Grano Salis - Marie z Nazareta očima evangelického křesťana

poslal garwin

Rozsáhlé debaty zde na GS mě vedou k vyjádření mého pohledu na Marii, matku Ježíšovu.

Při čtení Božího Slova se Marie objevuje poprvé při scéně, kdy je Gabriel poslán do galilejského Nazareta k panně zasnoubené Josefovi. K tomu je psáno:

„Když byla Alžběta v šestém měsíci, byl anděl Gabriel poslán od Boha do galilejského města, které se jmenuje Nazaret, k panně zasnoubené muži jménem Josef, z rodu Davidova; jméno té panny bylo Maria. Přistoupil k ní a řekl: „Buď zdráva, milostí zahrnutá, Pán s tebou.“ Ona se nad těmi slovy velmi zarazila a uvažovala, co ten pozdrav znamená. Anděl jí řekl: „Neboj se, Maria, vždyť jsi nalezla milost u Boha. Hle, počneš a porodíš syna a dáš mu jméno Ježíš. Ten bude veliký a bude nazván synem Nejvyššího a Pán Bůh mu dá trůn jeho otce Davida. Na věky bude kralovat nad rodem Jákobovým a jeho království nebude konce.“ Maria řekla andělovi: „Jak se to může stát, vždyť nežiji s mužem?“ Anděl jí odpověděl: „Sestoupí na tebe Duch svatý a moc Nejvyššího tě zastíní; proto i tvé dítě bude svaté a bude nazváno Syn Boží. Hle, i tvá příbuzná Alžběta počala ve svém stáří syna a již je v šestém měsíci, ač se o ní říkalo, že je neplodná. Neboť ‚u Boha není nic nemožného‘.“ Maria řekla: „Hle, jsem služebnice Páně; staň se mi podle tvého slova.“ Anděl pak od ní odešel.“

Boží evangelium ukazuje příchod Božího posla k prosté dívce, snoubence obyčejného muže. Vidím moudrost a milost Boží v poslání anděla k prostému člověku své doby s nádherným poselstvím. Událost prorokovaná v příbězích a slovech Starého zákona se začíná realizovat v chalupě obyčejných Hebrejů v zapadlém místě. Bůh všemohoucí, Stvořitel vesmíru, sem posílá anděla, aby v životě obyčejné dívky naplnil svůj dávný slib:

1.Mojžíšova 3,15 Mezi tebe a ženu položím nepřátelství, i mezi símě tvé a símě její. Ono ti rozdrtí hlavu a ty jemu rozdrtíš patu.“

A pochopitelně stovky dalších slibů daných Jeho lidu. Bůh vyvolil Marii z Nazareta k velikému úkolu porodit a vychovat vtěleného Syna Božího. Svěřil tento úkol člověku, obdařil ji milostí. Tedy spolupráce! Marie se označuje za služebnici a pokorně říká: staň se mi podle tvého slova. Je to ideální vzor pro každou dobu i pro dnešek, pro křesťany. Nechce se vždycky poslouchat Božích příkazů, jdu někdy svou cestou a pak na to doplácím. Marie je vzorem poslušnosti.

Přichází skok v čase:

Každý rok chodívali jeho rodiče o velikonočních svátcích do Jeruzaléma. Také když mu bylo dvanáct let, šli tam, jak bylo o svátcích obyčejem. A když v těch dnech všechno vykonali a vraceli se domů, zůstal chlapec Ježíš v Jeruzalémě, aniž to jeho rodiče věděli. Protože se domnívali, že je někde s ostatními poutníky, ušli den cesty a pak jej hledali mezi svými příbuznými a známými. Když ho nenalezli, vrátili se a hledali ho v Jeruzalémě. Po třech dnech jej nalezli v chrámě, jak sedí mezi učiteli, naslouchá a dává jim otázky. Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí. Když ho rodiče spatřili, užasli a jeho matka mu řekla: „Synu, co jsi nám to udělal? Hle, tvůj otec a já jsme tě s úzkostí hledali.“ On jim řekl: „Jak to, že jste mě hledali? Což jste nevěděli, že musím být tam, kde jde o věc mého Otce?“ Ale oni jeho slovu neporozuměli. Pak se s nimi vrátil do Nazareta a poslouchal je. Jeho matka uchovávala to vše ve svém srdci.

