Grano Salis - Křížová cesta našeho Pána Ježíše Krista

I. ZASTAVENÍ - JEŽÍŠ ODSOUZEN K SMRTI

První odsouzení Ježíšovo

"S kopími a kyji jste na mne přišli, jako na zločince", vytkl Ježíš biřicům, kteří ho zatýkali na Olivové hoře. Nijak se jim nebránil.

Ještě za noci musil být Ježíš souzen. Ale už cestou do Annášova domu ozbrojenci stačili svého vězně ztýrat do krve. Jako lotra ho přivlekli v provazech doprostřed hlavní síně. Pln zloby udeřil velekněz na Ježíše:

"Chceš nám hlásat nové věci, ale kdo ti k tomu dal právo?"

Ježíš odpověděl: "Proč se ptáš mne? Ptej se raděj i těch, kteří mne slyšeli, o čem jsem mluvil."

Tu jeden sluha veleknězův udeřil Ježíše prudce do tváře.

"Takhle odpovídáš nejvyššímu knězi?" vykřikl na Ježíše.

Biřicové zároveň škubli provazy a Ježíš upadl tváří na schody. Do krve se zranil. Annáš vyzval přítomné, aby vypověděli svá svědectví, když se jich Ježíš sám dožaduje:

- Tvrdil o sobě, že je králem.

- Bůh prý je jeho otcem.

- Farizeové jsou cizoložníci.

- Bouří a svádí lid.

- V sobotu uzdravuje nemocné s pomocí ďáblovou.

- Mluví, jako by byl poslán od Boha.

- Hlásá zkázu Jeruzaléma.

- Nepostí se.

- Potuluje se.

- Jídá s nečistými, s celníky, s hříšníky.

- Chodí se ženami špatné pověsti.

- Slibuje živou vodu, po níž prý se nežízní.

- Rozhazuje cizí peníze.

- Mluví samé lži o své říši.

Jak hanebně zde bylo zneužito pravdy! I Boží poselství Světla dokázali falešní svědkové proměnit s ďáblovou pomocí v nenávistnou lež.

Ježíš stále mlčel a nepromluvil ani tehdy, když ho Annáš posílal se vším křivým obviněním ke svému zeti Kaifášovi, úřadujícímu veleknězi, kterého, na rozdíl od něho, Římani za velekněze uznávali.

Soudní síň Kaifášova domu byla osvětlena množstvím pochodní a lamp. Jako by to byla slavnost Satanova. Falešných svědectví proti Ježíšovi přibývalo a Kaifáše jímala zlost, protože svědectví si vzájemně odporovala. Očividně falešným svědectvím se lidé smáli. Kaifáš se proto rozhodl položit Ježíšovi zásadní otázku:

"Zaklínám tě skrze Boha živého, pověz nám, jsi-li Kristus, syn Boha Požehnaného!"

Anna Kateřina v tu chvíli spatřila nad Ježíšem otevřené nebe, uviděla i samotného Boha Otce. Pod Kaifášem se naopak zviditelnilo samo peklo: temně ohnivý kruh příšerných postav. Ďáblové vstupovali do mnoha přítomných lidí, nebo si jim sedali na hlavy či na ramena.

Ježíš vznešeně odpověděl, že je skutečně Kristus, Syn Boží, a zároveň připomněl, že brzy bude viděn po pravici moci Boží, kterak přichází na oblacích. Při těchto vážných slovech Ježíš zářil nebeským jasem. Pod Kaifášem žhnulo peklo v celé své hrůze. A Kaifáš, jakoby přítomností pekla posilněn, roztrhl své roucho a vzkřiknul:

"Rouhal se Bohu! Nač ještě potřebujeme svědky? Sami jste nyní slyšeli rouhání. Co o tom soudíte?"

Většina přítomných povstala a jeden přes druhého křičel: "Hoden jest smrti!"

Hrstka spravedlivých si zahalila hlavu a opustila síň.

Druhé odsouzení Ježíšovo

Noční soud nad Ježíšem nebyl platný; měli být jen vyslechnuti svědci. Když se rozednilo, dostavil se Kaifáš, Annáš, zákoníci a starší lidu k novému zasedání, které mělo mít konečnou platnost. Kaifáš poručil, aby byl Ježíš předveden ze žaláře, kam ho odvedli po skončeném nočním soudním jednání. Ježíš se objevil před veleradou zohavený a znečištěný, jen ve spodním šatě. Kaifáš se obrátil na Ježíše:

"Jsi-li Pomazaný Páně, řekni nám to; jsi-li Mesiáš, dokaž nám to!

Ježíš odpověděl: "Řeknu-li vám to, neuvěříte mi, otáži-li se vás na to, neodpovíte mi, ani mě nepropustíte. Ode dneška," dodal Ježíš, "však uzříte Syna člověka sedět na pravici moci Boží."

