No, legrační to každopádně je, a to jsem ani nevěděl, že je to z katolíků snad i většina, co růženec ani neznají...

Na odkaz jsem se díval, a máš pravdu, připomíná mi jakýsi "průřez" evageliem. Samozřejmě neodsuzuju to, že se ho někdo modlí - faktem ale (pro mně) zůstává, že aktraktivnější mi připadá asi jiný způsob modlitby. Jinak ty pověstné babičky ale můžu potvrdit, tento druh opravdu ještě nevyhynul a alespoň u nás jsou běžně k vidění, ranní růženec přede mší můžeš slyšet i na vlastní uši:)
...A pozdě bych chodit na mše jistě neměl, ale copak můžu za to, že jsou uprostřed hluboké noci;-) (pozn.: v tom byl s náma ajtíkama vždycky problém - jen na fakultě už to pochopili a přednášky na osm ráno jsou rarita)

Ale jsem si jistý, že by to mojí babičce nikterak nevadilo, kdybych jí řekl, že mi růženec představil nějaký protestant - a to ani za předokladu, že by dost dobře věděla, kdo takový protestant vlastně je:) Ale neboj, nikde to na Tebe neřeknu. A z kryptokatolíka si případně taky nic nedělej, s tím, co tady píšu já, už jsem stejně dávno buď protestantský agent, nebo katolický vytvářející "kouřovou clonu".
;-)

Ohledně Mariánské úcty: Za velice pěkný článek považuju tento. Ten bych snad dal povinně přečíst každému, kdo by chtěl přispívat do sekce Katolicismus! (přeháním, pochopitelně)
A když píšeš, že "na druhé straně se nemohu zbavit pocitu, že si protestanté jaksi - asi jako vzdor vůči ŘKC - neuvědomují její velikost a důležitost před tváří Boží", napadá mě ještě jedna poznámka. Nemám ponětí, jak je to u jiných katolíků, ale jakobych se v tomto opět řadil k prostestantům - proč? Možná, že jako vzdor vůči ŘKC taky - paradoxně. Pokud jsem totiž nepřijal mariánskou zbožnost v té podobě, jak mi byla nabídnuta, odmítl jsem ji tím nevědomky vlastně úplně, protože v jiné formě jsem ji nezažil. A teprve teď, jak jsi mi to napsal, si to začínám uvědomovat...

Díval jsem se na to Lumen Gentium a dostal jsem se ke třetí kapitole - takže jsem četl i ty pasáže katolících, nekatolících a Božím lidu - to jsi měl asi na mysli, že? Je to opravdu zvláštní. A jakoby čím dál víc pasovalo na mně to, co o svém působení napsal T.Halík: "Dávno jsem pochopil, že můj úkol není vyrábět ze všech duchovně hledajících "standardní katolíky" podle představ minulých generací, a myslím, že by mnoho kněží bylo ušetřeno velkých frustrací, kdyby vzalo na vědomí, že se budou setkávat se stále větším počtem lidí, kteří s námi budou ochotni jít třeba jen kus cesty nebo nebudou chtít sdílet plně všechno, čím se katolicismus kdysi snažil vyplnit a poznamenat všechny aspekty životního stylu člověka. Nebylo by spravedlivé házet tyto všechny tyto "částečně identifikované" do jednoho pytle a podezírat je všechny ze svévolného a laciného "vyzobávání hrozinek". Je mnoho lidí, kteří i při poctivé snaze zůstávají ve vztahu k našim církevním institucím v podobné situaci "za hradbami", v jakém poměru k jasně definovanému náboženskému prostoru "učitelů zákona" ocitali ti "celníci a hříšníci", ke kterým Pán měl tak pohoršlivě vstřícný vztah." Je tu totiž zmínka o dalším rysu katolicismu - "snaze poznamenat všechny aspekty lidského života". Ano, jakoby i to bych tam cítil, něco jako "závan starého světa", kdy náboženství bylo ještě opravdu tím religiem, jednotící složkou společnosti, kterou už ale dnes dávno nehraje. Mluvím o všech poutích, požehnáních, odpustcích...jakoby to byla jakási snaha o jednotný životní styl mě už kdysi napadlo, a teď tu čtu i z těchto řádků. Jenže jak včerejší taková snaha pro dnešního člověka je! Ve světě, který se čím dál víc institucionalizuje, kdy se o obstarávání aspektů lidského života jednotlivé instutuce doslova perou, mi takové snahy připadají jako z dob romanticky působící barokní scény s moudrým panem farářem coby nejvzdělanějším mužem v obci, který se laskavě stará o své ovečky. Kdepak...
Ale to by samozřejmě nebylo to hlavní, co působí fakt, že mnozí s katolickou církví ujdou třeba jen ten kus cesty, řekl bych. Přesto, mám-li mluvit za sebe, věřím tomu, že ten cíl společný s jinými křesťanskými církvemi ŘKC má - to už jsem tu psal - i to, že je proto pro mě církví křesťanskou. Pokud se ale kdy skutečně od této cesty oddělím, věřím tomu i proto, co jsem tu citoval, že to bude oddělení laskavé, s poděkováním ze strany mé a s přáním šťastné cesty na stranách obou. A tak to má asi být...