poslal leonet Tento článek navazuje na předcházející články Slovo o kříži.
Prvních 8 kapitol epištoly Římanům lze rozdělit na dvě části. Nejdříve vidíme co činí krev Kristova s našimi hříchy a v druhé části jak jedná kříž Kristův s námi. Jednoduše řečeno krev je nutná pro odpuštěni hříchů, kříž potřebujeme k osvobození z moci hříchu.
Řím. 5,17: Jestliže proviněním jednoho člověka smrt vládla skrze toho jednoho, tím spíše ti, kteří přijímají hojnost milosti a dar spravedlnosti, budou vládnout v životě skrze toho jednoho, Ježíše Krista.
Již v několika článcích jsem se zabýval touto problematikou z různých pohledů. Tentokrát se podíváme na Pavlova slova v Řím. 4,25: „Pán Ježíš...byl vydán pro naše provinění a vzkříšen pro naše ospravedlnění.“
Řím. 5,1: „Když jsme tedy byli ospravedlněni z víry, máme pokoj s Bohem skrze našeho Pána Ježíše Krista.“
Tady vidíme jaké je naše postavení před Bohem. Máme-li nyní odpuštěné hříchy, Bůh již není pro nás předmětem trápení a hrůzy. Již nejsme Božím nepřítelem, jsme „smíření...skrze smrt Syna jeho“. Pokud skutečně poznáváme význam Jeho krve, je naše postavení neměnné.
Jenže Pavel nezůstává jen u našeho postavení před Bohem, ale pokračuje dál a hovoří o našem dalším životě. Nemůžeme zůstat stát, ale máme žít dál.
Řím. 6,4: „Byli jsme spolu s ním skrze křest pohřbeni ve smrt, abychom i my, tak jako byl Kristus skrze slávu Otce vzkříšen z mrtvých, chodili v novotě života.“
Přestože máme pokoj s Bohem, stále ještě v našem životě vládne smrt. Kdo se dostal až do tohoto stádia svého křesťanského života, zjišťuje že i nadále je v jeho nitru něco Bohu nepřátelského. Jak to probíhá popisuje Pavel 7 kapitole Římanům. V našem nitru stále vládne nepokoj, neboť máme v sobě něco, co nás stále nutí hřešit. Přestože máme pokoj s Bohem, stále nemáme pokoj sami se sebou. Kdo chce pokračovat s Bohem dál, objevuje ve svém srdci stále pokračující občanskou válku.
Mnozí žel ztroskotávají v tomto stádiu a nepokračují dál, protože ve skutečností nevědí jak dál. Roky i desítky let svých životů promarní hledáním duchovního způsobu života.
Krev Kristova může smýt naše hříchy, ale nemůže zničit starého člověka. Ten musí být ukřižován. Hříšníky jsme se nestali proto, že hřešíme, ale proto, že jsme se tak narodili.
Řím. 5,19. Jako se skrze neposlušnost jednoho člověka mnozí stali hříšnými, tak se skrze poslušnost jednoho stanou mnozí spravedlivými.
Tím jsem se zabýval ve svém článku „Dědičný hřích – odcizení.“
Všimněte si principu o kterém je tady řeč. Neposlušnost jednoho člověka, následky nesou mnozí, poslušnost jednoho následky ponesou opět mnozí. Podívejme se na celý oddíl Řím. 5,12 – 21. Je tady ukázán stav člověka, do kterého se dostal neposlušnosti Adamovou. Jako protiváha hříchu je tady postavena milost Boží skrze poslušnost Krista. Nejdříve nám Duch Boží ukazuje čím jsme, a až potom čím se můžeme stát.
Od okamžiku svého narození jsme se stali dědici všeho, co je Adamovo, od svého druhého narození – znovuzrození, jsme se stali dědici všeho, co je Kristovo. Apoštol Pavel nám ukazuje Boží způsob jak nás osvobozuje od hříchu. Řím. 6,1 – 6: Co tedy řekneme? Máme zůstávat v hříchu, aby se rozhojnila milost? Naprosto ne! Jak bychom my, kteří jsme hříchu zemřeli, v něm mohli ještě žít? Což nevíte, že my všichni, kteří jsme pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtění v jeho smrt? Byli jsme spolu s ním skrze křest pohřbeni ve smrt, abychom i my, tak jako byl Kristus skrze slávu Otce vzkříšen z mrtvých, vstoupili na cestu nového života. Neboť jestliže jsme se stali s ním srostlými tím, že jsme mu byli podobni ve smrti, jistě mu budeme podobní i v zmrtvýchvstání. A víme, že náš starý člověk byl spolu s ním ukřižován, aby tělo hříchu bylo zbaveno sil, a my už hříchu neotročili.
Jak jsme přišli k dědictví Adamovu? Narozením. Jak se ho můžeme zbavit? Jedině smrti.
Chceme-li skoncovat s naší hříšností, musíme skoncovat s naším životem.
Smrt je tajemstvím osvobození.
„Zemřeli jste hříchu“ (Ř.6,2)
Mnozí z věřících se skutečně snažili zbavit svého hříšného života, ale zjistili, že to nejde. Jak tedy řešit tuto bezvýchodnou situaci? Tady nám Pavel ukazuje Boží řešení. Řím. 6,3: Což nevíte, že my všichni, kteří jsme byli pokřtěni v Krista Ježíše, byli jsme pokřtěni v jeho smrt?
Máme poznat, že Bůh s námi jedná v Kristu. Jak máme být v Kristu? To co my nemůžeme učinit sami, učinil sám Bůh. On nás vložil do Krista.
1 Kor.1,30: Vy však jste z něho v Kristu Ježíši... Není a nebylo naší povinností hledat způsob jak se do něj dostat. Tuto záležitost vyřešil Bůh, nejen to promyslel, ale i učinil. Tato skutečnost je Boží dílo a je dokonána.
2 Kor. 5,14: ...Protože jeden zemřel za všechny, tedy zemřeli všichni.
Jestliže on byl ukřižován, byli jsme ukřižování i my všichni. To co se všechno stalo Jemu, stalo se i nám. Být v Kristu znamená být ztotožněn s ním, jak v jeho smrti, tak i v jeho vzkříšení.
Byl ukřižován? Chcete ještě prosit Boha, aby vás ukřižoval? Není třeba, když byl ukřižován Kristus, byli jsme ukřižováni i my!
A kdy byl ukřižován? Poněvadž jeho ukřižování patří minulosti, nemůže naše teprve nastat.
Zkuste najít v Písmu verš, že teprve budeme ukřižování. Nikde nejsme vyzýváni, abychom se ukřižovali. Tady nejde o nějaké učení, že jsme zemřeli v Kristu, tato Biblická skutečnost je věčná pravda.
Pokračování příště.