"Ty jsi tedy Syn Boží?" tázali se ho soudci.

"Ano, řekli jste; já jsem."

Soudci zvolali: "Nač potřebujeme svědky? Slyšeli jste to sami z jeho úst!"

Toto stačilo k Ježíšovu odsouzení. Aby ho však mohli zabít, musil rozsudek potvrdit Pilát, římský místodržící. Vedli k němu Ježíše v průvodu: vpředu šel nejvyšší kněz a členové židovské velezrady, pak mezi biřici a vojáky šel Ježíš. Průvod uzavíral dav lidí.

Třetí odsouzení Ježíšovo

Mnoho příkoří musil ještě Ježíš vytrpět, než na svá ramena vzal kříž. Pilát na Ježíšovi žádnou vinu neshledal a poslal ho k Herodovi. Ani ten na Ježíšovi nenašel žádnou vinu a rozhodl se ho Pilátovi vrátit. Annáš a Kaifáš Heroda přesvědčovali, že Ježíše musí popravit, ale nepořídili. Této prodlevy využili farizeové, aby mezi lidem, vojáky a biřici rozdávali peníze a ponoukali je k mučení Ježíše. Stalo se jim podle jejich přání: Ježíše týral každý, kdo se ocitl v jeho blízkosti, Ježíš byl bit i klackem do hlavy. Ježíš padal na zem, ale nenechali ho ležet, zdvihli ho a bili ho znovu. Anna Kateřina uviděla nad týraným Ježíšem plačící anděly; někteří mu potírali hlavu mastí. Rány, které dopadaly na Ježíšovu hlavu, byly smrtelné. Krev tekla z jeho těla proudem.

Ježíše opět odvedli k Pilátovi. Bylo po osmé hodině ranní. Pilát chtěl Ježíše propustit a nabídl shromážděnému davu, že jim podle ustáleného zvyku propustí jednoho z uvězněných zločinců: buď Ježíše, nebo Barabáše. Lid si bez váhání vybral lotra Barabáše. Pilátovi nezbylo, než Ježíše dát zbičovat, pak ho chtěl propustit.

Ježíše bičovalo šest egyptských otroků po dobu tří čtvrtí hodiny. Když byl Ježíš opět na hranici smrti, uviděla Anna Kateřina cizince malé postavy, který se k Ježíšovi prodral a zakřiveným nožem odřízl Ježíšova pouta od sloupu. Kdyby tak nebyl učinil, byl by Ježíš zabit dříve, než by mohl být ukřižován.

Na Ježíšovu hlavu narazili korunu z trní, která mu způsobila další krvácení. Zohaveného Ježíše Pilát znovu postavil před rozjitřený dav se slovy:

"Ejhle, člověk!" Opět se ho pokoušel propustit. Lid však začal křičet:

"Propustíš-li ho, nejsi přítel císařův, nebot kdo se vydává za krále, protiví se císaři!"

Právě této pohrůžky se Pilát zalekl nejvíc, a proto se rozhodl Židům vyhovět. Neodpustil si však, aby si před nimi neumyl ruce na znamení své neviny. Prohlásil:

"Nejsem vinen krví tohoto spravedlivého." Ježíše tím vydal smrti na kříži.

Židé odpověděli Pilátovi strašným zvoláním, které jim našeptal sám ďábel:

„Krev jeho na nás a na naše děti!"

Anna Kateřina dosvědčuje, že Pilát svůj rozsudek vydal i písemně a že ihned několik písařů vyhotovilo opisy. Písemný rozsudek byl asi tento:

"Z obavy před hrozícím povstáním lidu, přinucen velekněžími a veleradou, dal jsem ukřižovat Ježíše Nazaretského, obžalovaného z buřičství, rouhání a přestupování zákona, jehož smrti si oni přáli, ačkoliv jsem neuznal jejich obžaloby. Učinil jsem tak, abych nemohl být od císaře považován za nespravedlivého soudce a abych nebyl obžalován jako podporovatel vzpoury..."

II. ZASTAVENÍ - JEŽÍŠ BERE KŘÍŽ NA SVÁ RAMENA

Když Ježíš uviděl svůj kříž ležet na zemi, padl k němu na kolena, objal ho a třikrát ho políbil. Biřici mu ihned surově připomněli, že si musí kříž naložit na ramena. Anna Kateřina spatřila anděly, kteří Ježíšovi pomáhali, aby vůbec mohl pozvednout těžký kříž. Ježíš pak chviličku sehnut klečel pod křížem. Jeden z farizejů přijel k Ježíšovi na koni a křikl na něho:

"Teď už je konec tvým krásným řečem. - Dělejte!" obrátil se k biřicům: "Ať jsme s ním brzy hotovi!"

