu cekne slovo, je okamžitě překřičen rojem sršňů. Já jsem to tehdy bral stejně vážně, byl jsem velice zaníceným letničním charizmatikem.

Vzpomínám si na dobu, kdy mě letniční charizmatici vyhodili ze sboru, nezřekl jsem se Krista hned, ještě nějaký čas jsem doufal že to nemusí znamenat doživotní konec obecenství s křesťany, hledal jsem nový duchovní domov a věřil že kdo hledá, najde. Chá chá chá. V Husitské církvi jsem potkal jednu starou sestru, která se nemohla příliš hýbat, protože měla nějaký problém s páteří. Doktoři jí na to dávali nějaké léky, byla i na rehabilitaci ale vůbec to nepomáhalo a lékařská prognóza říkala že uzdravení bude trvat řadu týdnů. Přitom měla spoustu povinností které musela zrušit, protože před onemocněním byla ve sboru velice aktivní.

Řekl jsem jí, že jsem býval u letničních a že bych si věděl rady co s tím a ukázal jsem jí to místo v Bibli (Mk 16,15-18). Ona na to odpověděla, že se necítí dost zbožná aby mohla očekávat takový Boží zásah. Já jsem jí na to tehdy řekl, že jsem taky strašnej hříšník ale čím je pro mě obtížnější přestat Ježíše zarmucovat ve věcech které jsou nad mé síly, o to víc bych rád splnil tak snadný úkol jako je tento, vždyť položit někomu ruku na hlavu a pomodlit se není ani námaha ani riziko, koneckonců neléčím já ale Ježíš. A nejhorší co se může stát je, že Bůh moji modlitbu prostě nevyslyší a neuzdraví ji a vše zůstane při starém.

Tak teda zdrženlivě souhlasila. Bez zbytečných cavyků jsme se postavili, vložil jsem jí ruku na hlavu a vyslovil stručnou prosbu k Ježíšovi aby on, jako Pán Ježíš splnil svůj slib který nám dal ve verši (Mk 16,15-18). Přesně tak jak jsem to předtím mnohokrát viděl v Apoštolské církvi. Nevěděli jsme ale jak dlouho to má trvat a ani jestli to vůbec zabere, tak jsme tomu dál nevěnovali pozornost a bavili jsme se o dalších věcech. Za 10 minut když se vrátila z kuchyně kde vařila čaj, najednou zjistila že se může úplně volně pohybovat. Zavýskla radostí, několikrát se zkusila vykroutit tak a tak, a už začala rozvíjet plány které povinnosti musela odložit, ale nyní se k nim vrátí.

Samozřejmě jako dialekticky myslící student techniky jsem si to chtěl ověřit později, jestli to nebyl jen chvilkový nával zbožného nadšení, ale o týden pozdějii mi v telefonu potvrdila že od té chvíle je prostě všecko v pořádku a že se doktoři divili jak sviňa. Ten večer jsem Ježíšovi poděkoval, ale velmi stroze, měl jsem svých problémů dost a na Ježíšovu pomoc jsem čekal marně. Jestli poděkovala ona, to mi prosím není známo.

Já vím že zatvrzelej heretik jako já by neměl takové věci říkat, teď budou muset kvůli mně adminové GS znovu vykropit server, ale když já jsem to zažil a je to pravda.... no tak teda promiňte, no.