Věrní Hospodinovi svědkové přichází na paschální svátky do Jeruzaléma i se svým synem. Nevím, jaký byl Pán Ježíš jako dítě, co dělal, nedělal a jestli, jak je napsáno v nějakém pohádkovém apokryfním evangeliu křísil uhynulého vrabce, podstatné věci nám zjevuje Boží slovo. Zde dospívající Kristus zůstává v chrámě mezi učiteli a de facto tak začíná svou pozemsko misi. Sedí v kruhu učitelů, naslouchal a dával jim otázky. Nepoložil jsem si nikdy otázku, jak vnímal Pán Ježíš jako dítě sám sebe, co chápal nebo kdy všechno pochopil, případně od kterého věku už o sobě věděl vše. Není to důležité, Boží slovo k tomu mlčí. Ukazuje jeho přístup ve věku 12 let. Marie je zde prezentována se starostí o synka. Otázka: Co jsi nám to udělal? značí lidskou nechápavost, ale lidský přístup a obyčejnou starost. Ztratit v davu dvanáctileté dítě a celý den hledat není nepochybně nic příjemného. Ale hledali ho. Když ho našli užasli. Vnímám to jako vzor pro následování: Hledat a když naleznu – užasnu. Pak se projevuje Mariino lidství, když zahrne malého Ježíše obviňujícími otázkami, které však Kristus moudře umlčí větou, že musí být tam, kde jde o věci Jeho Otce. Pána Ježíše Krista tedy nalezneme především tam, kde jde o věc jeho Otce. To je poučení pro Marii i pro mě.

Mariino nechápavé lidství se objevuje i v další scéně:

Třetího dne byla svatba v Káně Galilejské. Byla tam Ježíšova matka; na svatbu byl pozván také Ježíš a jeho učedníci. Když se nedostávalo vína, řekla Ježíšovi jeho matka: „Už nemají víno.“ Ježíš jí řekl: „Co to ode mne žádáš! Ještě nepřišla má hodina.“ Matka řekla služebníkům: „Udělejte, cokoli vám nařídí.“

Mariina žádost jakoby napovídá, že Marie ví o Kristově schopnosti naplnit obrazně řečeno situaci, kde se něčeho nedostává. Je možné, že Kristus činil zázraky, které Písmo nezachycuje a Marie to věděla. Proč by to jinak Ježíši říkala? Ale opět to není podstatné. Pán Ježíš napomíná Marii s odkaze, že ještě nepřišel jeho čas. Nicméně nakonec se o dostatek vína postará a správce hostiny je pochválen. Předchází tomu nádherné slovo Mariino služebníkům: učiňte, cokoli vám nařídí. To není Slovo jen pro ně, ale i pro mě. Slovo od Marie: učiň, cokoliv ti nařídí Pán Ježíš. Výsledek je dobrý. Marie říká: poslouchejte Pána Ježíše a čiňte cokoliv vám nařizuje. Poslouchám?

Význam poslušnosti Kristových slov podtrhuje příběh:

Přišla za ním jeho matka a bratři, ale nemohli se k němu dostat pro zástup. Lidé mu oznámili: „Tvoje matka a bratři stojí venku a chtějí se s tebou setkat.“ On jim odpověděl: „Má matka a moji bratři jsou ti, kdo slyší Boží slovo a podle něho jednají.“

Ne tedy soustředění na rodinné vazby a příbuzenský vliv, ale opakovaný důraz na poslušnost Božího slova a jím podmíněného či inspirovaného jednání. Příbuzenským vztahům k Marii nadřazuje Pán Ježíš aktivní poslušnost a činění Božího Slova. Co činím já?

Chýlíme se ke konci:

U Ježíšova kříže stály jeho matka a sestra jeho matky, Marie Kleofášova a Marie Magdalská.

Matka Ježíšova stojí u konce cesty svého syna, Syna Božího. Dar zvěstovaný andělem dokonává na golgotském kříži. Nevím, co si myslela, Boží slovo to neříká. Není to důležité. Její duši zde opět pronikl meč. Poprvé to jistě bylo ve chvíli, kdy se jí dvanáctiletý ztratil, poté, když nadřadil rozhovoru s příbuznými a příbuzenské vazbě naslouchání a činění Božího slova. Toto je zdánlivý konec příběhu. Marie stojí pod křížem, kde stojím já?

Nový začátek:

Když přišli do města, vystoupili do horní místnosti domu, kde pobývali. Byli to Petr, Jan, Jakub, Ondřej, Filip a Tomáš, Bartoloměj a Matouš, Jakub Alfeův, Šimon Zélóta a Juda Jakubův. Ti všichni se svorně a vytrvale modlili spolu se ženami, s Marií, matkou Ježíšovou, a s jeho bratry.

Příběh Marie z Nazareta zachycený v Božím slově končí v modlitbě v horní místnosti spolu s učedníky a dalšími ženami. Společenství Marie s učedníky je další vzor následování. Možná i pro samochodce víry. Společně ve vytrvalé modlitbě k Bohu. Marie je zde zobrazena jako součást společenství, nikoliv jako adresátka jeho úcty. Tím končí inspirativní životní příběh dívky Marie. Vytrvale se modlí ve společenství s učedníky. A já?

Marie z Nazareta je vzorem pokory, poslušnosti, odráží lidské chyby a nepochopení, následuje Syna až ke kříži a po jeho vzkříšení se vytrvale modlí spolu s učedníky. Je jako ty a já. Dokonce snad v mnohém lepší a to díky milosti Boží. Kéž je mi vzorem následování…

	Hledej
	Je a svátek má Vojtěch. Vytvoření registrace