Dva kati nadzvedli konec kříže, takže se kříž nevlekl po zemi. Čtyři kati vlekli Ježíše na provazech, připoutaných k jeho pasu.

Před průvodem šel trubač, který na každém rohu zatroubil a ohlašoval nastávající popravu. Pak šli pacholci s popravčími nástroji a oddíl farizeů na koních. Za nimi mladík s nápisem na kříž. Na rameni držel i tyč s Ježíšovou trnovou korunou.

Ježíš kráčel bos; pravou rukou objímal kříž, levou rukou si nadzdvihoval šaty, aby mu nepřekážely v chůzi. Po Ježíšově boku šli vojáci s kopími. Pak byli vedeni oba lotři, kteří měli být ukřižováni spolu s Ježíšem.

Po větším odstupu následoval oddíl Pilátův. I zde byl v čele trubač, pak Pilát na koni s důstojníky; za ním řada jezdců a potom následoval šik tří set pěšáků, který však zahnul do široké ulice.

Vojáci bránili tvoření tlačenice. Ulička byla jen několik kroků široká a velmi nečistá. Lidé házeli na Ježíše bláto a kuchyňské odpadky. Lili na něho i pomeje. Navedené děti sbíraly kamení a házely je Ježíšovi pod nohy.

III. ZASTAVENÍ - JEŽÍŠ POPRVÉ PADÁ POD KŘÍŽEM

V místech, kde se ulička vedoucí na Kalvárii rozšiřovala, bylo mnoho bláta. Přes ně byl položen plochý kámen. Ježíš byl tak vysílen, že o kámen zakopl a upadl. Kříž padl vedle něho. Kati kleli a farizeové je vybízeli, aby Ježíše zvedli:

"Zemře nám tu pod rukama!" křičeli.

Kolem stály plačící ženy a děti. Jen s Boží pomocí se Ježíšovi podařilo vstát. Jakmile jen pozvedl hlavu, ihned mu na ni narazili trnovou korunu a na ramena mu opět naložili kříž. Ježíš pak musil v cestě pokračovat s hlavou nachýlenou na stranu, aby vůbec mohl na rameni nést kříž. S mnohem větší trýzní, než před svým pádem, stoupal Ježíš vzhůru strmou uličkou.

IV. ZASTAVENÍ – JEŽÍŠ SE POTKÁVÁ SE SVOU MATKOU

Maria, Matka Ježíšova, prosila Jana apoštola a miláčka svého Syna, aby ji doprovodil na místo, kudy se bude ubírat průvod s odsouzeným Ježíšem. Anna Kateřina se zhrozila, když uviděla Matku Ježíšovu bledou, s uplakanýma očima, třesoucí se po celém těle, zahalenou do modrošedého pláště.

Maria se zeptala Jana: "Nemám raději odejít? Nesnesu ten pohled."

Jan jí odpověděl: "Nezůstaneš-li tu, bude tě to bolet ještě víc."

Když biřici uslyšeli, že na ně čeká matka odsouzencova, posmívali se jí a jeden z katů jí přidržel před očima hřebík, kterým bude její Syn přibit ke kříži. Maria zesinala, i rty měla modré. Ježíš na ni hleděl očima krvavýma, zapadlýma. A tu opět upadl na kolena a na ruce. Maria se vrhla mezi katy, klesla vedle Ježíše na kolena a svého Syna objala. Anna Kateřina zaslechla tato slova:

"Synu můj!" a "Matko má!"

Jeden z biřiců Marii řekl:

"Kdybys ho byla lépe vychovala, nebyl by teď v našich rukou."

Vojáci pokynuli Matce Ježíšově, aby ustoupila. Z katů se jí nikdo nedotkl. Jan a její známé ženy Marii odvedli, ta však bolestí upadla na kolena.

Biřici Ježíše surově zvedli a naložili mu na rameno kříž.

V. ZASTAVENÍ – ŠIMON KYRÉNSKÝ POMÁHÁ JEŽÍŠOVI NÉST KŘÍŽ

Ježíš opět upadl a biřici, ať trhali provazy sebezběsileji, nemohli už žádným způsobem postavit Ježíše na nohy. Kolemjdoucím se už zdálo, že odsouzenec umírá. Z toho pak pojala největší hrůza farizeje, že by snad Ježíše na místo popravy nepřivedli živého. Řekli vojákům:

"Musíme někoho najít, kdo by mu pomohl nést kříž!"

Jistě se tak stalo podle vůle Boží, že právě šel kolem pohan Šimon Kyrénský. Vracel se domů z práce v doprovodu svých synů. Byl to zahradník, upravoval v zahradách ploty.

