Grano Salis - Nikolaité

Kdo byli Nikolaité skutečně.

Je naprosto zcestné vydávat hned všechno, co člověka napadne při čtení Bible za hlas Ducha svatého. Duch svatý promlouvá k člověku kdy sám chce, ne kdy si to člověk naplánuje a domýšlí si fantasmagorie. Až Duch svatý promluví skutečně, věřte, že to poznáte.

Pokusím se zde nastínit katolický postoj k výkladu tohoto místa v Písmu, v tom smyslu, jak je kontinuálně předáván od dob apoštolů..

Nikolaité (Mikulášovci)

Byla to sekta, která hověla mravní uvolněnosti. Je to nauka, spřízněná s bludy, jež potíral již svatý Pavel v listech z vězení (zejména Kol), a která je předzvěstí gnostických spekulací 2. století. Někteří staří spisovatelé ji spojovali s jáhnem Mikulášem (Sk 6,5). Mikulášovci zneužili jistého neopatrného (i když dobře míněného) asketického výroku jáhna Mikuláše (že tělo máme zneužívat - ve smyslu dbát více o duši) - propagovali hrubé smilstvo a popírali Kristovo Božství.

Význam jejich názvu však nijak nesouvisí s obsahem jejich bludů.
Vyvozovat z názvu této sekty obsah učení - takové jednání je naprosto nepodloženou spekulací, svědčící tak akorát o neznalosti historických souvislostí.
Mikulášovci (nazývali se tak tedy podle jáhna Mikuláše, který v Efezu učil) sváděli k pohanskému způsobu života. Pavel se o nich zmiňuje jako o nepravých apoštolech také v (2. Kor 11,4-5;13-15). Vybízí efezské, aby se rozpomenuli na stav své prvotní lásky ke Kristu a mladistvého zápalu. Varuje, že nezmění - li smýšlení, Bůh "pohne svícnem jeho" Tj. dopustí, aby v církvi Korintské zanikla víra i církev sama.
Smysl "pohne svícnem" naznačuje také, že dopustí - li Bůh, aby v jednom kraji víra zanikla, tak způsobí aby na jiném místě se zase ujala a prospívala.

Písmo je třeba poznávat ve stejném smyslu, v jakém ho svatopisci napsali.
K tomu nám pomáhá jednak výklad v Tradici církve - kontinuálně předávaný jako "poklad víry", jednak historicko-kritický rozbor Písma - protože Boží slovo nemůže být v rozporu s objektivní pravdou.
Tyto dvě věci jsou pro člověka poznatelné rozumem. To jestě pořád Duch svatý nemusí promlouvat! Znalost dějinné souvislosti událostí v Písmu je jen lidským přínosem do společného díla - do spolupráce Bůh - člověk.
Až k tomuto poznání se přidává dílo Ducha svatého, který onen poznatelný smysl aktualizuje na konkrétní životní situaci, oslovuje jím osobnost člověka, nově promlouvá k jeho duši.

Až v tomto okamžiku Boží slovo ožívá, stává se skutečným živým Božím slovem, ne jenom psanou literou.

	Hledej
	Je a svátek má Rostislav. Vytvoření registrace