poslal pfj Těžko si představit, že neměl, i když evangelia nám toho tak mnoho neprozrazují, a to především proto, že jejich autoři sledovali jiné cíle než vylíčení Ježíšovy osoby ve všech dimenzích. Myslím nicméně, že leckteré historky a příběhy z jeho života nepostrádaly jistou komičnost nebo paradoxnost. Možná, že leckteré z nich chápeme až příliš těžkomyslně.
Ježíš nebyl vtipálek ani satirik nebo sarkastik, nicméně jeho jemný humor lze rozpoznat v těch situacích, kdy jsou konfrontovány běžné postoje jeho okolí s jeho vlastními, s jeho nečekanou odpovědí a reakcí na otázky, jež jsou místy až provokativní. Stačí si vzpomenout na celou tu situaci se Zacheem na stromě (Lk 19,1-10) nebo na peníz daně (Mk 12,13-17), kde tak pěkně své pokušitele převezl, na spor o jeho pravomoc v chrámu (Mk 11,27-33) nebo o vzkříšení z mrtvých (Mt 22,23-33), kde své provokující tazatele, kteří se ho snaží doběhnout, odkáže do patřičných mezí trefnou odpovědí. Jistě by se dalo takových situací nalézt více. Ježíš dokáže své protivníky i učedníky svými slovy i činy usadit, "převézt", vypíchnout paradoxem nesmyslnost jejich postojů a názorů, jde-li o falešný obraz Boha nebo jejich egoismus a sebestřednost. Notnou dávku humoru lze najít i v příbězích o konkurenci Petra a učedníka, kterého Ježíš miloval. Petrovi v nich, i přes přiznání jeho primátu, připadá vždycky role toho trochu méně chápavého.
O tom, že vyprávění o Ježíšových slovech a činech byla tradována i v poloze lidového humoru, místy až obhroublého, svědčí i apokryfní evangelia tzv. "Protoevangelium Jakubovo" a "Pseudo-Tomášovo evangelium dětství", jež vznikla v rozmezí 2. - 5. století. Tedy od nejstarších dob byla vyprávění o Ježíšovi spojována s humornými prvky. Proto i my si můžeme dovolit domýšlet humorný podtext některých scén a slov, aniž bychom se příliš vzdalovali od pravdy. Vždyť i rabínské tradice humorná vyprávění obsahují.
MIREIA RYŠKOVÁ