Vojáci Šimona chytili a poručili mu nést odsouzencův kříž. Nic mu nebylo platné, že se s nimi pral, donutili ho mocí. Zpočátku bylo Šimonovi proti mysli, že musí pomáhat tomuto zbědovanému odsouzenci, za chvíli však pocítil s Ježíšem hluboký soucit. Šimon byl statný, asi čtyřicetiletý muž, byl jen na lehko oblečený. Jeho synů se ujaly přihlížející ženy. Anna Kateřina připomíná, že všichni Šimonovi synové se za čas stali učedníky apoštolů.

VI. ZASTAVENÍ - VERONIKA PODÁVÁ JEŽÍŠOVI ROUŠKU

Z jednoho domu v uličce, kudy se Ježíš ubíral na Kalvárii, vyšla jakási žena, jménem Veronika, s děvčátkem. Přes ramena měla přehozenu roušku, děvčátko drželo konvici s kořeněným vínem. Toto víno Veronika připravila k Ježíšovu občerstvení. Nenechala se od vojáků odehnat, prodrala se k Ježíšovi, padla před ním na kolena, podala mu roušku a prosila:

"Rač dovolit, abych osušila svého Pána."

Ježíš vzal od ní podávanou roušku, přitiskl si ji na obličej a s díky jí vrátil Veronice. Děvčátko zároveň pozvedlo k Ježíšovi konvici s vínem. Farizeové na koních i biřici a vojáci na chvíli strnuli nad Veroničinou odvahou. Ale víno už Ježíšovi podat nedovolili. Veroniku s dítětem odehnali, Ježíše začali znovu bít a smýkat jím.

Když Veronika se vrátila domů, rozprostřela roušku na stole a leknutím omdlela. Našli ji s rozprostřenou rouškou, na níž byl krví otisknut Ježíšův obličej. Rouška byla třikrát delší než široká, byla utkána z jemné vlny. Veronika si ji pověsila nad postel. Po její smrti dostala roušku Matka Ježíšova, pak apoštolové. Stala se tak majetkem Církve.

Veronika byla na sklonku svého života uvězněna pro svou víru, v žaláři podle slov Anny Kateřiny zemřela hladem.

VII. ZASTAVENÍ - JEŽÍŠ PODRUHÉ PADÁ POD KŘÍŽEM

Nyní byla cesta velmi strmá. V nerovné, rozježděné cestě byla velká louže. pacholci škubali Ježíšem dopředu, Šimon Kyrénský chtěl jít poněkud stranou po lepší cestě, pohnul křížem a Ježíš znovu upadl. Podle vidění a svědectví Anny Kateřiny to nebyl druhý Ježíšův pád, nýbrž už čtvrtý. Ježíš upadl do louže a Šimon Kyrénský musil vší silou zadržet kříž, aby nepadl na zem. Tu Ježíš zvolal dobře slyšitelným hlasem:

"Běda ti, běda, Jeruzaléme! Jak jsem tě miloval! Jako kvočna, která shromažďuje kuřátka pod svá křídla, chtěl jsem tě chránit, a ty mě tak ukrutně vyhazuješ ze svých bran!"

Farizeové začali Ježíšovi nadávat: "Ten buřič ještě nemá dost. Mluví zbytečné řeči!"

Pacholci Ježíše bili, kopali ho, vlekli ho z louže po zemi a zvedli ho na nohy. Šimon Kyrénský se nad jejich surovostí rozlítil a křičel na ně: "Nepřestanete-li konečně se svým lotrovstvím, hodím vám kříž na zem, i kdybyste mne měli zabít!"

VIII. ZASTAVENÍ - JEŽÍŠ MLUVÍ K PLAČÍCÍM ŽENÁM

Na Kalvárii vedla úzká, kamenitá cesta. Bylo tu rozcestí: na Betlém, k Emauzům a do Bethsur. Na tomto rozcestí stály plačící ženy. Ježíš upadl po páté, Šimon sklonil kříž k zemi, aby se Ježíš o něj mohl opřít. Zdálo se, jako by Ježíš omdlel. Ženy hlasitě naříkaly. Ježíš se k nim obrátil s těmito prorockými slovy: "Dcery jeruzalémské! Neplačte nade mnou. Plačte samy nad sebou a nad svými dětmi! neboť hle, přijdou dny, kdy se bude říkat: blahoslavené neplodné životy, které nerodily, a prsy, které nekojily. Pak budete říkat horám: Padněte na nás! A kopcům: Přikryjte nás! Neboť když se toto děje na dřevě zeleném, co se bude díti na dřevě suchém?"

Průvod se na chvilku zastavil. Pacholci s mučitelskými nástroji spěchali na Kalvárii. Už se nemohli dočkat Ježíšovy popravy.

