Byl jsem Svědkem Jehovovým!
Jejich taktiku můžeme nazvat taktikou "pozvolného a nenápadného ovlivňování". Pomalu, ale důsledně působí na vaši psychiku, dokud nejste zcela pod jejich vlivem. Zpočátku k tomu využívají líbivě kýčovitých ilustrací v časopisech. Později vám začnou radit, abyste opustili své přátele, neboť oni vás stejně po čase opustí. A je to pravda. Nakonec ztratíte všechny. Jejich organizace je propracovaná téměř do všech detailů, a proto je tak účinná. Já sám jsem byl několik roků jedním z nich. Dnes už nejsem. Vděčím za to tomu, jehož moc a síla je mnohem větší - živému Bohu. Krásné pozvání Dětství i mládí jsem prožil u babičky v Hradci Králové. O Bohu jsem nic nevěděl, ani jsem netoužil po tom, abych ho poznal. Na základě některých zkušeností jsem měl k němu spíše negativní postoj. Ve svých 14-ti letech jsem se v Mariánských Lázních setkal s chlapcem, který mi začal vyprávět o Bohu. Jednou mě pozval do Kutné Hory ke svým rodičům, kteří patřili ke Svědkům Jehovovým. Tam jsem se dozvěděl více o jejich učení. Půjčili mi literaturu a pozvali mě do shromáždění. Jezdil jsem tam tajně, neboť členové naší rodiny byli proti. Za rok se situace vyhrotila natolik, že jsem byl nucen od babičky odejít. Přestěhoval jsem se do Kutné Hory, kde jsem navštěvoval shromáždění Jehovistů. Po čase jsem nalézal v jejich učení určité nejasnosti a rozpory. Vůbec jsem například nechápal, proč si smím číst v Bibli jen ty úseky, které jsou zároveň uvedené ve Strážné věži (časopis Svědků Jehovových). Vytušil jsem už tehdy, že tato skupina manipuluje s myšlením lidí. Po r. 1989 vydali svou "přepracovanou" Bibli a zároveň nám zakázali číst Bibli ekumenickou. Rozpory se stupňují Často jsem přemýšlel, proč Svědkové tvrdí věci, které jsou v Bibli jinak nebo tam nejsou vůbec. Například ústřední verš v Janově evangeliu 3,16 mi ukázal, že každý, kdo věří v Ježíše Krista jako svého osobního Spasitele a Pána bude spasen. Jehovisté naproti tomu tvrdí, že jen oni jsou ti vyvolení. V Bibli jsem si také přečetl, že Ježíš není jen prostředníkem smlouvy s Bohem, který přišel na Zem, ale je živým Bohem. Neustále jsem se modlil za to, abych poznal tohoto živého Boha, kterého jsem v jejich společenství postrádal. Našel jsem pravého Boha V r. 1991 jsem odjel pomáhat na stavbu Sálu království do Ostravy. Stále více jsem toužil po poznání pravdy. Začal jsem i méně navštěvovat společenství Jehovistů. Navíc nemoc, která mě provází od narození, se zhoršovala. Jehovisté tvrdili, že mě Bůh trestá za mou neúčast na jejich společných akcích. Můj zdravotní stav se stal natolik vážný, že bylo nutné provést operaci. Ta dopadla přes všechna očekávání dobře. Vnitřní rozpory ve mně vyvolaly otázku, zda má ještě vůbec cenu žít. Boha jsem nenašel a do shromáždění jsem se již vrátit nechtěl. Rozhodl jsem se ukončit svůj život. Krabička s léky byla na dosah. V tu chvíli se však otevřely dveře a do pokoje vešla sestra. V ruce nesla malý letáček a podala mi ho se slovy: "Našla jsem tento letáček o Bohu na stolku v čekárně. Potěšil mě, přestože nejsem věřící. Možná, že pomůže i vám". Po jeho přečtení jsem si život už nechtěl vzít. Poznal jsem, že existuje živý Bůh, který na mě myslí, stará se o všechny mé potřeby a má mě rád takového, jaký jsem. Byl to ten pravý Bůh, po kterém jsem celé roky toužil. Začal jsem jej prosit, aby se mi dal poznat víc. Po návratu z nemocnice jsem ještě jednou zašel do shromáždění Jehovistů, ale opět jsem se ujistil, že tam Bůh není. Od té doby jsem se více upnul k Bibli a k Ježíši Kristu, kterého jsem předtím neznal. Nové společenství Na jaře 1996 jsem šel po náměstí v Ostravě a zahlédl jsem několik lidí, kteří zpívali, a radostně vydávali svědectví o Bohu. Nakonec vyzvali přítomné k přijetí Pána Ježíše. Věděl jsem, že ho chci přijmout, ale neměl jsem hned odvahu přistoupit k nim blíže. Byl jsem šťastný, když se modlili do mikrofonu. Touto modlitbou jsem i já mohl pozvat Ježíše do svého srdce jako Pána a Spasitele. Dali mi několik letáčků, ale potom odešli a já jsem s nimi ztratil kontakt. Prosil jsem tedy Pána Ježíše, abych se s nimi mohl opět sejít. A Pán mou prosbu vyslyšel. Bylo to před Vánocemi, když jsem se vracel unavený z práce domů. Těsně před autobusovou zastávkou jsem se najednou otočil a zamířil zpět na náměstí. Zpočátku jsem tam nic zajímavého neviděl, ale po chvíli jsem si všiml malé skupinky lidí, kteří rozdávali čaj. Poznal jsem v nich "mé" křesťany. V tu chvíli jsem byl šťastný, že jsem je opět objevil. Domluvili jsme si schůzku počátkem ledna, ale nemohl jsem pak přijít. Bez nových přátel a pod vlivem dřívějších kontaktů jsem se dostal do krize. Pomyslel jsem opět na sebevraždu. V rozhodující chvíli, stejně jako už jednou, zasáhl Bůh. Zazvonil telefon. Ozval se bratr, kterého jsem měl v lednu navštívit. Od té doby pro mě Pán Ježíš udělal mnoho dalších věcí. Ulehčil mi mou nemoc, díky křesťanskému společenství jsem získal nové přátele. Za to všechno jsem mu vděčný. Milý příteli, nezahazuj, prosím, tento letáček, vždyť podobný kdysi přivedl ke Kristu i mě. Přeji Ti, aby i Tobě ukázal ten správný směr, kterým se máš vydat. Abys i Ty poznal toho, který je LÁSKA a přijal jej za svého Pána a Spasitele.