IX. ZASTAVENÍ - JEŽÍŠ PADÁ POD KŘÍŽEM POTŘETÍ

Na vrchol kopce vedla strmá, kamenitá cesta. Ježíše bili ještě surověji a hnali ho nemilosrdně vzhůru. Třetí Ježíšův pád byl podle vidění Anny Kateřiny již jeho šestý a sedmý pád. Po sedmé upadl až na samém vrcholu kopce. Šimona Kyrénského biřici za jeho pomoc zbili a s nadávkami ho odehnali.

Vrchol Kalvárie tvoří okrouhlá rovinka, ohraničená náspem. Farizeové zůstali na severním svahu kopce, který nebyl tak strmý. Na protějším strmém svahu, obráceném k městu, zaujala stanoviště setnina římských vojáků. Bylo krátce před polednem. Pomocí provazů postavili Ježíše na nohy a křičeli na něho posměšně: "Musíme ti, králi, vzít míru na tvůj trůn!"

Ježíš se nenechal strhnout na ležící kříž, položil se na něj sám, bez donucení. Kati označili na kříži místa, kde přibijí Ježíšovy ruce a nohy. Pak Ježíše zase zvedli na nohy a odvedli ho k jámě, vytesané ve skále, opatřené padacími dveřmi. Anně Kateřině se zdálo, že Ježíše přidržovali andělé, aby si pádem do jámy nepolámal ruce a nohy.

X. ZASTAVENÍ - JEŽÍŠ ZBAVEN ŠATU

Ježíšovi skončila jeho Křížová cesta. Už ho přivlekli z jeho sklepního vězení na vlastní místo popravy. Milosrdné ženy daly peníze katům, aby se Ježíš mohl naposledy občerstvit vínem, které přinesly. Kati však víno vypili sami. Podle svědectví Anny Kateřiny dali Ježíšovi napít jakéhosi octového vína s pelyňkem a myrhou. Ježíš okusil, ale nepil. Anně Kateřině se naskytl nebývale hrozný pohled, protože náhle kromě Ježíšových šatů spatřila kolem sebe množství tvorů, v nichž rozpoznala zlé duchy. Byly to jednak strašidelné ďábelské postavy nejrůznějších podob, ale i tvorové podobní zvířatům. Viděla žáby, draky, hady a množství jedovatého hmyzu. Ten hmyz létal lidem do úst, sedal jim na prsa a na ramena. Všechno to byli ďáblové, kteří katům radili, našeptávali jim, jak být ještě krutější. Sváděli je k nejhroznějším surovostem.

Biřicové strhli z Ježíše svrchní oděv, pak i ostatní oblečení. Jeho hnědou nesešívanou suknici, kterou mu utkala jeho Matka, nechtěli vojáci trhat na části. Metali o ni los. Aby suknici pak mohli Ježíšovi přetáhnout přes hlavu, strhli mu z hlavy trnovou korunu, což opět bylo provázeno krutou bolestí. Na rameni, na kterém Ježíš nesl kříž, byla otevřená rána až do kostí. Ježíše svlékli do naha, posadili ho na přivalený kámen a opět mu vtlačili trnovou korunu do čela.

Maria, Matka Ježíšova, už chtěla z hlavy strhnout závoj, aby jím přikryla Ježíšovu nahotu, ale tu se k Ježíšovi prodral udýchaný muž a podal Ježíšovi kus plátna, aby se jím mohl přikrýt. Tuto Boží pomoc v nejvyšší nouzi vyprosila sama Maria. Muž zahrozil pěstí katům a zakřičel na ně: "Nechte toho člověka, aby si mohl zakrýt svoji nahotu!"

Po těchto slovech zmizel tak rychle, jako se objevil.

XI. ZASTAVENÍ - JEŽÍŠ JE PŘIBÍJEN NA KŘÍŽ

Samo přibíjení Ježíšových rukou a nohou na kříž se neobešlo bez dalšího mučení. Kati nejprve přibili pravou ruku Ježíšovu. V kříži byly vyvrtány díry nebozezem. Jeden z katů klečel Ježíšovi na prsou a držel mu rozevřenou dlaň. Druhý kat nasadil dlouhý trojhranný hřeb a začal do něho bušit kladivem z jednoho kusu železa. Když však kati chtěli přibít levou ruku Ježíšovu, zjistili, že vyvrtaná díra je příliš daleko a že ruka odsouzencova k ní nemůže dosáhnout. Přivázali proto na Ježíšovo zápěstí provaz a táhli vší silou ruku tak daleko, až dosáhla vyvrtané díry. Napínáním ruky kati vykloubili obě Ježíšova ramena. Ježíš bolestí sténal.

Mnohem nesnadnější bylo přibití nohou. Dlouhým hřebem byl přibit ke kříži nejprve špalek a až na něj měly být přibity Ježíšovy nohy. Rozpětím paží se tělo odsouzencovo vytáhlo do výše a nohy již nemohly dosáhnout ke špalku. Kati hrozně kleli. Přivázali provaz nejprve na pravou nohu a táhli ji dolů, až se dotkla špalku. Tělo bylo k nesnesení napjato a Ježíš hlasitě naříkal. Volal: „Ó, Bože!“

Aby se Ježíšovy ruce nevytrhly, přivázali kati pevně ke kříži nejen Ježíšovy paže, nýbrž i prsa. Stejným způsobem stáhli dolů i levou nohu a přivázali ji přes pravou nohu. V nártě mu pravou nohu prorazili tenčím hřebíkem s rovnou hlavičkou. Teprve potom velmi dlouhým hřebem prorazili Ježíšovi obě nohy. Hřeb byl zasazen do levé nohy a skrz pravou nohu vbit hluboko do dřeva. Tělo Ježíšovo bylo dál nesnesitelně napjaté a Ježíš neustával v nářku. Anna Kateřina napočítala při probíjení Ježíšových nohou třicet šest úderů kladivem.

Velitel římské stráže dal zároveň přibít na kříž tabulku s Pilátovým nápisem: JEŽÍŠ NAZARETSKÝ KRÁL ŽIDOVSKÝ. Římští vojáci se hlasitě smáli, že zde visí ,král židovský". Proto se vydalo několik farizeů do města, aby požádali Piláta o jiný nápis.

Následovalo zasazení kříže do připravené jámy. Kříž musil být provazy zvednut, jeho patu pak kati posunovali železnými háky, aby správně zapadl do země. Když kříž vskočil do díry v zemi, Ježíš hlasitě zabědoval, mnohé rány se mu natrhly, krev tekla silněji. Anna Kateřina zaslechla i zaskřípění vymknutých kostí.

Kati upěchovali zem kolem kříže a zatloukli do ní na pět klínů, aby kříž stál rovně. Když byl kříž vyzdvižen, rozléhalo se z města od chrámu troubení: právě byl zabit velikonoční beránek. Bylo asi čtvrt na jednu po poledni. - Když byl kříž zasazen do země, mohli Ježíšovi přátelé obejmout jeho nohy.

XII. ZASTAVENÍ - JEŽÍŠ NA KŘÍŽI UMÍRÁ

Téměř tři hodiny viselo Ježíšovo tělo na kříži za nepředstavitelného utrpení. Když byl Ježíšův kříž vztyčen, byli spolu ukřižováni i oba odsouzení lotři: Dismas a Gesmas. Ti ke svým křížům nebyli přibiti, nýbrž jen připoutáni, a to tak ukrutně, že se jim provazy zarývaly do svalů.

Ježíšovo tělo bylo na kříži nejen přibito, nýbrž i pevně přivázáno, a nyní musili kati všechny provazy odstranit. Musili použít žebříky. Odstraněním provazů se Ježíšovo utrpení zmnohonásobilo. Krev, zadržená v žilách, se znovu rozproudila a po dobu sedmi minut visel Ježíš na kříži jako mrtvý. Hlava se mu sklonila na prsa. Ta byla vzedmuta, tělo bylo tak napjato, že skutečně by bylo možno spočítat všechny Ježíšovy kosti. Třeba jeho tělo na kříži bylo tak zohaveno, přesto se Anně Kateřině jevilo jako neobyčejně vznešené.

Zatímco Ježíšovo tělo viselo na kříži napnuté, lotři viseli na svých křížích skrouceni a stočeni.

Když kati vykonali své dílo, sebrali své náčiní a odešli. Odjeli i farizeové a odešlo i sto římských vojáků, aby je vystřídalo jiných padesát. Ke kříži se vrátili farizeové, kteří byli žádat Piláta o změnu nápisu. Pilát jim nevyhověl, a proto byli velmi rozezleni. Spílali Ježíšovi a posmívali se mu:

"Řekni nám, jak zboříš chrám a ve třech dnech postavíš nový? "

"Jiným jsi chtěl pomáhat, sám sobě nepomůžeš?"

"Jsi-li král židovský, sestup z kříže a my v tebe uvěříme!"

"Spoléhal jsi na Boha, tak ať ti pomůže!"

Ježíš poněkud zvedl hlavu a pravil: "Otče, odpusť jim, neboť nevědí, co činí."

Lotr na Ježíšově pravici, jménem Dismas, hlasitě zvolal: "Vy ho tupíte, a on se za vás modlí. To je prorok! On je náš král, je to SYN BOŽÍ!"

Farizeové hledali kameny, aby lotra na kříži ukamenovali, ale římský setník je dal rozehnat. Když pak lotr na levici, Gesmas, křičel:

"Jsi-li Kristus, pomoz sobě i nám," okřikl ho jeho druh:

"Ani ty se Boha nebojíš? My trpíme za to, co jsme si zasloužili, ale tento nic zlého neučinil!"

Asi o půl jedné nastalo podivné zatmění slunce. Anna Kateřina spatřila, jak se pohybují hvězdy, uviděla i měsíc, jak rychle běží po obloze jako ohnivá koule. Slunce bylo zastřeno temně rudou mlhou. Na lidi i na zvířata padla hrůza. Ptáci létali zmateně, dali by se chytit do ruky. Mnozí lidé padali na kolena, bili se v prsa a prosili Boha za odpuštění. Volali:

"Krev jeho na jeho vrahy!"

Na Ježíše se obrátil Dismas s prosbou: "Pane, rozpomeň se na mne, až přijdeš do svého království!"

Ježíš mu bez váhání odpověděl: "Amen, pravím tobě, ještě dnes budeš se mnou v ráji . "

Pod křížem Ježíšovým stála Maria, Matka Ježíšova, Marie Kleofášova, Marie Magdalena a apoštol Jan. Ježíš pohlédl na svou Matku a řekl jí: "Hle, syn tvůj!" a Janovi řekl: "Hle, matka tvá!"

Jeruzalém se octl v šeru. Úzkost lidí byla všeobecná. Farizeové se marně snažili vysvětlit, co se to děje. Ve městě se lid shromáždil před Pilátovým palácem a vyčítal Pilátovi, že nespravedlivě soudil. Pilát se bránil, že na smrt Ježíšově nenese žádnou vinu. Vždyť oni prý chtěli jeho smrt. Pilát posílil stráže.

Ježíš na kříži trpěl netoliko hrozná muka tělesná, ale zachvátil ho i pocit opuštěnosti a bezútěšnosti. Ke třetí hodině zvolal silným hlasem:

„ Eli, Eli, lamma sabakthani, „ což znamená: „ Bože můj, Bože můj, proč jsi mne opustil! „

Farizeové a ostatní nepřátelé Ježíšovi se Synu Božímu posmívali: „Volá Eliáše. Počkáme si, přijde-li mu na pomoc.“

Ježíš pak zvolal: „ Žízním! „

Anna Kateřina zaznamenala, že po chvíli Ježíš dodal: „To jste mi nemohli podat ani doušek vody?“

Jan prý odpověděl zarmouceně: „ Pane, my jsme zapomněli.“

Ježíš prý vyřkl ještě tato slova: „Když už nebudu mít hlas, ústa mrtvých budou mluvit.“ Farizeové to přijali jako rouhání.

Nyní už se přiblížila chvíle Ježíšovy smrti. Zvolal:

„Dokonáno jest!”

Pozdvihl hlavu a řekl silným hlasem:

„OTČE, DO TVÝCH RUKOU POROUČÍM SVÉHO DUCHA!“

Naklonil hlavu a skonal.

Skála pod Ježíšovým křížem pukla širokou trhlinou. Římský setník zvolal:

„Toto je opravdu Syn Boží!”

V chrámě jeruzalémském se roztrhla opona od shora dolů. Bortily se domy, mrtví vstávali z hrobů. Trhaly se skály. Mnoho obyčejných lidí, ale i farizeů se v té chvíli obrátilo; bili se do prsou, natrhávali svá roucha a sypali si na hlavu popel.

Bylo krátce po třetí hodině. Farizeové pomocí provazů zkoušeli trhlinu ve skále, ale nepodařilo se jim dosáhnout dna. V dáli se ukazovali i Ježíšovi učedníci. Hleděli s hrůzou na kříž, ale báli se přijít blíž. Také nedovolili, aby se k nim někdo přiblížil. Hned ve strachu prchali.

XIII. ZASTAVENÍ - JEŽÍŠOVO TĚLO SŇATO Z KŘÍŽE

Po smrti Ježíšově nastalo veliké zemětřesení. Kněží dokonce ustali v zabíjení beránků. Třebaže byl Kaifáš vyděšen, neztratil hlavu a pokoušel se sjednat pořádek. Podařilo se mu to jen s ďáblovou pomocí. Farizeové domlouvali lidem, aby se ničeho nebáli. U chrámového oltáře se však Kaifášovi zjevil prorok Jeremiáš a oznámil mu, že teď již skončila Oběť Starého zákona, že nyní začíná Nová Oběť.

Anna Kateřina slyšela v chrámu volání andělů: "Vyjděme odtud pryč!" Andělé pak z chrámu odcházeli v zástupu. Anna Kateřina udává, že v Jeruzalému se v tu dobu zjevovala asi stovka mrtvých. Mrtví se zjevovali na různých místech, hrozili lidem a vybízeli je k obrácení.

Blížil se však sabat a Josef z Arimatie požádal Piláta o Ježíšovo tělo. Chtěl-li je pohřbít, musil tak učinit okamžitě. Pilát se podivil, že by už Ježíš zemřel, ale Josefově žádosti vyhověl.

Zatím kati zpřeráželi trojhrannými železnými tyčemi kosti obou ukřižovaných lotrů. Byli totiž ještě naživu. Kati měli v úmyslu totéž provést i s Ježíšovým tělem, a proto na žádost Marie, Ježíšovy Matky, se Jan na ně obrátil s prosbou, aby tělo Ježíšovo ušetřili. Avšak zabránil tomu především římský poddůstojník Cassius, který vší silou vrazil kopí do Ježíšových prsou. Ze široké rány po vytaženém kopí vy tryskl ihned proud krve a vody. V tu chvíli byl Cassius zasažen Boží milostí, seskočil z koně, padl na kolena, bil se v prsa a velmi hlasitě vyznal víru v Ježíše. Cassius totiž trpěl zlým očním neduhem, z něhož právě v tu chvíli byl uzdraven. To když uviděli mnozí římští vojáci, padli také na kolena a vyznávali víru v Ježíše Krista, Syna Božího. Zatím již katům byl doručen Pilátův zákaz dotýkat se Ježíšova těla, protože je daroval Josefu z Arimatie.

Josef a Nikodém začali bez prodlení spolu s Janem a za pomoci setníka Abenadara a též Cassia uvolňovat Ježíšovo tělo z kříže. Ženy byly zaměstnány přípravou koření, plátna a vody k omývání mrtvého těla Ježíšova. Hřebíky se podařilo vytlouci z kříže poměrně snadno. Jen vyrazit dlouhý hřeb z Ježíšových nohou dalo mnoho práce. Tento úkol na sebe vzal setník Abenadar.

Anna Kateřina dosvědčuje, že Ježíšovo snímání z kříže bylo nepopsatelně dojemné. Všechno se dělo šetrně a opatrně, aby Ježíšovi nezpůsobili další bolest. Nikdo přitom nemluvil hlasitě: tím spíše bolestně zaznívaly údery kladivem při vytloukání hřebů z kříže. Když bylo Ježíšovo tělo sňato, položili je do náruče jeho Matky.

XIV. ZASTAVENÍ - JEŽÍŠOVO TĚLO POLOŽENO DO HROBU

Ježíšovo zkrvavené tělo bylo čistě umyto a připraveno k pohřbu. Ježíšovi nepřátelé už odešli do města. Na víru obrácení vojáci a Cassius stáli opodál a uctivě přihlíželi. Z hlavy Ježíšovy byla sňata trnová koruna, klíšťkami pak vytahovali zlomené trny. Poté byly do Ježíšových ran vtírány vzácné masti. Maria, Matka Ježíšova, zatlačila svému Synu oči obrácené v sloup a chvíli na nich držela ruku. Josef a Nikodém pobízeli ke spěchu, neúprosně se blížil sabat. Naposledy umývali mužové Ježíšova bedra a nohy. Umývali tak dlouho, dokud voda, vymačkávaná z hub, neodtékala čistá. Ještě jednou pak byly namazány Ježíšovy rány a pak bylo tělo zabaleno. Kolem hlavy, krku a ramen byl Ježíšovi přivázán šátek.

Pohřební průvod šel do zahrady, která je vzdálena od Kalvárie asi sedm minut cesty. Ježíšovo tělo bylo uloženo do nového Nikodémova hrobu, který předtím Nikodémovi služebníci vyčistili a vykouřili. Hrob byl celý vytesán ve skále.

Do hrobu se ještě nakonec přišla se svým Synem rozloučit jeho Matka, po ní pak Maria Magdaléna. V pláči objala nohy svého Mistra. Pak přes mrtvé tělo Ježíšovo přehodili muži plátno a také ještě koberec. Pak zamkli kovové hrobové dveře a přivalili na ně veliký kámen.

Tahle křížová cesta byla sestavena podle svědectví blahoslavené Kateřiny Emmerichové, která žila v době napoleonských válek. Její zpráva o umučení Krista je mnohem delší a podrobnější a není v ní nic co by bylo v rozporu s Písmem. Z jejího svědectví vycházeli i tvůrci filmu Umučení Krista. Tohle je jenom pár vybraných pasáží. Berte to prosím jako apokryfní text bez schválení církve.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace